Kam se poděl nárok na místo ve školce?

Kateřina Kňapová

V novele školského zákona chybí dříve slibovaný právní nárok na místo ve školce. Jedná se přitom o opatření zásadní nejen pro rovnost žen a mužů, ale také pro české hospodářství.

Bylo kolem toho velké haló, když na sklonku léta ministryně školství Kateřina Valachová oznámila, že má v plánu zavést právní nárok na místo ve školce a to postupně od čtyř až do dvou let v roce 2020. Když se ale podíváme do novely školského zákona, jak ji má projednávat poslanecká sněmovna ve 2. čtení, zjistíme, že v ní nic takového není.

V příslušných paragrafech a odstavcích se pouze dočteme, že „do mateřské školy zřízené obcí nebo svazkem obcí se přednostně přijímají děti, které před začátkem školního roku dosáhnou nejméně čtvrtého roku věku“. To je formulace, která nahrazuje současné přednostní přijetí dětí, které by měly za rok nastoupit do školy. Přednostní přijetí je jistě fajn věc, místo však nezaručuje. Možnost plánovat, tak klíčová pro matky vracející se z rodičovské, tedy nakonec chybí.

Hodnoty a prachy

Proč právní nárok nahradilo jen už v současnosti zakotvené přednostní přijetí, se můžeme jen domnívat. Možná za tím stál obligátní tlak peněz, protože garantovaná místa ve školkách nebudou vždy zadarmo. Je ale namístě se ptát, jestli je optika „rozpočtové neutrality“ opravdu tou, s níž by měl stát rozmýšlet sociální otázky, rozvoj a emancipaci svých obyvatel.

Stranou ponechme, že dřív se na trh práce vracející matky (protože to jsou opravdu spíše matky, nikoliv otcové, kdo jsou s dětmi na rodičovské) mohou české ekonomice na daních, sociálním a zdravotním pojištění přinést slušné peníze. Odhady hovoří až o třech desetinách procenta HDP, nebo také šesti miliardách korun.

Debata o podpoře školek nebo obecněji zařízení péče o děti pro děti od nejútlejšího věku samozřejmě není jen o finančních benefitech pro české hospodářství. Poukazuje i na hodnotové boje v rámci společnosti.

Když se ale podíváme do novely školského zákona, jak ji má projednávat poslanecká sněmovna ve 2. čtení, zjistíme, že v ní tolik očekávaný právní nárok na místo ve školce chybí. Foto Jiří Rubeš

Na straně jedné stojí konzervativní model, který by nejraději viděl matku doma s dítětem až do počátku povinné školní docházky, celkem bez ohledu na její vlastní vůli nebo na sociální dopady. Český školský systém je charakteristický tím, že příliš nevyrovnává, ale naopak potvrzuje sociální a vzdělanostní nerovnosti. Zároveň ale víme, že předškolní vzdělávání je pro potenciální vymanění se sociálního vyloučení, a další rozvoj dětí může začínat právě už v předškolním věku v kolektivním zařízení. V první třídě už jen těžko doháníme, co se dítě nenaučilo před nástupem do ní. Tomu nepomáhá ani zatím nepříliš rozvinutý princip inkluzitivnosti — dětem ze znevýhodněného prostředí prostě ujede vlak.

Emancipaci žen a dětí v ČR nechceme?

Školky nebo zařízení předškolní péče ale nejsou jen o prevenci sociálního vyloučení a boje proti nerovnostem. Důležitým aspektem je obecnější princip emancipace. Ať už máme na mysli emancipaci žen, které se mohou realizovat v zaměstnání, pokud chtějí, a být ekonomicky nezávislé, nebo emancipaci dětí, které mají možnost poznávat i jiné prostředí, než svůj domov.

Česká debata často budí dojem, že emancipaci žen ani dětí nepřeje. Že v ní stále převládají konzervativní akcenty, které by vlastně rády viděly hierarchický, tradiční (a reálně téměř neexistující) model rodiny, kde na vrcholu sedí muž-živitel, kterého poslouchají žena i dítě a bez odporu plní jeho přání.

Tato debata přitom nevnímá, že časy se mění, a že s nimi se mění i reálně existující rodina, smýšlení i potřeby žen a všech těch, kteří do té mýtické tradiční rodiny nezapadají a zapadat nechtějí.

