Ministr Chládek a Líza Doolittlová

Alena Zemančíková

Jaké „hostky“ vystoupily na letošním Sjezdu spisovatelů? Boj o přechylování není jen feministickým výstřelkem. Je dalším krokem ve strastiplných cestách ženské emancipace. Sloupek Aleny Zemančíkové.

Spisovatelka Petra Hůlová hovořila v pátek na Sjezdu spisovatelů o jazyce a ve svém proslovu používala výhradně přechýlené ženské tvary důležitých podmětů: spisovatelka, autorka, intelektuálka, pastýřka (jen co si vybavuji).

Chvíli mi trvalo, že tyhle ženské tvary používá všude, kde by jiný (každý) říkal autor, intelektuál, spisovatel, pastýř a myslel by tím jedince obojího pohlaví. Petra Hůlová taky myslela jedince obojího pohlaví a vyjádřila to nekonvenční inverzí gramatického rodu hromadných podstatných jmen (to jsou taková, která jsou vždy v jednotném čísle, ale označují nějakou větší skupinu).

Její řeč mě přivedla k myšlenkám na ten náš věčně vysmívaný genderový spor: to bylo smíchu, když lingvistky navrhly, abychom používali vedle slova host také hostka! No jistě, jazyk je nástrojem literatury i komunikace na civilizované úrovni, jak zachytil ve své geniální komedii Pygmalion irský ironik a modernista Bernard Shaw.

A byl to poněkud nepřípadný úlet myšlenek, když jsem se přistihla, že myslím na odvolaného Marcela Chládka, nyní již bývalého ministra školství. Kdo jiný než Miloš Zeman se jeho hnusného chování k ženám zastal (ve čtvrtečním Právu) a řekl, že o sexuálním harašení se s ním bavit nehodlá. Bodejť, vždyť by to bylo směšné, když si vzpomeneme na jeho chování k jedné z předchozích ministryň školství Petře Buzkové!

Vzpomněla jsem si také na svého někdejšího ředitele plzeňského rozhlasu, který vypadal jako distingovaný gentleman, ale měl mimořádně odporný talent urážet ženy, které byly v těžké situaci. K ženám se choval podle jejich zjevu — která měla nadváhu nebo vypadala unaveně, měla u něj urážky jako předplacené.

V týmu zpravodajců pracoval jeden mimořádně nevzhledný a nevychovaný reportér, který chodil do práce v létě v kraťasech, jež vypadaly jako trenky, koukal mu z nich zadek a vepředu z utahaného trička zase břicho, boty měl sešmajdané a svetry sežvaněné, navíc měl na monitoru svého redakčního počítače sexistický obrázek: tomu však ředitel nikdy neřekl, aby se slušně oblékl, koukal tu nahotinu dát z plochy monitoru pryč a nechodil po redakčních chodbách v odporných sešmajdaných bačkorách.

Zato kolegyni editorku, vdovu se dvěma dospívajícími dcerami, neustále komentoval ohledně šíře jejího pozadí, oblečení, ba dokonce i stravování. Ženy, které to neměly zapotřebí (například kolegyně, které se vysmíval za její občasný nedostatek dechu, která však uměla dokonale německy a udělala díky tomu v té době rozhlasu neocenitelnou službu tlumočnickou i diplomatickou), prostě odešly středem, editorka Marie ale měla sama na starosti ty dvě dospívající holky, tak si to nechala líbit a nenáviděla ho tiše.

Kolegyně se zastal šéfredaktor, ale říďa neviděl žádný důvod ke změně svého chování — jako Miloš Zeman nebo Marcel Chládek. Anebo Jiří Čunek, abychom nezapomněli. Byl to prostě zakomplexovaný misogyn, který na svou funkci neměl. Taky z ní byl nakonec odvolán, i když z jiného důvodu. Hm, ale profesor fonetiky Henry Higgins nebyl zakomplexovaný misogyn, to byl jen hulvát.

Povýšenost a hrubiánství mužů vůči ženám se za posledních patědvacet let zhoršilo. Je to samozřejmě dáno rozdílem v příjmech, protože peníze jsou moc, a úspěch se měří penězi. A i mezi docela vzdělanými lidmi člověk může slyšet rozhovor o tom, jak Sobotka není žádný chlap, zatímco Babiš, panečku… Profesor Higgins naučil Lízu fonetiku tak dobře (a ona byla ovšem mimořádný talent), že se tím mohla výborně živit.

