Karanténa přináší obavy, jiné pro děti, jiné pro rodiče. Je ale i příležitostí
Miroslav HudecOtázka, zda maturitu zvládnu, se rozšiřuje o nejistotu, zda se vůbec budou nějaké maturity konat. Mladší děti hledají zábavu a rodiče jim mohou pomoci i přidělením některých povinnosti. Každý se během karantény vyrovnává s jiným zadáním.
Všichni dnes ještě trochu tápeme, jak se během koronavirové pandemie a nařízené karantény chovat. Pokud je to problém pro nás dospělé, co teprve pro děti! Nota bene, když nevíme, jak dlouho vůbec omezení pohybu potrvají, a jestli se nezpřísní. A když naopak víme, že děti a dospívající snášejí různá omezení zpravidla hůře než dospělí.
Náznaky, že studenti pociťují tlak a že ten tlak bude sílit, se už tu a tam objevují. „Strach, nejistota a nepohodlí jsou slova, kterými by každý maturant shrnul dění posledních pár týdnů. Nejen, že tato krize ovlivňuje životy všech v tomto momentu, ale pro nás maturanty to ovlivňuje ve své podstatě celou naši budoucnost,“ říká třeba Matyáš Holub, letošní maturant jednoho z pražských gymnázií.
Kromě strachu ze samotné zkoušky z dospělosti se musí srovnávat i s nejistotou, zda se maturity vůbec budou konat a zda neohrozí jeho nástup na vysokou školu, kdyby byly odloženy nebo rovnou zrušeny. „Ač mohu své kantory jen chválit za jejich snahu a píli,“ říká Holub, „musím říct, že nikdo nebyl připraven na domácí studium, a tak se navzájem s učiteli snažíme najít balanc mezi přípravou na maturity a samostudiem ostatních předmětů. A musím říct, že žít v ‚kleci domova‘ v karanténě a v ‚kleci nejistoty‘ z maturit, nás už začíná lámat.“
Klidně si tipnu, že slova svého vrstevníka by podepsala spousta dalších letošních maturantů. A i když chápu, že vláda má teď řadu jiných starostí, hlavně s bezprostředním zvládáním koronavirové pandemie, neměla by jen proto mávnout rukou nad budoucností letošních maturantů. Vždyť nakonec se maturity neodkládaly ani před sto lety, za Velké války, byť to pravda byly maturity válečné, zjednodušené.