Překvapilo by vás, co na člověka čeká hned první den, kdy se stane ministrem zahraničních věcí. Užiteční úředníci se kolem vás začnou rojit jako motýlci. A jeden nakonec vyloví zvláštní tajné červené desky nadepsané Jak být ministrem zahraničních věcí. V deskách jsou dokumenty s návody, co se smí a co se nemá dělat v úřadě.

Desítiletí úřednické zkušenosti nicméně nejlépe shrnuje věta z mého nejoblíbenějšího dílu seriálu Jistě, pane ministře: „Jakmile se začneš míchat do vnitřních tahanic v jiné zemi, rázem se ocitáš na velmi šikmé ploše. Pochopil to dokonce i ministr zahraničních věcí.“

Právě v tomto duchu mám dnes v úmyslu vmísit se bez jakýchkoli zábran do vnitřních záležitostí Velké Británie. Chci vám nabídnout své myšlenky k tématu, které se zde pokládá za dosti citlivé: je jím britské členství v Evropské unii. A dokonce mám v úmyslu pokusit se změnit postoj některým z vás.

Podle neoficiálních výsledků posledního průzkumu YouGov v roce 2012 67 % Britů podporuje ideu uspořádat referendum o členství v Evropské unii, 19 % je proti. 42 % říká, že by hlasovali pro zachování členství, zatím 34 % by chtělo vystoupit. Nuže, vám rád bych řekl: nedělejte to.

Rád bych hned na začátku objasnil, jaká jsou má východiska. Jsem Polák z generace Solidarity, která pomohla ukončit sovětské impérium. Absolvoval jsem Oxford, jako novinář jsem psal o antikomunistickém odporu v Afghánistánu. Ve Spojených státech jsem pracoval pro pravicový Free Enterprise Institut.

Jsem zaníceným přívržencem volného trhu. Lady Thatcherové — Kéž by žila navždy! — se o mně zmiňuje ve své knize o státnictví. Reprezentuji vládu, které se dostalo uznání za finanční uměřenost — náš ministr financí, Jacek Rostowski, je bývalým členem britské Konzervativní strany. Jinými slovy, mám všechny charakteristiky typického euroskeptika.

Ale můj postoj je právě opačný, pevně věřím v logiku a spravedlnost moderního evropského projektu. A má země, Polsko, udělá vše proto, aby uspěl. Dovolte mi prosím vysvětlit proč — a prosím přijměte, že to, co říkám, vychází ze sympatií a obdivu k zemi, která mi dala útočiště a vzdělání, když jsem je potřeboval.

Především mám za to, že vaše společnost je málo odolná vůči několika mýtům o Evropské unii. Než se dostaneme dál, rád bych je pro vás nyní jednou provždy povyvracel.

Mýty britských euroskeptiků

Mýtus číslo 1: Bristký obchod s Evropskou unií je méně důležitý než obchod s ostatním světem.

Fakta: V roce 2011 britský účetní deficit v bilaterálních obchodních vztazích s Čínou činil 19,7 mld. liber. S Ruskem máte deficit taky.

Obchodně úspěšní jste v Evropě. Zhruba polovina britského vývozu míří do EU. Velká Británie měla, až donedávna, větší objem obchodu s Irskem nežli s Brazílií, Ruskem, Indií a Čínou dohromady. Nárůst obchodu s novými členy EU je dokonce ještě dynamičtější. Mezi lety 2003 a 2011 britský vývoz do Polska vzrostl třikrát.

Mýtus číslo 2: Evropská unie nutí Británii přijmout zákony v oblasti lidských práv, které odporují duchu britských tradic.

Fakta: Rozhodnutí, jimž se Británie vzpírá, přijal Evropský soudní dvůr pro lidská práva. Tento tribunál není součástí justičního systému Evropské unie. Je to instituce spadající pod Radu Evropy, což je ušlechtilý britský výtvor starší nežli EU. Čili v tomto případě, tak jako v řadě jiných, euroskeptici viní EU z činů evropských či jiných mezinárodních institucí, jež nemají s EU nic společného.

Mýtus číslo 3: Velká Británie míří k bankrotu, poněvadž financuje Evropu.