„Chtěli jsme ten spolek rozložit zvenčí, jenomže to se nepovedlo. Teď když jsme uvnitř, tak z toho konečně můžeme udělat dokonalý galimatyáš,” řekl v roce 1980 sir Humphrey Appleby, stálý tajemník ministra administrativy v britském seriálu Ano, pane ministře.

Ve čtvrtek začnou klíčová vyjednávání o budoucím sedmiletém rozpočtu na nejvyšší vládní úrovni. Britský premiér David Cameron na ně přijde s nejtvrdší škrtací pozicí ze všech lídrů. Právě okolo tohoto ostentativního odporu k jakémukoli navýšení rozpočtu se nedávno opět rozdmýchala diskuze o setrvání Britů v EU.

Sir Humphrey výše uvedeným výrokem vystihl dilema, jaké bude muset brzy zvážit i David Cameron. Buď Britové v Evropské unii setrvají, budou se dál zasazovat o striktně mezivládní zónu volného obchodu a de facto o sabotáž unie jako politického projektu. Nebo ji pod taktovkou toryovců opustí, nechají Evropu federalistům napospas, ztratí preferenční přístup k jednotnému trhu a navždy přijdou o kontrolu evropského kontinentu.

„Proč bychom to měnili, když to tak dobře fungovalo?“

Odchod Velké Británie z EU je reálný. Je reálnější než odchod Řecka nebo jakéhokoli jiného státu. Stačí, aby konzervativci vyhráli volby v roce 2015 a svolili k referendu o úplném vystoupení. Nejenom o zvláštním členství, jak zatím neoficiálně plánují. Kromě ztráty přístupu k jednotnému trhu ale existuje zásadní a pravděpodobně zásadnější důvod, proč Británie jen tak z EU neodejde. A je to tak trochu i důvod, proč by ostatní země měly chtít, aby unii opustila.

Jak s cynismem sobě vlastním podotkl sir Humphrey: „Cíl zahraniční politiky Velké Británie je už pět set let totožný: vytvářet rozdělenou Evropu. Kvůli tomu jsme válčili s Holanďany proti Španělům, s Němci proti Francouzům, s Francouzi a Italy proti Němcům a s Francouzi proti Němcům a Italům. Rozděl a panuj. Proč bychom to měnili, když to tak dobře fungovalo?“

Ač diplomatický koncept udržování rovnováhy sil na evropském kontinentu může vypadat obsoletně, Velká Británie se dle něj chová celou svou novodobou historii. A výjimkou není ani posledních padesát let. Systematická podpora slabšího proti evropské hegemonii se jen v posledních desetiletích obrátila v politiku rozdělení a diplomatické sabotáže.

Strach z příliš silného soka na evropském kontinentu Brity netlačil jen do války proti Habsburkům, Napoleonovi nebo Hitlerovi. Vedl je i k boji proti sjednocenému Německu, proti společné obranné politice, proti stálým zastoupením EU v zahraničí, proti evropskému ministerstvu financí a zahraničních věcí, proti hlasování kvalifikovanou většinou, proti celoevropskému zdanění emisí i finančních transakcí, proti společnému daňovému základu, zveřejňování zápisů tajných evropských zasedání, proti zvyšování evropského rozpočtu a především proti všemu demokraticky a legitimně nadnárodnímu, nad čím by britská vláda — nikoli britský lid — ztratila přímou kontrolu.

Jediné, co Spojené království rádo a vydatně podporuje, je paradoxně rozšíření Unie o další státy včetně Turecka. Ale i zde vysvětluje sir Humphrey: „To máte jako v OSN, čím více má členů, tím více sporů vyvolává a tím neschopnějším se také stává.“

Opustíš-li mě, nezahynu, opustíš-li mě... no nezahyneš, ale sranda to nebude

Britové vydatně kritizují Evropskou unii pro její demokratický deficit. Zároveň ale za zavřenými dveřmi evropských institucí dělají všechno proti tomu, aby se Evropská unie demokratickou mohla stát. Spojené království se pod vlivem toryovců zasazuje více než jakýkoli jiný stát, aby Evropa zůstala pevně v sevření národních pozic v bruselském oparu mezivládního rozhodování.

Británie je v mnoha ohledech černý pasažér. Vybírá si třešničky, které se jí líbí a odmítá vše nepříjemné. Jeden či dva státy takhle jednat v rámci unie mohou. Kdyby ale začaly s podobnou strategií všechny, všichni na tom budeme tratit. Už proto by racionální a neideologický závěr kontinentálních Evropanů měl být, že Spojené království může z Evropské unie s čistým srdcem odejít. Díky rabatu vyjednaném Margaret Thatcherovou by ani britské finanční příspěvky unii zásadně nechyběly.

Velká Británie by na druhou stranu ztratila mnoho. Nejenom ekonomicky kvůli vyloučení ze společného trhu. Především by navždy a úplně ztratila kontrolu nad tím, co se v Evropě děje. Poprvé ve své novodobé historii. Dovolím si říct, že žádný z pravých konzervativních Britů ctící tradici „rozděl a profituj na tom“ by si něco takového nedovolil. Mezi takové konzervativce patří David Cameron i sir Humphrey Appleby. A proto to Britové potáhnout ještě chvíli s námi a budou se dál snažit držet Evropu co nejdál od Spojených států evropských.

Ať už si o setrvání Británie v unii myslíte cokoli, z dnešní pozice se všem evropským lídrům vyplatí blafovat a trošku si zahrát s ohněm. My všichni bychom měli otevřeně hovořit o odchodu Spojeného království z Unie. Možná bychom tím dokonce měli Britům vyhrožovat. Jsem přesvědčen, že uhnou první. A jestli ne... tak co?