Připravovaná ne-novela školského zákona
Petr ChalušNová koncepce školského zákona obsahuje některé nekoncepční prvky. Například zavést povinnost předškolního roku a nemít plán na kvalitu veřejných školek znamená posílit nerovnost.
Mediální zjednodušení chystané novely školského zákona zní: povinný rok v mateřské škole, jednotné přijímací zkoušky na maturitní obory a maturita z matematiky. Pokud se daří médiím touto zkratkou zachytit podstatu chystané novely, pak zatím nepřichází s novým vedením MŠMT žádná nová vize. Jedinou novou vizí pak zůstává důraz na inkluzivní přístup ke vzdělávání.
Věříme v určování vzdělávacích cest testováním
Jaký mají smysl jednotné přijímací zkoušky na střední školy, přesněji na obory s maturitou? Je to snad proto, že se někteří mladí lidé nehodí do systému oborů s maturitou? Jde o to snížit čísla neúspěšných absolventů maturit? Nebo se předpokládá, že je studium s maturitou pro studenta, který ji pak neudělá (a pro školu samotnou), ztrátou času a pro stát škoda investice?
Jednotné přijímačky budou jedním souborem testů, definitivním rozřazením patnáctiletých na studijní a nestudijní dráhy. Bez maturity můžete v českém systému zapomenout na vysokou školu.
Nejde však jen o ni - střední odborné školy s maturitou připravují studenty na více kvalifikovanou práci než obory bez maturity a maturita sama o sobě je základní podmínkou pro mnoho povolání. Pokud určitý test ovlivní takto výrazně už v patnácti letech vaši celoživotní vzdělávací a profesní dráhu, pak by měl odhalit váš celkový potenciál na mnoho let dopředu, roli by neměla hrát vaše aktuální motivace ani aktuální podpora rodiny.
Tyto testy samozřejmě neudělají ti chytřejší a talentovanější. Udělají je ti motivovaní a ti s lepším rodinným zázemím. Někde za novým zákonem o jednotných přijímačkách je možná snaha o rovné podmínky (nejednotné přijímačky mohou zvyšovat nerovnost), jenže je to naopak: forma, jakou se snažíme rovnost zajistit primitivním způsobem — totiž test — nerovnosti pouze více skryje a v důsledku nerovnost systematizuje, centralizuje, a tedy zvýší.
Rozvíjet svůj talent, celou svou osobnost, mít prostor na hledání sebe sama — to si zaslouží všichni mladí lidé minimálně do osmnácti let, kdy jim stát má nabízet pomocnou ruku. Pokud politici touží zasahovat do rozsahu povinné školní docházky (tento zastaralý koncept povinnosti už se dávno změnil spíše na právo dítěte vzdělávat se), pak by si ji mladí lidé mezi patnácti a osmnácti lety zasloužili mnohem více než předškolní děti.
Zatímco předškolním dětem přirozeně stačí pro zdravý rozvoj vlastní rodina a neformální kontakty s dalšími dětmi, děti mezi patnácti a osmnácti lety věku potřebují mnohem více příležitostí mimo rodinu, rodina sama už jim skutečně nestačí a potřebují formální podporu v dalším rozvoji. Například různorodé formy dalšího vzdělávání, i ty částečně formální (povinné nebo lépe řečeno oprávněné). Nerozhodujme o tom, kdo co bude člověk ve svých patnácti letech dělat, a už vůbec o tom nerozhodujme jedním testem.
Pokud bude přijata novela, nutně by měla obsahovat alternativní cesty k maturitě a dalšímu vzdělávání pro mladé lidi, kteří test nezvládnou. Měla by důkladně ošetřit podobu testů, aby šlo spíše o komplexní diagnostiku, aby test umožňoval podpůrný poradenský rozhovor. Jediným smysluplným testem by mohl být spíše soubor diagnostických testů, který by nijak nerozhodoval o přijetí nebo nepřijetí, byl by jen jednou složkou rozhodování a celý proces by komplexně zohledňoval individuální situaci člověka.
Další nebezpečí takového testu bude zaměření školy na přípravu na test, ta bude obsahovat vybranou látku třeba z českého jazyka, například tvrdá a měkká i. Kdo zaručí, že nám nějaké gramatické úkazy ukáží, které dítě má mít možnost studovat a které ne? Jde o zastaralý a nehumánní pohled. Škola se místo celostního rozvoje kompetencí opět vrátí směrem k nacvičování opakování nesmyslných fakt, tedy nepřipraví ani na život, ani na současné podoby práce.
Přemýšlíme více o předmětech než o lidech
Další část novely, budoucí povinná maturita z matematiky, jen ukazuje na to, jaký význam maturitě přisuzujeme. Jednotná maturita je koncept, který systematizuje nerovné příležitosti, standardizuje zkoušku do té míry, že mnoho lidí prostě vyloučí. Přidávat předměty do tohoto konceptu, aniž bychom ho změnili (tedy předělat maturitu na zjišťování kompetencí, a ne školských znalostí) znamená ještě víc posílit jeho negativní vliv.
