Velmi žhavým tématem, které patrně zasáhne i do krajských voleb, se pomalu stává inkluze — tedy společné vzdělávání i s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Učitelé možná vyhlásí stávku. Zjevně se nedaří rozptylovat jejich obavy. Co dělá ministerstvo konkrétně pro to, aby se učitelé změn nebáli?

Už od okamžiku, kdy jsem nastoupila do funkce, jsem si uvědomovala, že téma společného vzdělávání bude naprosto klíčové. Rok 2016 je pro mě nejdůležitější z hlediska komunikace s učiteli, nikoli pouze v souvislosti se společným vzděláváním.

Vedle toho probíhá od května 2015 proškolování učitelů, speciálních pedagogů a dalších pracovníků školských poradenských zařízení v oblasti nových diagnostických nástrojů. Do konce roku 2016 by měli být všichni proškoleni.

Od září vyjíždím do regionů přímo za učiteli a řediteli škol. Vedle toho máme porady s řediteli v oblasti společného vzdělávání. V této chvíli jsme tak v polovině krajů a do desátého února je dokončíme. Ty porady jsou velmi navštěvované. Myslím, že je to platforma, která má smysl.

Přesto lidé z praxe, učitelé, ředitelé škol i rodiče kritizují, že jste nepředstavila jasný plán. Mluví se třeba o tom, že se budou rušit plošně praktické a speciální školy. Kde je možné zjistit, jak přesně ta reforma bude vypadat? Kde se dozvědí, co konkrétně se stane nového, a to pro děti, rodiče, učitele, ředitele a zřizovatele škol?

Na webových stránkách ministerstva máme komunikační platformu, kde je možné pokládat otázky a ptát se na všechno, nejen na společné vzdělávání. Odpovědi zpracováváme a zveřejňujeme.

Reagujeme také operativně na náměty a kritické poznámky a upozornění z terénu v oblasti legislativy. Diskutovali jsme mohutně prováděcí vyhlášku ke společnému vzdělávání a ty poznatky promítáme i do konečné podoby vyhlášky ke školským poradenským zařízením. Vyhláška ke společnému vzdělávání je hotová, čeká se na její spuštění.

V těchto dnech zveřejňujeme i rukověť ředitele školy — průvodce společným vzděláváním. Stejně tak dokončíme otázky a odpovědi rodičům, které se týkají zápisů. Z mého pohledu děláme maximum pro to, abychom komunikovali.

Narážíte při tom na nějaké problémy?

Stav legislativních příprav ohledně společného vzdělávání nebyl ve chvíli mého nástupu dobrý, vlastně nebyl žádný a tento deficit se nám v tuto chvíli už podařilo napravit. Už v září jsem řekla, že jsem nepříjemně překvapená, že učitelé a ředitelé škol nemají informace o tom, co chystá ministerstvo. A to nejen ohledně společného vzdělávání, ale i v kariérním řádu nebo změnách financování regionálního školství. Snažím se komunikaci zlepšit, posíláme do škol zpravodaje, máme mailing list. Diskutujeme i s odbornými asociacemi. Snažíme se obnovit komunikaci, která vázne už mnoho let, aby ministerstvo fungovalo jako podpora učitelů a dětí, nikoli naopak.

Blíží se krajské volby. Obáváte se, že by do nich společné vzdělávání mohlo nějak zasáhnout? Že by se proti němu mohli vymezovat kandidáti na hejtmana, což by mohlo mít vliv na náladu v nových krajských reprezentacích?

Všímám si, že některé kraje k tomu zaujaly spíše politické pozice. Jsou legitimní, jedná se o těleso, které projevuje politickou vůli, ale domnívám se, že je to předčasné z pohledu skutečných zájmů, které by měli všichni ve školství a vzdělávání sledovat. Protože — a za tím si stojím —, tato novela přináší peníze. Je pro mě překvapivé, že si toho málokdo všímá. Školství je podfinancované a toto je konečně okamžik, kdy bychom tyto věci mohli začít narovnávat.

↗

Námitky učitelů jsou oprávněné, jen nesouvisí s novelou školského zákona, ale s dlouhodobým zoufalým podfinancováním vzdělávacího systému. Foto Saša Uhlová

Námitky a obavy, které se ozývají, že to školy nezvládnou, že nemají podmínky na to, aby integrovaly různé děti se specifickými vzdělávacími potřebami, tedy nejsou oprávněné?