55,3 procenta pro „Ne“, 44,7 pro „Ano“; dva miliony hlasů pro setrvání, 1,6 milionu pro odtržení. Takto dopadlo velké referendum o znovunabytí skotské nezávislosti, které se konalo ve čtvrtek 18. září.

Pro setrvání Skotska v rámci Británie se vyslovilo nakonec více lidí, než předpovídaly průzkumy, a to ještě nemohli hlasovat Skotové mimo Skotsko, kterých třeba jen v Anglii žije na 750 tisíc.

Účast se navíc vyšvihla nad 85 procent, což je voličský zájem, který jsme například u nás zažili naposledy v roce 1992.

Výsledek je tedy jasný a legitimní. Pro nezávislost se vyslovila většina pouze v přístavním městě Dundee, v metropoli Glasgow a ve dvou jeho příměstích, tedy ve čtyřech okrscích. Ve zbylých osmadvaceti okrscích převážili stoupenci unie.

I vůdčí postava skotských nacionalistů, dosavadní skotský „First Minister“ a iniciátor celého referenda Alex Salmond už vyzval k přijetí „demokratického verdiktů většiny Skotů“. „Vůle lidu je zřejmá“, uvedl, a musí „být respektováná“.

Nic z toho však neznamená, že mezi Británií a Skotskem zůstane všechno jako dřív. Právě naopak: změn, které lze příčinně spojit s důsledky referenda, se již dnes rýsuje celá řada. A to nejen pro Skoty.

Nové pravomoci

Za prvé, je zde příslib rozšíření skotské samosprávy, který zaštítil v rámci kampaně Better Together oficiálně expremiér Gordon Brown a k němuž se obecnějšími slovy přihlásili i předsedové tří hlavních britských stran.

Britský premiér Cameron jej zopakoval i ve svém vystoupení v pátek ráno po oznámení výsledků. Něco se tedy v možnostech skotské vlády a parlamentu ovlivňovat příjmy a výdaje promění.

Stále však není jasné co. Podle Camerona se bude o detailech posunu nyní intenzivně jednat tak, aby výsledek mohl být představen veřejnosti na konci října, odhlasován v listopadu a 1. lednem vstoupit v platnost. Půjde nicméně pouze o drobné rozšíření pravomocí v oblasti stanovování výše daní, jak se spekuluje, nebo o něco významnějšího?

Bude změněna například Barnettova formule, která dnes Skotsku zaručuje vyšší dotaci na zdravotnické výdaje, ale jež připadá skotským nacionalistům v porovnání s odváděnými zisky z těžby ropy při vysoké ceně suroviny nedostatečná? Obecně to slíbeno bylo. Konkrétně ale teprve uvidíme.

A co ostatním?

Za druhé, referendum zjitřilo city a nálady. Nejde zde ani tak o záležitosti typu páteční bitky na glasgowském Jiřském náměstí, kde se rozhodlo několik stovek stoupenců unie oslavit výsledek referenda zpěvem vlastenecké „Rule, Britannia!“ a dalšími provokacemi rozdráždit skupinu skotských nacionalistů — na 150 přivolaných policistů situaci celkem zvládlo a i fakt, že někteří z přítomných během výlevu hajlovali, svědčí o tom, že se nejednalo o typické britské patrioty.

Podstatné jsou spíše výstupy některých anglických konzervativců v poreferendové debatě ve Westminsteru. Jedna skupina poslanců žádá zásadní reformu, v rámci níž získají podobnou samosprávu jako Skotsko i další země Británie — což by mimochodem znamenalo, že i Anglie dostane vlastní parlament.

Jiná skupina zase požaduje, aby nemohli skotští poslanci celobritského parlamentu hlasovat po rozšíření samosprávy o záležitostech jiných než vlastních a celostátních — tedy například o Walesu či Severním Irsku.