Parlamentní volby v Británii jsou už tento čtvrtek a všechny strany do nich jdou také s ekologickými idejemi a sliby. Letmým pohledem do programu labouristů lze například zjistit, že podporují výrobu elektřiny v jaderných reaktorech. Jenže podobnost s energetickými představami české sociální demokracie (potažmo většiny dalších našich stran) je pouze zdánlivá. A upřímně řečeno, ty britské dávají větší smysl než tuzemské.

Za prvé, jaderné reaktory nejsou zdaleka hlavním bodem energetické politiky ani volebního programu labouristů. Ve skutečnosti se v Británii vede debata, jestli hlavním zdrojem elektřiny má být vítr nebo zemní plyn. A to úplně hlavní v energetice je pro socialisty ambiciózní plán na zateplení dalších 5 milionů domů v příštích deseti letech.

Adekvátní tomu by v Česku bylo navrhnout napumpování desítek miliard do Zelené úsporám a dalších programů tak, aby také pokryly každou čtvrtou domácnost. A k tomu debatovat jestli chceme dva reaktory nebo dva tisíce větrných elektráren: každá varianta má svoje technické, bezpečnostní a finanční výhody i nevýhody. Poslední propočty fyziků a energetiků však ukazují, že v obou případech můžeme vyrobit stejně elektřiny, a vítr přitom potřebuje šestkrát nižší finanční podporu než jádro.

A za druhé, britští politici přemýšlejí o jaderných reaktorech v rámci jasně daného cíle. Ostrovní království má totiž už šest let zákon, který stanoví závazné tempo snižování závislosti na uhlí, ropě a plynu. Právě sociálně demokratická vláda zákon prosadila — po shodě s opozicí, svazem průmyslu i odbory.

A úspěchy už se dostavují. Británie ročně snižuje závislost na fosilních palivech o dvě procenta. Spotřeba na topení v Anglii a Walesu klesla i díky tomu o celou čtvrtinu. Zateplují se domy, zavírají přebytečné uhelné elektrárny, rostou fabriky na úsporná auta.

Je ironií demokracie, že úspěchy nyní sklízí pravicová vláda. Současný premiér a vůdce konzervativců David Cameron nabídnul voličům moderní ekonomiku i řešení ekologických problémů. A zastínil v tom socialisty. Proto nyní šéf labouristů Ed Miliband vytáhl do boje a bude se snažit navázat na antifosilní zákon legislativou, která rozhýbe další růst obnovitelných zdrojů.

Ekologie počesku

V Česku nám toto trumfování se „zeleností“ může znít jako hudba z Marsu či budoucnosti. Ale podobný souboj může být blíž, než se zdá. ČSSD měla ve volebním programu zákon podobný tomu britskému a prosadila jej do programového prohlášení vlády. Ale na starosti jej dostal ministr životního prostředí Richard Brabec z ANO a sociální demokraté — zejména premiér Sobotka a ministr průmyslu Mládek — nejsou u důležitého bodu své politické agendy vůbec vidět. Riziko, že smetanu slízne někdo jiný, postupně roste.

ČSSD riziko navíc umocňuje tím, že lavíruje kolem otázky limitů těžby hnědého uhlí. A to přesto, že její ministr předkládá energetickou koncepci, která říká, že česká potřeba uhlí klesne v následujícím čtvrtstoletí o tři čtvrtiny a bourat domy a továrny není potřeba.

Nedávný sjezd ČSSD přijal rezoluci, z níž se ale vůbec nedozvíme, zda budeme díky sociálním demokratům žít ve zdravějším prostředí. Naproti tomu nabízí volební program Labouristické strany kromě jasných receptů na vysoké účty či smog i například zajímavá chráněná území, kde budou mít lidé možnost sledovat fascinující přírodu a vzácná zvířata. Bohuslav Sobotka už však volby vyhrál. Může být tím, kdo potáhne modernizaci ekonomiky i ochranu naší přírody. Nebo snad přenechá tuto skvělou příležitost Andreji Babišovi či Miroslavu Kalouskovi?

Autor je programový ředitel Hnutí DUHA.