    Diskuse
    MP
    January 11, 2016 v 10.15
    Lhůty
    Vážená autorko,

    naprosto s Vámi souhlasím v intenci článku, ale dokonce i slibující politici si zaslouží určitou důvěru.
    Stručně řečeno, vládní novelu zákona nelze -- s výjimkou naprosto krizové situace -- předložit za necelé tři měsíce. V době, kdy ministryně pronesla svůj slib, musela být dnes projednávaná novela hotová. Stáhnout ji znamenalo začít od nuly, odhadem tak roční odklad.
    Pokud nebudou do roka na stole opatření pro plnou dostupnost (nejde jen o další novelu, ale o plán podpory a pravděpodobně i mechanismus udržitelnosti atd.), rok 2020 nepůjde splnit a pak rozneste KV na kopytech jako planou slibotechnu, ale ten rok ji dejte. Ono je to docela šibeniční lhůta.
    JN
    January 11, 2016 v 11.30
    Souhlasím s autorkou
    a myslím si, že lépe než povinný poslední ročník mateřské školky by zamýšlený účel (pomoci se začleněním znevýhodněných) plnil právní nárok na místo ve školce a finanční motivace sociálně znevýhodněných rodičů k účasti jejich dětí na předškolní přípravě ve školce.
    KK
    January 11, 2016 v 21.10
    Re: lhůty
    Však já to vůči MŠMT nemyslím vůbec zle, ale pokud avizují, že v novele je něco, co tam není, tak si myslím, že je legitimní se ozvat. Už jen proto, aby ten nápad jako takový nespadl pod stůl, případně aby se ještě nějak zpracoval, pokud je na to vůle a prostředky (které třeba na školky teď celkem prokazatelně jsou z fondů).
    LV
    January 12, 2016 v 10.55
    Co tak dát dětěm ve školce jídlo zadarmo.
    To by byla dobrá motivace pro mnohé rodiny a nemuselo by se nic nařizovat.
    Pěkný nápad, paní Vytlačilová.
    January 12, 2016 v 21.01
    Stanovisko autorky naráží na rozpor
    Autorka kritizuje v článku optiku „rozpočtové neutrality“, která je "opravdu tou, s níž by měl stát rozmýšlet sociální otázky, rozvoj a emancipaci svých obyvatel."

    Na druhou stranu ve prospěch nároku na místo ve školce používá argument, o kolik % HDP stát přijde s matkami na mateřské dovolené.

    Netušil jsem, že zastánkyně emancipace žen (žena zpět do práce nejlépe ještě v šestinedělí, má na to právo a utíkají nám prachy...) zastávají taková vulgárně ekonomistická stanoviska. Jsou tedy v dojemné shodě s nadnárodními korporacemi a velkokapitálem...

    Jen namítnu také ekonomistické stanovisko. Kolik miliard nás bude naopak stát deprivovaný jedinec zaměstnané matky, kterému se nedostalo základní mateřské vztahové vazby? O kolik miliard přijdeme, pokud z těchto dětí vyrostou uživatelé návykových látek se sníženou práceschopností, nebo o kolik peněz přijdeme v důsledku korupce, vyrostou z nich vysoce socializovaní narcističtí jedinci?

    Souhlasím s tím, aby v zákoně byl nárok na školku řekněme od čtyř let. Zároveň jsem však zdvižený prst pro děti ve školce před třetím rokem. Za ty tři roky, co vodím děti do mateřské školy, jsem slyšel křik již mnoha nezralých a neseparovaných dvouleťáků, a to bydlím na tradiční dědině...
    PK
    January 12, 2016 v 21.29
    Co je to za svět,
    ve kterém malému človičkovi v šesti letech už "ujel vlak"?
    January 12, 2016 v 21.50
    Říká se, že
    postavení člověka byly v novověku zasazeny tři zásadní rány. První byla od Koperníka a Galileia, která způsobila, že člověk zjistil, že jeho Země není středem vesmíru. Darwin zase způsobil, že člověk přestal mít nadřazenost a nezávislost na živočišné říši. A Freud způsobil, že člověk přestal být "pánem ve svém vlastním domě". Freudovi následovníci, byly to většinou ženy, přišli na to, že rozhodující vývoj pro osobnostní základ probíhá již v prvních třech letech věku, nikoli až v období předškolním, jak se rodák z moravského Příboru domníval. Nyní není pochyb o tom, že významným faktorem pro tzv. rané poruchy osobnosti, které jde nejhůře psychoterapeuticky a farmakoterapeuticky v dospělosti ovlivnit, mají kořeny právě v nedostatku či problémech primární vztahové vazby, v naší kultuře především ve vztahu k matce. Již ve třech letech jsou hotovy základy sebepojetí a sebehodnocení.

    Můžeme se ptát, jaké má práva nebo co potřebuje žena - matka. Ale právo na to, co nejdříve pracovat, by mělo být rozumným státem ohraničeno právem dítěte na vývoj v co nejstabilnějším a nejvstřícnějším prostředí. Rozhodujeme o dalších generacích.
    MP
    January 13, 2016 v 0.19
    Pavlu Kolaříkovi
    Ten svět, co v něm žijeme. Dlouho jsem měl v kanceláři sadu a čtyřek s hodně divnými, roztřesenými čárami. Kdybyste je chtěl napodobit, nepovede se Vám to. Výsledky pokusů romských dětí z východoslovenské osady splnit instrukcí testu školní zralosti: "Namaluj postavu." Držely v šesti letech v ruce poprvé tužku.
    Ten vlak by snad ještě mohly s pomocí druhých chytit, ale ...