Jaké byly přijímací zkoušky?
Hana VackováNa rozdíl od maturantů nečekaly žáky základních škol u přijímacích zkoušek žádné velké úlevy. Pro mnohé je přitom otázka, zda se na vybranou školu dostanou, přímo existenční záležitostí.
Jaké byly letošní přijímací zkoušky na střední školy? Těžké? Standardní? Takové, jako vždycky? Znovu se roztočil kolotoč mediálních sdělení kolem přijímacích zkoušek.
Jisté je, že když Cermat ztratil „většinu“ u maturit (zůstaly pouze didaktické testy; uvidíme, jestli to tak nezůstane i do budoucna), vrhl se s vervou sobě vlastní na přijímací zkoušky. V dnešní době se zpochybňuje všechno — není tak divu, že ředitelé škol, kde je tradičně převis zájemců, rádi vezmou zavděk celostátní zkouškou, a určení úspěšnosti uchazečů tak nechají na někom jiném. To je asi jediná výhoda, kterou to školám přináší.
Rodiče dětí, kteří stojí o to, aby se děti dostaly na určitou školu, věnují nemalé úsilí tomu, aby děti připravili. Je dostupné velké množství ukázkových testů, aby si děti mohly zkoušet, co jim jde a nejde. Bohužel Cermat tyto možnosti nenabízí v takové míře jako jiné společnosti. Jako příspěvková organizace ministerstva asi už z podstaty není nijak zvlášť otevřený. Například v minulosti nebylo úplně jednoduché získat a zveřejnit výsledky maturitních zkoušek, zájemci museli používat zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (takzvanou „stošestku“), aby MŠMT alespoň zareagovalo. Předpokládám, že u přijímacích zkoušek to bude podobné.
Podle prvních ohlasů na přijímací zkoušky se zdá, že ani letos děti nebyly ušetřeny záludností Cermatu. Zvláštní je to hlavně v době, kdy se přemýšlelo o tom, zda neudělat úřední maturitu a jak ulevit maturantům. Maturanti a maturantky nebyli přece jediní, které postihla téměř roční uzávěra škol.
Zvláště přijímací zkoušky z devátých tříd jsou pro mnohé existenční záležitostí. Kde pak narychlo sehnat náhradní školu? A jsme si jisti, že tento typ přijímacích zkoušek opravdu testuje tak, jak má? Že opravdu vybírá ty nejlepší? Pořád se nacházíme v hodnocení spíše kvantitativním než kvalitativním. Více než studijní předpoklady hodnotíme zvládnutí toho, co žáci měli probrat. A po letošních přijímacích zkouškách to vypadá, že posun k lepšímu zatím nemůžeme očekávat.
Souhlasím s Oldřichem Botlíkem, že plošné testování, aby bylo spravedlivé, musí zkoušet to, co ve školách převažuje. To se ovšem stále daří zjistit jen obtížně, zvláště po dlouhém období distanční výuky.
Vnímám panující přesvědčení, že objektivita může být absolutní, že každý rok je možné připravit stejně náročný test s jiným obsahem a rozdíly v průměrné úspěšnosti mohou prokazovat, zda se žáci zlepšují, či zhoršují. Tenhle názor sdílí velká většina učitelů i rodičů, protože všichni přece do školy chodili a vědí, co se sluší a patří a jak mají přijímací zkoušky vypadat. Je to ale názor poněkud zjednodušující. Populační ročníky nejsou stejné, a ten poslední už vůbec ne.
Ráda bych se začínajícím jarem, sluníčkem a postupným otvíráním všeho možného napsala něco optimistického. Třeba že Cermat přihlédl k délce lockdownu a snažil se pochopit, co se v něm během distančního vzdělávání dělo. Bohužel na nové a lepší zítřky to nevypadá ani v oblasti přijímacího řízení na školách.
a) Chyba je v nedostatku míst na středních školách. Věc vytvářena snaživě a úředně. Dokud bude přijmutí na gymnázium sázka do loterie, budou každé přijímačky předmětem sporu.
b) Zkoušky při přijímání na střední (a ono i vysokou) školu mohou mít jediný legitimní smysl -- upozorní uchazeče, že pro něj bude velmi těžké, téměř nemožné danou školu zvládnout (a varují uchazeče, který je udělá levou zadní, že by se mohl na škole nudit -- ale to se týká spíše té vysoké). A zkoušky, které poskytují takovou informaci, by ovšem měly být šity na míru každé jednotlivé škole, konfekční zboží od samozvaných odborníků na testování je tu k ničemu.
c) Cermat připravoval testy, které by byly smysluplné k úplně jinému zadání. Kdysi se zvažoval institutu jednotné zkoušky, která by uchazečům přiřadila bodové ohodnocení a oni by si pak informovaně podávali přihlášku na školu, která by deklarovala ochotu přijmout uchazeče s takovu a takovou minimální bodovou hladinou (dejme tomu při maximu sto bodů by Gymnázium Jana Nerudy přijímalo od 96 bodů výše, berounské gymnázium od 80 bodů a učební obor střihač psů s maturitou od 45 bodů). Pak by dobře zpracovaná testová baterie zohledňující rámcové vzdělávací programy (dobře a zohledňující podle všeho Cermat nesplnil) mohla mít smysl. Nikoli ovšem tak, že tytéž testy dám na prestižním gymnáziu a učebním oboru, na který se hlásí děti silně neteoretického charakteru.
Pokud jde o maturitní zkoušky a přijímací zkoušky na střední školy, je prostě na čase Cermat z věci vyšachovat (ostatně dává si šach každým testem, který v posledních letech vypustil) a nejlépe až vycermatovat.