Nepovinná povinnost aneb jak naplnit vládní prohlášení o povinné školce

Daniel Hůle

Daniel Hůle vnáší zásadní fakta do sporu o novelu školského zákona. Ten na stránkách Deníku Referendum rozehrál Petr Chaluš a Martin Profant. Pozitivem sporu zůstává, že všechny jeho účastníky motivuje snaha zlepšit situaci nejchudších.

Vzhledem k tomu, že poslanci nyní projednávají novelu školského zákona, která zavádí povinné předškolní vzdělávání, začínají se tématu věnovat i média. Zde se k tématu z odlišných pozic vyjádřili Petr ChalušMartin Profant. Na sporu je přitom zajímavé, že většina lidí, kteří se k problému vyjadřují, jsou vedeni ušlechtilými pohnutkami, což je u takových diskusí spíše výjimkou. Nepochybuji o tom, že vláda, včetně ministryně Valachové, je motivována skutečnou snahou pomoci se začleněním znevýhodněných, nechtěných dětí. Podobně jako většina odpůrců a stejně tak i oba mí předřečníci.

Když jsme v roce 2013 v Demografickém informačním centru začali zpracovávat studie proveditelnosti, které si zadalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, zaměřené právě na modulaci předškolního vzdělávání, připadal mi poslední rok školky jako celkem rozumná idea. V průběhu dvouletého výzkumu, který kombinoval široké spektrum metod, jsem však na základě učiněných poznatků musel postoj změnit

Některé zjištěné skutečnosti

V minulém školním roce chodilo do mateřské školy přibližně 99 tisíc z celkového počtu 110 tisíc pětiletých dětí. Z jedenácti tisíc dětí, které do mateřské školy nechodily, bylo maximálně patnáct set „sociálně znevýhodněných“, což je necelých 14 procent z těch pětiletých, které do školky nechodí — Profantova teze, podle níž „vysoce nadreprezentativní podíl v oněch necelých deseti procentech do školky nechodících představují ovšem děti z rodin ze sociálně znevýhodněného prostředí“, tak určitě neplatí.

Pokud porovnáme nevzdělanost rodin, míru absencí, propadání ve škole a předchozí docházku do mateřské školy, zjistíme, že tam, kde se rodí děti matkám se základním vzděláním, statisticky častěji opakují ročník. Míra korelace se pohybuje kolem hodnoty 0,8, což je v sociálních vědách považováno za mimořádně silnou hodnotu. Naopak vliv docházky do školky má na opakování ročníku spíše nepatrný vliv (korelace činí cca 0,2).

×
Diskuse
MP
January 8, 2016 v 10.20
Počty
Respektuji názor autora. Ale několik poznámek k počtům:

a) Vzhledem k tomu, že v obecné populace nemáme zastoupeny děti z vyloučeného prostředí 14 %, při kombinaci různých forem exkluze se dopracujeme nejvýše k 9%, je tento podíl na počtu pětiletých dětí nechodících do školky přesvědčivě nadreprezentativní.
Mimoto autor dává zcela korektně charakteristiku "sociálně znevýhodněných“ do uvozovek,: nemáme nejen pořádná data, ale ani slušné vymezení.

b) Ten výpočet na třista tisíc je trochu odvážný. Vychází z předpokladu, že neexistují jiné důvody pro zavedení posledního ročníků a že předškolní vzdělávání nepředstavuje pro jiné děti přínos.
Nemyslím, že by do rozhodování o potřebách vzdělání měly primárně zasahovat ekonomické analýzy, ale jako korelát k těm třista tisícům doporučuji studie NERV o přínosu většího podílu dětí ve školkách pro státní rozpočet. Neštymuje podobně jako těch třista tisíc, ale neštymuje na opačnou stranu.

c) Korelace školek a opakování ročníku.
Při vší úctě ke statistice, tady obecná korelace příliš nevypovídá.


January 11, 2016 v 12.44
Martinu Profantovi - úcta ke statistice
Právě úcta ke statistice by nás měl vést k tomu, abychom neinterpretovali korelaci jako míru kauzálního vlivu.

Korelace mezi docházkou do školky a pozdějším opakováním ročníku je nutně nízká, protože se v docházce do školky děti málo liší, chodí tam skoro všechny. To je podobné jako je například vyšší korelace mezi IQ a prospěchem na základní škole než na některé konkrétní vysoké škole, protože rozptyl je větší. Asi by z toho nikdo nevyvozoval, že ke studiu na VŠ není slušná inteligence potřeba.

Adekvátní statistikou by bylo srovnání školní úspěšnosti dětí,, které nechodily do školky, s dětmi, které do školky chodily, ale jiné charakteristiky mají stejné, jsou například definovaným způsobem sociálně hendikepované.

Vysoká korelace mezi vzděláním matky a školní úspěšností také není dokladem toho, že samotné vzdělání matky tak silně působí. V podobných studiích se vzdělání matky sleduje proto, že to je údaj, který se dá spolehlivě zjistit skoro u všech dětí a silně vypovídá o celkové vzdělanostní a sociální úrovni rodiny. Je nepravděpodobné, že by například zvlášť často opakovaly děti, jejichž matka má sice jen základní vzdělání, ale ostatní členové domácnosti mají dobré vzdělání, rodina má dobré sociální podmínky atd.

Argument s protiústavností povinné školky by asi musel posoudit ústavní právník, ale v ústavě je myslím jen to, že délku povinné školní docházky stanoví zákon. Mateřská škola je pochopitelně také škola a povinná docházka do školy od pěti let není v evropském měřítku nic neobvyklého.
MP
January 11, 2016 v 22.50
Jiřímu Kubičkovi
Máte samozřejmě pravdu,
Problém je ovšem obecnější, jde o to, jak dalece vůbec můžeme uplatnit statistický přístup na tuto oblast. Koncem devadesátých let se v nárazové akci podařilo získat rodiče téměř tří tisíc dětí z vyloučených romských komunit pro předškolní přípravu. Jednalo se o přípravné třídy, tehdy ještě s jiným statusem než dnes. Většinou zbylo dost děcek z týchž komunit, která nikam nechodily. Porovnání úspěšnosti (propadovost, odchody do zvláštních škol) vyznělo drtivě ve prospěch těch z přípravných ročníků (bylo provedeno hodně amatérsky). Ale nevím -- ono se samozřejmě povedlo přesvědčit prvé řadě ty nejvstřícnější rodiče, jejich děti by měly tak jako tak lepší rodinné zázemí, možná by to dopadlo bez těch přípravných tříd podobně.
Bohužel také každý dobrý romský koordinátor uměl za mých časů ve svém kraji vyjmenovat školy, ve kterých nemělo romské dítě šanci, odlišnost po regionech byla taky nápadná. Pochybuji, že se to v posledních letech nějak výrazně změnilo k lepšímu. Nešlo přitom o rasismus či záměrnou diskriminaci, spíš zvyk a bylo to příliš měkké, aby se proti tomu dalo administrativně zasáhnout.
MP
January 12, 2016 v 9.12
Omluva
Ty tři tisíce byla celá skupina, těch dětí v přípravných třídách necelá polovina.