Na podzim příštího roku se v Německu konají volby do Spolkového sněmu. Volební program německé sociální demokracie (SPD) vzniká v čilé diskuzi s německými vědci a intelektuály. Při této příležitosti požádal předseda SPD Sigmar Gabriel filosofa a sociologa Jürgena Habermase o příspěvek k programové diskuzi v oblasti evropské integrace. V důsledku tohoto byl minulý týden ve Frankfurter Allgemeine publikován esej trojice Habermas, Bofinger a Nida-Rümelin pod názvem „Einspruch gegen die Fassadendemokratie“, volně přeloženo jako „Protest proti povrchní demokracii“. Autoři se domnívají, že současná destabilizace EU je zrcadlem selhání současné bezperspektivní politiky. Bez změny strategie evropská měna a tedy i současná EU dlouho nepřežije a že role Evropy v rámci světové politiky musí být nově definována. Podíváme-li se na obsah eseje podrobněji, lze jej zmapovat pomocí následujících pěti tezí:

1. Současná krize není krizí eura ani dluhovou krizí specifickou pro Evropu, ale krizí refinancování národních států, a má systémový charakter. Ve srovnání s hospodářským prostorem Japonska a Ameriky je Evropská unie a eurozóna nejméně zadlužená. Současná krize se tedy dá vysvětlit nedostatečným institutucionálním zajištěním společné měny. Příčinou krize není pouze chybné chování národních států, tato krize je systémovým problémem a proto nelze najít její řešení na národní úrovni. Proto ji nevyřeší ani fiskální disciplína (nekonečné škrty a strukturální reformy) ani záchranné balíčky.