Petra Hůlová věnovala svůj příspěvek na letošním Sjezdu spisovatelů otázce jazyka. Používala přitom výhradně přechýlené ženské tvary tradičních podmětů: spisovatelka, autorka, intelektuálka. Repro z vysílání ČT

Moje matka byla socialistická pracující žena s vysokou školou a kádrovou skvrnou, pro kterou musela za normalizace pracovat ve fakturaci jednoho podniku na nákladovém nádraží Žižkov. Časem se dopracovala postavení podnikového právníka, byť práva nevystudovala, prostě se to naučila a celkem suverénně vyhrála každou arbitráž, která se vyhrát dala.

Neměla žádnou sekretářku, k podkladům se dostávala komunikací s účetními a dispečery a šlo to. Po několika letech přibyl do téže kanceláře muž, rovněž z kádrových důvodů vyhozený prokurátor, a okamžitě se ke kolegyni začal chovat jako k písařce.

Líza Doolittlová nosila Higginsovi trepky a hledala brýle až do chvíle výbuchu ve finále, kdy mu je hodila na hlavu. Moje matka s doktorátem filozofie ovšem klidně, ale rázně odmítla psát kolegovi podání, tenkrát ani nikdy jindy nepřistoupila na služebnou roli. Dnes na ni ženy přistupují — pro peníze, ze strachu o práci, z vlastní hlouposti.

G. B. Shaw ve má ve finále hry Pygmalion dialog, v němž Líza, poté, co mu vyhrála sázku, konečně řekne Higginsovi, co si myslí o jeho chování. V dialogu účinkuje i Higginsův přítel plukovník Pickering:

Líza: „Ale víte, kdy začala moje pravá výchova?“

Pickering: „Kdy?“

Líza: „Když jste mi hned první den, jak jsem přišla do Wimpole Street, řekl ‘slečno Doolittlová‘. Tehdy jsem si začala sama sebe vážit. A takových maličkostí, které vám ani nepřišly, byla spousta. Jako že vstanete a smeknete a otevřete dveře. Ano, maličkosti, které nasvědčovaly, že jsem pro vás něco víc než holka od škopku. I když ovšem vím, že byste se stejně choval k holce od škopku, kdyby už ji pustili do pokoje.“

To máte tak: některé věci se naučí každý — strojit se a mluvit a tak dále — ale skutečný rozdíl mezi dámou a květinářkou není v tom, jak se která chová, ale jak se k ní chovají druzí. Pro profesora Higginse květinářkou zůstanu, protože se ke mně jako ke květinářce chová a bude se chovat i nadále, ale já vím, že pro vás mohu být dáma, protože jste se ke mně choval jako k dámě, a budete se tak chovat vždycky.

A pak ještě řekne Líza Higginsovi, že plukovník se k ní, květinářce, choval jako k vévodkyni. A Higgins opáčí, že on se ovšem k vévodkyni chová jako ke květinářce, že nečiní rozdílu. A dozví se, že pokud nechce Lízu, nejen svůj dokonalý výtvor, ale mimořádného člověka, ztratit, bude muset svoje chování ke květinářce změnit. Inu, starý irský pošetilý socialista, ten Bernard Shaw.

Co si o sobě ten Chládek vlastně myslel? Je dobře, že premiér ministra školství odvolal, byl nejvyšší čas. Jen doufám, že mu spolustraníci neopatří místo někde ve škole, nezdá se, že by měl pedagogický talent.

    Diskuse (16 příspěvků)
    MP
    Martin Profant
    June 8, 2015 v 13.5
    Co je špatného?
    Přemýšlím marně, co se píšícím dámám nelíbí na "spisovatelstvu", "pastýřstvu" atd. Intelektuál, intelektuálka, intelektuálstvo. Trochu přitom nutíme paní Češtinu ke cvikům, které už pozapomněla, ač je v mládí prováděla se samozřejmým půvabem. Ale pokud už nechceme snášet té ohavnosti, že řekne-li se "intelektuálové z pražské kavárny", může mezi nimi být i Saša Uhlová, Alena Zemančíková či Ivana Recmanová, nehledě k jejich pohlaví či domicilu, pak zaveďme spíše to, co jazyk už umí a co nás nemate.
    Jsem docela rád, když vím, že oslovovaná pastýřka je žena, v rámci patriarchální pozdně antické i pozdně feudální tradice mi to slovo evokuje jemně erotické asociace, které nedokázal rozvrátit ani někdejší každodenní styk s ženami ve vaťácích, holinkách od hnoje a s vidlemi v rukou. Byť vím, jak elitářská, šovinistická a evropocentrická ta tradice je, nerad bych se ji vzdával.

