Po volbách v roce 2010 bylo hodně lidí, kteří tvrdili, že po zkušenostech s Věcmi veřejnými už nic horšího přijít nemůže. Přišlo a to hned ve dvojím provedení. Tekutý hněv je prostě veličina, která se nedá svázat, umravnit: hledá skulinu, kterou by se protlačila ven. V posledních volbách ji z velké části „zkanalizoval“ Andrej Babiš, z části Tomio Okamura. Dnes je na místě se ptát: Kdo přijde po nich?

Otázka totiž nezní zda, ale kdo. Průzkumy a studie totiž ukazují, že destrukce podpory standardních politických stran, v podobě programově a ideově ukotvených uskupení, která obsluhují zájmy svých klientů-voličů, bude pokračovat. Kdo čekal spásu od generace lidí narozených po roce 1989, tzv. Havlových dětí, musí být zklamán. Podle všech dosud dostupných údajů to budou právě Havlovy děti, které dají systému standardních politických stran ránu z milosti.

Právě ony totiž mají spíše než klientské, spotřebitelské voličské uvažování. Ve spojení se změnou mediálního prostředí, respektive způsobu přijímání informací o světě okolo vůbec, kdy se z prostoru vytrácí dosud akceptované, přirozené autority, které dosud interpretovaly složité problémy a formulovaly společenské hodnoty, se otevírá prostor pro další „spotřebitelské“, jednorázové politické projekty.