Otevřený dopis ministryni školství

Redakce DR

Zveřejňujeme otevřený dopis Učitelského profesního sdružení, adresovaný k rukám nové ministryně školství Kateřiny Valachové.

Vážená paní ministryně,

řada učitelů je velmi znepokojena skutečností, že se o důležitých změnách ve školství rozhoduje bez významné účasti těch, kteří mají největší odpovědnost za vzdělávání a na které všechny změny doléhají nejvíce — bez nás učitelů. Proto jsme se rozhodli založit Učitelské profesní sdružení, jehož hlavním cílem je připojit hlas učících učitelů z praxe k diskusi a k rozhodování o všech změnách ve vzdělávání. V dané chvíli považujeme za zásadní vyřešení těchto problémů:

Žádáme vznik Národní rady pro vzdělávání (její neexistencí je dlouhá léta závažně porušován Školský zákon). Jsme přesvědčeni, že právě Národní rada pro vzdělávání může udržovat kontinuitu vzdělávací politiky a současně může bránit nekoncepčním změnám i tlaku aktivistických a lobbistických skupin.

Žádáme, aby v Národní radě pro vzdělávání byli zastoupeni také skuteční učitelé z praxe. Považujeme učící učitele za odborníky ve své profesi. Zástupci učitelů musí být vybráni transparentním způsobem a návrhy musí být předem předloženy široké učitelské veřejnosti. Očekáváme výběr čitelných osobností s jasným programem, osobností, které budou prosazovat kvalitní vzdělávání a také hájit zájmy učitelské profese.

Nechceme zavádět kariérní systém, který neoceňuje dobré učitele, ale oceňuje dobré úředníky. Předložený návrh nebyl připraven ve spolupráci se širokou učitelskou veřejností, nesmyslně bere pravomoci ředitelům a dává je komisím bez odpovědnosti za vzdělávání na konkrétní škole. Autoři předem nespravedlivě určují kvótu učitelů vyšších stupňů.

↗
Podle Učitelského profesního sdružení se o změnách v resortu školství rozhoduje bez významné části učitelů, přestože právě oni nesou za vzdělání největší díl zodpovědnosti. Foto Archiv DR

Návrh po odborné stránce odmítla řada zástupců pedagogických fakult, ale jeho autoři to nevzali v úvahu. Varovným signálem je to, že i učitelé splňující podmínky čtvrtého stupně (autoři učebnic, lektoři) takový byrokratický kariérní systém důrazně odmítají. Tento kariérní systém nepomůže učitelům, vedení škol ani žákům, ale odčerpá ze školství obrovské prostředky na svůj vlastní provoz. Další zbytečné papírování ve skutečnosti učitele demotivuje.

Nechceme, aby byla zavedena plošná a netransparentní inkluze žáků na školy, které na to nejsou připraveny: chybí materiální podmínky, chybí odborná příprava učitelů. Hrozí likvidace fungujících speciálních škol, hrozí omezení možnosti rodičů svobodně zvolit nejvhodnější péči pro děti.

Záměrně jsou ignorována rizika unáhlené inkluze a její devastující dopady na veřejné školy. Aktivisté volají po inkluzi, ale mnozí podporují rozvoj exkluzivních škol udržujících a posilujících selektivitu vzdělávacího systému.

Smysluplná inkluze vyžaduje jednak velké investice (odhadujeme desítky miliard), jednak její citlivé postupné zavádění. Je přehlížen názor jak rodičů, tak učitelů, kritika je ostrakizována. Přitom rozumná inkluze podle místních podmínek už mnoho let existuje. Politizace inkluze nepomůže postiženým dětem. Prvním logickým krokem by mělo být zachování přílohy RVP ZV pro vzdělávání žáků s LMP.

Zdeněk Sotolář, mluvčí UPS.

Text dopisu vznikl na setkání UPS 27. června 2015 v Praze.

Učitelské profesní sdružení

    Zkopírovat odkaz Vytisknout
    Diskuse
    Petr Chaluš, konzultant ve vzdělávání
    July 1, 2015 v 11.50
    Otevřený dialog umožní méně otevřených dopisů
    Otevřené dopisy o začleňování učitelů do rozhodování, o kariérním řádu a způsobech inkluze mi připomíná jednu věc, která se po roce 1989 v oblasti školství nikdy nestala. Nepodařilo se vést (udržet, moderovat, podporovat) transparentní a otevřený veřejný dialog osob s rozhodujícími pravomocemi s učiteli, rodiči, dětmi, studenty ve školách. Není to chyba roztříštění profesních sdružení učitelů, sdružení rodičů, dětí a dalších skupin, kterých se týká vzdělávání. Roztříštění (nebo malý zájem veřejnosti se angažovat dobrovolně) je pochopitelné po devastaci demokracie za totality a po divokém posttotalitním období individualistického soutěžení. Co není pochopitelné je již 25 letá neschopnost osob s rozhodovacími pravomocemi v naší demokratické zemi nabízet dialog, moderovat dialog a využívat ho pro rozvoj sektoru vzdělávání. Úřady všeho typu v oblasti vzdělávání jsou uzavřeny sami do sebe, do interních problémů (zájmy učitelů, rodičů a dětí je zajímají jen jako "zdroj"), zájmy klíčových národních, regionálních a místních autorit ve vzdělávání jsou netrasparentně proplateny se zájmy ziskových nebo zdánlivě neziskových organizací, projektů, služeb. Kdo by chtěl organizovat veřejný dialog? Snad nová ministryně bude chtít takový dialog, který umožní méně otevřených dopisů. (K těm obavám v článku výše ze způsobů inkluze ještě otázka: mnoho učitelů a rodičů podporují současnou snahu o větší inkluzi, vedete pane Sotoláři i s nimi dialog?)