Posílíme pohled mladých lidí na znalosti a na školu — aby na ni nenahlíželi jako na nějakou hru, kterou musí projít, aniž vědí proč. Vědění je dobrodružství, je otevřené je krásné, to je zpráva, kterou mají mladí lidé dostávat od škol. Pokud lidé nemají vztah k matematice jako k dobrodružství, matematika se jich nijak nedotkne.
Pomáháme dětem a rodičům rozšířením jejich povinností
Povinný předškolní rok v mateřské škole je zřejmě největším zásahem do systému vzdělávání od zavedení centralizované maturity před několika lety. Staví na tom, že vzdělávání, které nabízí stát, je dobro a rozšířit toto dobro je automaticky správné. Bohužel to tak není, stát pro mnoho lidí nabízí velmi špatnou kvalitu vzdělání, špatnou komunikaci s rodiči, přehlížení individuality dítěte.
Mnoho bohatších lidí už na to přišlo a platí si soukromé a alternativní základní školy. Rozšířit povinnost chodit do školy o povinnost chodit do školky znamená rozšířit tuto povinnost pouze na určitou skupinu lidí. Někteří už fungují mimo systém. I v předškolním vzdělávání už teď funguje v mnoha ohledech podnikání, kdo si zaplatí více, má více péče o své dítě, a někdo na to prostě nemá. Zavést povinnost a nemít plán na kvalitu veřejných školek znamená posílit nerovnost.
To jediné dobré, co by mohla novela přinést, by mohlo být inkluzivnější školství. Při tomto přístupu nekomplexních zásahů do systému se to však může změnit v prach. Možná se podaří vzdělávat všechny společně, nevylučovat některé skupiny dětí z hlavního proudu.
Zároveň nám většina bohatších lidí poměrně oprávněně uteče za placeným alternativním školstvím (kde se budou vzdělávat elity bez chudých a integrovaných dětí). Této skupiny se nebude týkat problém s přijímacími testy na maturitní obory ani jakkoli těžká maturita z matematiky, prostě si zaplatí doučování svého jakkoli nadaného či nenadaného dítěte.
Hlavním cílem, k němuž by novely měly směřovat, totiž kvalitní veřejné (obyčejné) školy a školy, kde se cítíte jako lidská bytost, které někdo naslouchá, kde se hledí na individuální potřeby dítěte a rodiče — tam bohužel už několik let reformy školství nesměřují.
Výborný je postřeh, že rozřazování dětí na studijní a nestudijní typy odráží spíš sociální stratifikaci než nadání. To je myslím velký problém našeho školství, to, že zvýhodňuje děti, které jsou privilegované svým původem z rodin, které jsou vzdělané a na vzdělání kladou velký důraz.
Ale povinná docházka do MŠ směřuje obráceným směrem , k tomu aby děti naopak měly rovnější podmínky. Děti, které vůbec neochodily do školky jsou v nevýhodě, protože jsou v první třídě méně otrkané a společensky obratné. Neformální kontakty předškolních dětí s jinými dětmi jsou fajn, ale všechny děti je nemají a děti ze sociálně izolovaných rodin možná školku zvlášť potřebují a právě ty do ní často nechodí.
Ještě se ozvu až budu mít víc času.
Pokládám za naprosto skandální a za symptom naprostého úpadku našeho školství, že se dnes maturita z matematiky nepožaduje.
b) Souhlasím se zavedením předškolní výchovy, slibuji si od ní, že pomůže zanedbaným dětem.
c) Jednotné přijímací zkoušky na střední školu mi nevadí. Moje matka žila ve čtrnácti letech sama na bytě ve městě pouze se svojí o rok starší sestrou. Můj dědek šel ve čtrnácti letech z domu. V patnácti letech by měl být jedinec natolik vyspělý a zodpovědný, aby zvládl přípravu na přijímací zkoušky i bez podpory rodiny.
Přesto bych pokládala za lepší variantu, kdyby se na střední školu mohl přihlásit každý a pak by se to proselo.
Když jsem byla na vysoké škole přijali nás třicet do kruhu, po dvou letech nás bylo dvanáct. Jinými slovy, byl přijat každý idiot, ale ne každý idiot to dodělal.
To by, ale znamenalo změnit financování školství, aby finance nešly za žákem.
Náš starý profesor občanské výchovy nám vtloukal do hlavy, že slovo "student" pochází z latinského "studeo" , tedy usiluji"
d) Osobně bych chtěla, aby se skončilo s tím neoliberálním nesmyslem, že student je zákazník a došlo k návratu k představě, že studet je zaměstnanec.
e) Práva a povinnosti jsou pouze dvě strany té samé mince.
Abych ještě jednou citovala našeho někdejšího profesora občanské výchovy:
"Studenti, ústava Československé socialistické republiky vám zaručuje právo na vzdělání a proto máte povinnost studovat.