Otazníky nad maturitami
Petr FrancMaturitní zkoušky se blíží a problémů spíše přibývá, než ubývá. Ministerstvo školství mění pravidla na poslední chvíli, nezohledňuje dostatečně mimořádnou situaci letošních maturantů a málo naslouchá samotným studentům.
Podoba letošních závěrečných zkoušek na středních školách se dočkala úctyhodné mediální pozornosti. Prostor ve veřejném diskurzu, který si vydobyla, však nedokázal zaručit smysluplnou úpravu maturitní zkoušky beroucí v potaz dosavadní situaci.
Před necelým rokem se letošní maturanti poprvé ocitli v distanční výuce. Ta ovšem běžnou prezenční výuku nedokázala plnohodnotně nahradit, ať už proto, že převážila forma frontální prezentace látky na úkor jiných učebních metod, nebo proto, že při distanční výuce nevyhnutelně dochází k tomu, že si student z probírané látky zapamatuje mnohem méně.
Mimoto se kvůli distanční výuce prohloubila již tak doširoka rozevřená propast nerovností v českém školství. Nejenže školy nedisponovaly stejnými možnostmi přizpůsobit se technickým nárokům dálkového vzdělávání, ale nerovnosti se projevily i mezi jednotlivými studenty. Zejména v tom ohledu, do jaké míry jim jejich prostředí a rodinná situace umožňují se na maturitu připravovat.
Od začátku školního roku se letošní maturanti potýkali s komplikacemi. Kvůli doprovodné vyhlášce k novelizaci maturitní zkoušky, vydané na poslední chvíli, museli překotně měnit svou volbu seminářů a specializovaných předmětů a spolu s ní mnohdy i své studijní zaměření.