    Nevím, jak vážně to myslela Petra Hůlová, jedno vystoupení je v dobrém slova smyslu provokativní upozornění na problém a Hůlová, pokud už češtinu znásilňuje, pak to dělává funkčně a rád to čtu.
    Čítával jsem ovšem kdysi vážně míněné a hanebným jazykem psané dopisy, které žádaly, aby ministry školství v oficiálních projevech střídaly oslovení "učitelé" a "učitelky", nejlépe aby to ti ministři dělali od jedno použíti jako já teď.

    ("ministra" je správný tvar dnes chybně používaného výrazu "ministryně"; stanovilo tak dobrozdání Univerzity Karlovy někdy v třicátých letech s odvoláním na dvojici "magistr", "magistra"; určitě je korektnější a hezčí než "hostka" -- to slovo mi připadá jako "hosteska", které pozbyla esovité pružnosti páteře.)
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    June 8, 2015 v 13.48
    Cožpak podstatná jména
    Ale jak se zdejší feministky popasují se slovesy v minulém čase v obecném významu? Jak správně feministicky řeknou např. "Nikdo nepřišel?"
    Mě tedy jedno řešení napadá: "Nepřišla ani noha."
    :-)
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    June 8, 2015 v 14.2
    Jsou mi také nemálo suspektní všechny ty - namnoze úředně nařízené - ženské přechylky tradičně maskulinních názvů, kterými se okatě a křečovitě má dávat najevo stupeň pokročilé emancipace.

    Nicméně, z ironických reakcí pánů na vážný - a závažný - podnět paní Zemančíková na mě dýchá nemalá dávka mužského šovinismu.

    Někdy by asi opravdu neškodilo mít trochu více pochopení pro pozici a pocity druhého. Zvlášť když ten druhý (ta druhá) se nachází v objektivně stále ještě podprivilegovaném postavení.

    --------------------------

    Mimochodem, nedávno v Německu několik žen učinilo zajímavý experiment: převlékly se za muže, a vydaly se do obyčejného všedního dne. A až z tohoto jejich líčení se mi stalo zřejmým, jak velmi se ten ženský život liší od toho mužského - a jak ve velmi mnohém je ten mužský snadnější. Opravdu by nebylo na škodu, kdyby si tohle pánové dokázali alespoň trochu uvědomit.
    IR
    Ivana Recmanová, studentka a lingvistka
    June 8, 2015 v 14.11
    Můžu se zeptat, proč bych měla být součástí "pražské kavárny"? V Praze jsem nikdy nebydlela a kavárny tam znám asi jen čtyři :) A objevuju se tam jednou za uherský roh...

    Nevím, kdo hostku vymyslel, ale ne všechny lingvistky se k ní hlásí. Generické maskulinum mi nevadí a sama ho používám, protože je slovotvorně jednodušší než generické femininum nebo pomnožné číslo (učitel--é versus učitel--k-y nebo učitel--stv-o - jedna pomlčka značí hranici mezi morfy, dvě mezi morfémy) - jedná se o tzv. jazykovou ekonomii. Na druhou stranu mi nevadí méně ekonomické způsoby vyjádření většího počtu lidí různého pohlaví.

    Ony taky existují ženy, které nechtějí být oddělovány v tomto ohledu od mužů a nazývají se maskuliny (Klára Liptáková třeba o sobě tvrdí, že pracovala jako finanční poradce, nikoliv finanční poradkyně).
    MK
    Michael Kolařík, Student
    June 8, 2015 v 19.12
    Velmi souhlasím s panem Profantem ve věci rozlišení problémů a pseudoproblémů. Na druhou stranu, řešení těchto pseudoproblémů mi vždy připadalo jako dobré odreagování od seriozních sporů.

    A jazyk je někdy prevít. V jiné diskusi jsem (nevěda o tom, že se k tomu objeví taková skvělá příležitost) nadhodil mužský rod slova servírka. A určitě to není číšník, číšník a číšnice dolévají číše, zatímco servírka a ??? servírují pokrmy.

