Britští liberálové bojují s neoblibou, připouští už i koalici s labouristy

Petr Jedlička

Předseda liberálních demokratů otevřeně připustil, že je připraven na změnu koaličního partnera. Podle průzkumů by změna straně prospěla. Stále rostoucí část Cleggova uskupení přitom volá i po odchodu současného vedení.

Menší z koaličních stran současného britského kabinetu — liberální demokraté — začíná opět vysílat signály, že je ochotna vládnout i se stávající opozicí — labouristy. Britská média to konstatují ve víkendových zprávách. Podle deníku Telegraph, britské mutace Huffington Postu a dalších zdrojů se tento závěr zakládá jednak na zprávách z vnitrostranických debat a jednak na vyjádření předsedy liberálních demokratů Nicka Clegg. Ten se k tématu vyslovil v rozhovoru, jenž vyšel v minulém vydání nedělníku The People.

„Pokud se Britové rozhodnou v příštích volbách podobně jako v posledních, tedy tak, že nikdo nevyhraje úplně a jedinou funkční bude koalice liberálních demokratů s labouristy, dostojí liberální demokraté svojí odpovědnosti,“ řekl Clegg v interview.

Na přímou otázku, zda dokáže spolupracovat i s předsedou Labour Party Edem Milibandem, s nímž vzájemně často napadají, odpověděl poté: „Ano (...) V takové věci nemají místo osobní sympatie či antipatie.“

Britští liberální demokraté kandidovali v posledních parlamentních volbách (jaro 2010) s moderním liberálně levicovým programem a byli všeobecně považováni za logického partnera labouristů. Ve vlastních volbách získali 23 procent hlasů — nejvíce od roku 1983. Následně se ale rozhodli vstoupit do koalice s pravicovou Konzervativní stranou Davida Camerona. To vedlo nejen k podstatnému úpadku jejich obliby — poslední průzkum ComRes připisuje straně 11procentní preference —, ale i k rozepři uvnitř uskupení.

Nick Clegg, který se v nové vládě stal vicepremiérem, přitom spojenectví s konzervativci dlouhodobě brání — tvrdí, že se dík němu daří politiku toryů změkčovat.

Obhájci Cleggovy argumentace upozorňují na zásah liberálů do reformy daně z příjmů, při němž se podařilo zvýhodnit nejméně vydělávající skupinu, nebo na zvýšení příspěvku na vzdělávání znevýhodněných dětí. Podle kritiků současného vicepremiéra však stranu daleko více znemožnilo porušení slibu, že nedopustí zvýšení školného na univerzitách (horní hranice byla nakonec zvýšena až na trojnásobek), či netečnost k sadě zdravotnických reforem. Ty prošly v zásadě v tomtéž znění, v jakém je sepsali toryovští ministři.

×