Jako vysokoškolský student nebudu ministra Chládka příliš oplakávat. Ve snaze bilancovat jeho éru v čele resortu bych mohl začít i skončit u toho, že naděje na „velký obrat“ od neoliberální strategie, které ještě jako stínový ministr a ostrý kritik Dobešova řádění vzbuzoval, Marcel Chládek nenaplnil. Ba naopak, ve vzdělávací politice technokratické, zaměřené na zájmy velkých zaměstnavatelů, spíše pokračoval.

Nehledě na to, že i důvod, který k jeho pádu nakonec vedl, je nadmíru dostatečný. Šikanování a sexuální obtěžování podřízených není přijatelné ze strany sebevětšího šéfa a samo o sobě si žádá ministrovu rezignaci. V zájmu zjednání genderové spravedlnosti by se mohl Bohuslav Sobotka postarat o to, aby Chládkovo místo zaujala žena.

Využijme ale času, kdy je premiér — zdá se — při chuti, a řekněme jasně, že Chládek není jediným horkým kandidátem na vystřídání. Má-li premiér zájem zavčasu oddělit zrno od plev, předejít skandálům a pojistit své politické dědictví, měl by se šmahem zbavit i Jana Mládka. Nejen proto, že se to rýmuje.

Je jasné, že cílem ministra průmyslu a obchodu bude prosazovat průmysl a obchod. Nelze od něj tedy čekat, že se bude chovat právě jako ochránce přírody — od toho je tu ministerstvo životního prostředí. V kulturnějších státech západní Evropy je ale shoda na tom, že je třeba pokoušet se zájmy byznysu a přírody sladit. V zdejší pomotané politické krajině se o to podivně, ale přece snaží „manažer přírody“, šéf MŽP Brabec.

Mládek naproti tomu jedná rovnou jako do vlády nastrčený lobbista korporací a velkoprůmyslu. A to už se netýká jen přírody: sociálně-demokratický ministr především nehájí zájem veřejný, nýbrž prosazuje partikulární zájmy bohatých a mocných.

Kdo jinému povrchový důl…

Dobře je to vidět v případě limitů těžby hnědého uhlí na Mostecku. Nepřekvapí, že přístup MPO se výrazně změnil od časů Nečasovy vlády, kdy tu ještě úřadoval kmotr jihočeské ODS Martin Kuba. Překvapí, že se změnil spíše k horšímu.

Nečasova vláda byla jinak hotova obrátit celou zemi vzhůru nohama, ale na Pithartovým kabinetem zavedené územní limity těžby, které chrání živobytí půl třetího tisíce lidí, si sáhnout nedovolila. Ne tak Jan Mládek, který navrhuje několik scénářů prolomení limitů a prosazuje přinejmenším částečné bourání domovů v Horním Jiřetíně.