Diskuse ohledně hidžábů poodkryla skutečné rysy společenských nálad ohledně dialogu mezi kulturami. Ve svých předchozích „hidžábovských“ textech jsem se pokoušel zkoumat logickou formu a základní rozpory odmítavých postojů.

Zakonzervovaný charakter veřejné diskuse a neslábnoucí (ne-li sílící) pozice islamofobní rétoriky vzbuzují potřebu ještě více posunout demokratickou argumentaci od tolerantních liberálních pozic směrem k takovým pozicím, jež budou schopny tnout hlouběji do samotného srdce islamofobie. Liberální rétorika multikulturalismu totiž nechává jádro islamofobie pohříchu netknuto.

Samotné rozhodnutí ombudsmanky už není předmětem sporu. Šabatová totiž z pozice Veřejného ochránce práv nerozhodla o celé kauze „ex katedra“, nýbrž formulovala a zdůvodnila možné prvky nepřímé diskriminace v jednání ředitelky školy a celou věc následně přenechala skrze doporučení soudu a skrze určitou argumentaci i pranýři veřejného dialogu.

Její jméno však zůstává naprosto neodůvodněně předmětem islamofobní kritiky v optice celé řady dalších kauz, od přijímání syrských uprchlíků až po teroristické útoky v Austrálii či Pákistánu. Jak islamofobie přežívá?

Pravý Skot a esencialismus

Pro čtenáře z řad KDB (Konvičkovy demagogické brigády), této internetové avantgardy svaté války s islámem, protentokrát začínám vysvětlením, v jakých rovinách pracuji s pojmem „islamofobie“: v iracionální rovině (rozuměj v rovině introvertně uvažujících a občas hulákajících islamofobů) jde o ad hoc nenávist k Druhému čistě na základě jeho spojení s islámem; v racionální rovině (rozuměj v rovině islamofobů pokoušejících se proniknout na sluníčkovou scénu a diskutovat) tak označuji nezdůvodněný a zjednodušený obraz muslima jako vtělení islámu, tedy představu jisté spojitosti mezi islámem coby souborem svatých textů a kulturních reziduí a příslušníky této kultury jako jednolitým blokem jasně ohraničených identit.

Problém je vůbec v tom, že liberálně-multikulturní přístup činí z islamofobie legitimní stanovisko, kterým ve skutečnosti není. Pokud laický kritik islámu odkazuje k obsahu Koránu, jeho liberální oponent často argumentuje poukazem na podobně morbidní obsah Bible. Tím však není islamofobní přístup nijak ohrožen.