Před nedávnem došlo ke dvěma incidentům, které mě přinutily se zamyslet nad muslimskými šátky jakožto způsobu odcizování.

První událostí byl den otevřených dveří na Škole orientálních a afrických studií v Londýně. Při čekání na jednu z prezentací, které se během toho dne měly odehrát, jsem si krátila dlouhou chvíli rozhovorem s dvěma dalšími ženami, které seděly poblíž mě. Obě byly bílé a soudě dle přízvuku byly rodilými mluvčími britské angličtiny.

Jedna z nich měla na sobě šátek, který jí zahaloval vlasy i krk. Ta bez šátku se mě a jí zeptala, odkud pocházíme. Žena v šátku odpověděla, že z Velké Británie. Na to reagovala žena bez šátku: „To je mi jasný, ale odkud pochází tvoje rodina? Kde máš kořeny?“ Žena v šátku zoufale odpověděla: „Ale já jsem opravdu z Velké Británie, bydlím v Croydonu, stejně tak celá moje rodina...“

Druhou událostí bylo čtvrteční Máte slovo na ČT1, kde se původně mělo řešit, zda-li šátky patří do škol a nemocnic, nicméně diskuze se nakonec stočila úplně jiným směrem. Ke slovu se v pořadu dostalo i několik muslimek v šátku, českého i smíšeného původu. Ve chvíli, kdy Romana Červenková, jedna z přítomných diskutujících českého původu, argumentovala, že Hitler zneužil chudoby, aby nechal vyvraždit židy, další z diskutujících jí oponoval: „Ten váš arabský svět byl za dob druhé světové války Hitlerovým spojencem.“