Předsedové konzervativců David Cameron a liberálních demokratů Nick Clegg v úterý večer oznámili, že jejich strany uzavřou koalici. David Cameron se stává nejmladším ministerským předsedou za posledních 198 let. Jedná se o první britskou koalici od druhé světové války. Ve Sněmovně bude disponovat pohodlnou většinou 77 mandátů.

Rozhodnutí uzavřít koalici následovalo bezprostředně po krachu jednání mezi liberály a labouristy o progresivní koalici levého středu, za nějž zřejmě nesou hlavní díl viny někteří vlivní labouristé, kterým se zdálo, že v opozici vůči vládě pravého středu bude jejich strana ve výhodnějším postavení. Kvůli revoltě uvnitř labouristů, která zastínila pondělní velkorysou nabídku Gordona Browna, usoudil šéf liberálů, že by s nimi nemohl stabilní vládu uzavřít. Naopak někteří z labouristů soudí, že Clegg byl pro vládu s konzervativci rozhodnutý už předem.

Hořké vzájemné obviňování mezi oběma stranami, kdo nese za krach jednání vinu, bude zřejmě tématem i pro další období a poteniálně může na vztahu obou stran zanechat dlouhodobé a těžko se hojící rány. Bezprostředním důsledkem takového vývoje byl ale především konec Gordona Browna ve funkci premiéra.

Rezignační řeč Gordona Browna, kterou pronesl v přítomnosti své ženy a obou synů, imponovala důstojností. Řekl, že role ministerského předsedy byla nejdůležitější v jeho životě po rolích otce a manžela a že se v ní naučil mnoho o lidské povaze, o mnoha jejích nejlepších stránkách, ale také o jejích slabostech včetně svých vlastních. Brownův kredit posílilo rovněž rozhodnutí okamžitě rezignovat i na funkci předsedy labouristů, které uvolňuje prostor, aby stranu z opozice co nejdříve vedla už nová osobnost se silným mandátem.

S velkou až okázalou úctou se k Brownovi a jeho úloze v povolebních vyjednáváních vyslovil i Nick Clegg. Jeho liberální demokraté ale míří do vlády s konzervativci. On sám v ní obsadí funkci vicepremiéra, kromě něj se ministry stanou čtyři další liberální demokraté. Těžiště vládní politiky bude konzervativní, ale liberálové dosáhli několika podstatných ústupků. Nová vláda bude klást důraz na občanské svobody, ruší mimo jiné plán na zavedení občanských průkazů i biometrických pasů.

Bude se konat referendum o tak zvaném alternativním volebním systému, který by voličům umožnil namísto výběru jediného kandidáta sestavit je do pořadí, což by navzdory zachování jednomandátových obvodů mělo posílit šance menších stran. Šance na principiální změnu volebního systému v proporční, za níž stálo masivní občanské hnutí a která se nyní zdála být blízko, je tak nejméně do příštích voleb ztracena.

Sněmovna lordů by pro příště měla být prakticky kompletně volená, vznikne výbor pro reformu financování stran a nová koalice zavádí fixní termíny pro konání voleb. Ty příští by se tak měly konat v první květnový čtvrtek roku 2015.

Liberálům se také podařilo vymoci snížení daňové zátěže pro nejchudší a opuštění plánu toryů na změny v dědické dani, které by prospěly pouze nejbohatším. Liberálové také prosadili podpůrný program pro vzdělávání dětí z nejchudších rodin.

Cleggova strana se naopak musela zříct plánu na amnestii pro ilegální imigranty, v této oblasti naopak bude platit tvrdá politika konzervativců. Museli se také zříct plánu na redukci či úplné zrušení britského jaderného arzenálu. Británie rovněž nebude zavádět euro a jakýkoli další přesun kompetencí na evropskou úroveň bude podmíněn referendem.

Koalice začne už v letošním roce s rozpočtovými škrty. Nick Clegg se ve své akceptační řeči obrátil také přímo k sedmi milionům voličů své strany: „Umím si představit, že máte mnohé otázky a mnohé, mnohé pochyby o nově vznikající vládě. Ale chtěl bych vás ujistit, že bych do ní nevstupoval, kdybych nebyl upřímně přesvědčen, že představuje jedinečnou příležitost prosadit právě ten druh změn, o něž vám i mně jde: poctivější daně, férový start do života pro každé dítě v této zemi, nový začátek pro náš zdiskreditovaný bankovní systém, možnost nového a udržitelného růstu pro naše hospodářství, a nová nadějeplná politika, která v ni vrátí důvěru.“

David Cameron si je vědom složitosti koaličního vládnutí, které jeho nezkušený tým čeká. Je zřejmé, že ministrem zahraničí bude William Hague, ministrem financí se stane další Cameronův kolega devětatřicetiletý George Osborne. Volbou svého vrstevníka pro tradičně druhý nejdůležitější post exekutivy ale Cameron naznačuje, že v koalici s liberály spatřuje velkou příležitost i pro svou vlastní stranu. Nikdy neskrýval, že jeho plánem je zmodernizovat ji a vymanit ji ze strnulostí thatcherovské éry. Jeho vnitrostranická opozice je prakticky výhradně pravicovější než on.

Detaily koaliční smlouvy budou zveřejněny teprve dnes, ale oba předsedové pro ni získali svornou a širokou podporu svých stran. Potíže s disciplínou teprve přijdou.

Další informace:

První premiérský projev Davida Camerona

Rezignační řeč Gordona Browna