55,3 procenta pro „Ne“, 44,7 pro „Ano“; dva miliony hlasů pro setrvání, 1,6 milionu pro odtržení. Takto dopadlo velké referendum o znovunabytí skotské nezávislosti, které se konalo ve čtvrtek 18. září.

Pro setrvání Skotska v rámci Británie se vyslovilo nakonec více lidí, než předpovídaly průzkumy, a to ještě nemohli hlasovat Skotové mimo Skotsko, kterých třeba jen v Anglii žije na 750 tisíc.

Účast se navíc vyšvihla nad 85 procent, což je voličský zájem, který jsme například u nás zažili naposledy v roce 1992.

Výsledek je tedy jasný a legitimní. Pro nezávislost se vyslovila většina pouze v přístavním městě Dundee, v metropoli Glasgow a ve dvou jeho příměstích, tedy ve čtyřech okrscích. Ve zbylých osmadvaceti okrscích převážili stoupenci unie.

I vůdčí postava skotských nacionalistů, dosavadní skotský „First Minister“ a iniciátor celého referenda Alex Salmond už vyzval k přijetí „demokratického verdiktů většiny Skotů“. „Vůle lidu je zřejmá“, uvedl, a musí „být respektováná“.

Nic z toho však neznamená, že mezi Británií a Skotskem zůstane všechno jako dřív. Právě naopak: změn, které lze příčinně spojit s důsledky referenda, se již dnes rýsuje celá řada. A to nejen pro Skoty.

Nové pravomoci

Za prvé, je zde příslib rozšíření skotské samosprávy, který zaštítil v rámci kampaně Better Together oficiálně expremiér Gordon Brown a k němuž se obecnějšími slovy přihlásili i předsedové tří hlavních britských stran.

Britský premiér Cameron jej zopakoval i ve svém vystoupení v pátek ráno po oznámení výsledků. Něco se tedy v možnostech skotské vlády a parlamentu ovlivňovat příjmy a výdaje promění.

Stále však není jasné co. Podle Camerona se bude o detailech posunu nyní intenzivně jednat tak, aby výsledek mohl být představen veřejnosti na konci října, odhlasován v listopadu a 1. lednem vstoupit v platnost. Půjde nicméně pouze o drobné rozšíření pravomocí v oblasti stanovování výše daní, jak se spekuluje, nebo o něco významnějšího?

Bude změněna například Barnettova formule, která dnes Skotsku zaručuje vyšší dotaci na zdravotnické výdaje, ale jež připadá skotským nacionalistům v porovnání s odváděnými zisky z těžby ropy při vysoké ceně suroviny nedostatečná? Obecně to slíbeno bylo. Konkrétně ale teprve uvidíme.

A co ostatním?

Za druhé, referendum zjitřilo city a nálady. Nejde zde ani tak o záležitosti typu páteční bitky na glasgowském Jiřském náměstí, kde se rozhodlo několik stovek stoupenců unie oslavit výsledek referenda zpěvem vlastenecké „Rule, Britannia!“ a dalšími provokacemi rozdráždit skupinu skotských nacionalistů — na 150 přivolaných policistů situaci celkem zvládlo a i fakt, že někteří z přítomných během výlevu hajlovali, svědčí o tom, že se nejednalo o typické britské patrioty.

Podstatné jsou spíše výstupy některých anglických konzervativců v poreferendové debatě ve Westminsteru. Jedna skupina poslanců žádá zásadní reformu, v rámci níž získají podobnou samosprávu jako Skotsko i další země Británie — což by mimochodem znamenalo, že i Anglie dostane vlastní parlament.

Jiná skupina zase požaduje, aby nemohli skotští poslanci celobritského parlamentu hlasovat po rozšíření samosprávy o záležitostech jiných než vlastních a celostátních — tedy například o Walesu či Severním Irsku.

Kam toto povede? „Dostanou-li Skoti své, nechť pak o anglických věcech hlasují pouze Angličané,“ zaznívá už teď od zástupců z hrdého jihu i chudšího severu Anglie, kde se ostatně podmínky pro průmysl, zemědělství a zkrátka rozvoj příliš neliší od jihoskotských.

Volí se už v květnu

A potom za třetí, jsou tu mocensko-politické důsledky: Alex Salmond oznámil v reakci na výsledek odchod z pozice předsedy Skotské národní strany (SNP) i čela skotské vlády. Jeho věhlas a obliba však během kampaně před referendem vzrostly. Dnes má SNP ve Westminsteru šest poslanců z 59 skotských. Kolik to bude po příštích volbách plánovaných na květen 2015?

Labouristé se zase sami prezentují jako garanti splnění daných slibů a zjevně doufají, že si větší část svého skotského elektorátu udrží. Jak bylo psáno už před referendem, bez skotských poslanců by pouze těžko mohli mít napříště většinu. Nebo po volbách v roce 2015 vystřídá současnou nezvyklou pravicovou koalici konzervativců a liberálních demokratů další nezvyklá ve složení labouristé-SNP?

Referendum se navíc zdá ovlivňovat i poměry uvnitř strany. Vedle stávajícího ne-vždy-ve-všem-tak-úplně-oslnivého předsedy Labour Party Eda Milibanda stojí najednou nepřehlédnutelní opět vyrostlí veteráni Alister Darling nebo už zmíněný Gordon Brown. Tito a další se nyní znovu hlásí o slovo.

A konečně vládnoucí konzervativci: navzdory státnickým reakcím berou skotské „Ne“ jako svoji výhru. Z jedné strany však čelí euroskeptikům z UKIPu, kteří již téměř jistě využijí precedens skotského referenda k tlaku na uspořádání dalšího celostátního tentokrát o vystoupení Británie z EU, a z druhé strany vlastnímu tvrdě patriotickému křídlu, které chce dalšímu rozvolňování zřízení zabránit stůj co stůj.

Již dva dny po oznámení svého smírného komentáře k výsledkům Alex Salmond uvedl, že je šokován, s jakou rychlostí mají sklon politikové z Westminsteru brát zpět své sliby. Řekl, že Skotové byli oklamáni, že kampaň bude pokračovat a že sen o nezávislém Skotsku nikdy nezemře.

Vlastním referendem ve Skotsku zkrátka nic neskončilo. A nejen pro něj. Ještě uvidíme, jak se skotským příkladem naloží Katalánci, Baskové nebo například ukrajinští Maďaři.