Premiér Bohuslav Sobotka navrhl 5. června 2015 prezidentu republiky ke jmenování ministryní školství, mládeže a tělovýchovy dr. Kateřinu Valachovou, dosavadní náměstkyni ministra Jiřího Dienstbiera, kterou upřednostnil před prof. Stanislavem Štechem, stávajícím prorektorem Univerzity Karlovy.

Domnívám se, že toto rozhodnutí, resp. úvahy stojící v jeho pozadí, jsou velmi nešťastné. Premiér Sobotka tak promarnil příležitost získat do vlády jednoho z nejkompetentnějších, ne-li vůbec nejkompetentnějšího ministra školství od roku 1989.

Stanislav Štech, profesor pedagogické psychologie, zasvětil školství prakticky celý svůj profesní život. Po dlouhá léta se podílí na výuce budoucích učitelů na Pedagogické fakultě UK, výzkumně se zabývá školní socializací a psychologií, díky čemuž má rozsáhlé teoretické znalosti i praktické zkušenosti se základním stupněm naší vzdělávací soustavy (vzhledem ke své odbornosti i s takovými problémy jako je vzdělávání žáků se speciálními potřebami, inkluzivní vzdělávání apod.).

Jako vědec a pedagog rovněž detailně zná prostředí vysokých škol a vědeckých institucí v ČR i v zahraničí. Zabýval se evaluačními systémy univerzit a vědeckých institucí, a dále studiem a kritikou reforem vysokého školství ve světě.

Zastupoval české univerzity v programu OECD „Institucionální řízení vysokých škol“. Sám se stal vůdčí osobností odporu proti neoliberálním „reformním“ snahám, ať už šlo o Bílou knihu terciárního vzdělávání, či nový vysokoškolský zákon ministra Josefa Dobeše.

Je autorem a spoluautorem několika monografií a řady odborných článků týkajících se různých aspektů vzdělávání a výchovy, stejně tak jako novinových článků a komentářů většinou reflektujících aktuální problémy školské politiky.

Zastává konzistentní postoje a vyjadřuje své názory v rámcích svých vizí českého školství. Jako akademik je zvyklý věcně diskutovat, podkládat svá tvrzení důkazy, ale i respektovat své oponenty. A profesoru Štechovi nelze upřít ani zkušenosti „manažerské“ — po 17 let byl vedoucím katedry psychologie PedF UK a již 12 let je prorektorem UK.

Oproti tomu dr. Valachová se školstvím nikdy odborně nezabývala. Je vystudovaná právnička, původně se zaměřovala na správní právo a dlouhodobě se věnovala agendě lidských práv (především v kanceláři ombudsmana a jako členka Rady pro lidská práva). Proč by se tedy ministryní školství měla stát právě ona?