    Nebo utrpení autora fantastiky, kterému v dílech vystupují postavy nelidské, v tom smyslu, že nejsou lidmi, avšak mající pohlaví (a gender). Má si nechat slova muž a žena pro pohlaví, a nemít jak pojmenovat lidskou ženu, nebo je vztáhnout jen na lidi, a přijít o možnost vyjádřit jedním slovem pohlaví libovolné bytosti? Tedy, ještě že v realitě tyhle problémy nemáme.
    MP
    Martin Profant
    June 8, 2015 v 19.40
    S opravou a omluvou Michaelu Kolaříkovi za změnu návaznosti diskuse :-)
    Vždyť jsem taky napsal "nehledě na domicil"; navíc čtyři kavárny hodné toho jména v Praze znát nemůžete, tedy takové, které by ještě byly v provozu; tolik jich nenajdete, ať už zahnete za uherský roh kolikrát chcete.
    Nepochybuji, že podle těch, co tu proti prohnilým intošům z pražské kavárny brojí (myslím, že stačí chvilku hledat a najdete, o čem mluvím), v ní máte právě Vy vyhrazené štamgastské místo u okna. a za oknem místo na pranýři :-)
    A vzhledem k tomu, že nic takového jako pražská kavárna neexistuje a že masové demokracie 21. století nejsou vhodný biotop pro intelektuály -- a ti se proto vyskytují leda jako žijící fosílie utlačované veřejnými mysliteli, opinions- a image- atd. makery jakožto i jinými obludkami téhož rodu, patříte na tuhle galéru stejným právem či neprávem jako kdokoli jiný.
    Ale až se v té neexistující pražské kavárně potkáme, máte u mě kafe (či co pijete) jako omluvu za to, že jsem Vás zatáhl do příkladu.
    Mimochodem, ekonomie morfů a morfému mi starost nedělá, ale srozumitelnost a přehlednost textu při tom střídání či nahrazení.

    Josefovi Poláčkovi
    Je mi líto, ale ta reakce nebyla vůbec ironická. Také se netýkala té části, ve které AZ psala o každodenních problémech žen. Zcela neironicky si myslím, že právě pro jejich závažnost bychom je neměly kanalizovat do pseudopotíží s generickým maskulinem.
    Čeština je rodový jazyk, s krásami a omezeními, která to přináší. A docela moudře běžně rozlišuje pastýře a pastýřku, spisovatele a spisovatelku, učitele a učitelku, zatímco sice může rozlišovat genderovou příslušnost poradce, kata a výberčího, ale dělá to nerada a mstí se slovy jako katyně (oproti katovce, které je chotí mistra popravčího a zní docela hezky). a jsou slova, která dokázala vzít na milost, když se ukázalo, že si to zaslouží, třeba ministryni (i když ta ministra je promarněná šance a slovenská ministerka je taky hezčí).
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    June 9, 2015 v 16.59
    Michaelu Kolaříkovi
    Byl jsem nemilosrdně vtažen Vaším "mužským rodem slova servírka" i do této diskuse. V tomto případě se jedná o lékařskou diagnosu, nikoli o mužský protějšek servírky. Poučte mě, prosím, jaký je mužský ekvivalent slova "sestra" a ženský ekvivalent slova "bratr". Děkuji.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    June 9, 2015 v 18.20
    Globální hledisko
    Čeština je z globálního hlediska jazykem zcela bezvýznamným. Pokud chceme dosáhnout úspěchu ve světovém měřítku, měli bychom tento svůj nápor upřít hlavně na angličtinu, ta je v řešení tohoto problému polem neoraným.
    MP
    Martin Profant
    June 9, 2015 v 19.13
    Michaelu Kolaříkovi
    Servírka je opuštěná, protože je imigrantka. Sameček zůstal v zemi původu, ve Francii a jmenuje se serveur -- do českých zemí dorazil jen jeho poangličtěný potomek, server, takovej studenej digitální čumák.
    Původně pochází servírka samozřejmě z latiny a bývala to servula, česky děvečka, ovšem ta latinská byla otrokyně.
    Pokud to chcete přehledně se stejným základem :
    služka a sluha, kteří posluhují (servírují) u stolu.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    June 10, 2015 v 15.58
    Rozporné požadavky
    Moc nerozumím tomu, proč se některé ženy brání přechylování svého příjmení a na druhou stranu chtějí přechylovat vše ostatní.
    + Další komentáře