Z domova jsem začala pár hodin týdně pracovat v roce 2016, když mladšímu synovi bylo asi šest měsíců a starší ještě pořádně nechodil do školky. Objem práce postupně narůstal a asi se můžu považovat za veteránku ve výkonu home office s dítětem za krkem.

I já jsem se ale v pátek 13. března ocitla v nově situaci. Dva dospělí na full time práci z domova a dvě děti bez školky. Aniž bych chtěla dávat nevyžádané rady, přeci jen se obracím na vás, pracující rodiče, s několika praktickými zkušenostmi a jedním sice banálním, ale zásadním vzkazem — nejste sami.

Všichni máme limity

Nenechte perfektní překážet dostatečně dobrému. Tuhle špatně přeloženou poučku z nějakého motivačního pamfletu jsem si osvojila už před pár lety, a upřímně řečeno, je nedocenitelná. Teď je potřeba ji uplatnit na všechno — na práci, na výchovu i na péči o domácnost.

Děti nemůžou pořád sedět před televizí, ale občas ano. O tom, že existuje dětská quality TV i internetový obsah už dávno víte, teď to využijte. Česká televize vám pomůže i s výukou. A co se týče domácnosti — možná budete mít čas vytřídit krabici lichých ponožek jako já, protože mentálně náročnější aktivitu vám děti nedovolí.

Možná nebudete mít čas ani umýt nádobí, to je fuk. Dělejte, co zvládnete. A z mražené pizzy čas od času si taky nedělejte hlavu.

Co se týče domácího vzdělávání, které je nezbytné u školních dětí, platí to samé — dělejte co zvládnete. Školy toho na rodiče vychrlily hned od začátku velmi mnoho, ale jak je s každým dnem jasnější, že se situace bude počítat spíše na měsíce než týdny, bude nezbytné k tomu přistoupit ze všech stran rozumně.

Zajistit úplné domácí vzdělání dvou až tří dětí různého školního věku není v silách téměř žádného rodiče a už vůbec ne toho pracujícího. Uvidíme, jaký přístup tady školy a ministerstvo finálně zaujmou, ale zatím dělejte, co se dá.

Z mé individuální zkušenosti se jeví jako velký problém nedostatek pohybu. Děti všeho věku jsou — na rozdíl od velké části dospělých — zvyklé na různé dávky fyzické aktivity rozdělené během dne, a už jen cesta do školky nebo školy a zpět jim může chybět.

Ne každý má aspoň malou zahrádku jako my, a tancovat v bytovém domě sousedům nad hlavou taky není řešení. Ale tady v zájmu vlastního duševního zdraví buďte kreativní a v rámci aktuálních omezení něco zkuste vymyslet. Jinak vám děti brzo polezou po zdech.

Není to vaše krize

A co se týče té práce, jedna věc je jistá. Pokud máte doma děti, osm hodin soustředěné práce každý den zkrátka neodvedete. To je prostě fakt, a není dobré to nikomu zastírat, zejména zaměstnavateli ne. Tohle není vaše osobní krize. Tohle je krize nás všech. Váš šéf nebo šéfová dost možná řeší to samé, co vy.

Pokud váš zaměstnavatel potřebuje, abyste aspoň trochu pracovali, dohodněte si priority nebo najděte nějaký kompromis. Dočasně zkrátit úvazek? Udělat tu nejnutnější provozní agendu a koncepční věci nechat na později? Různý objem práce v různých dnech, když se prostřídáte s partnerem nebo partnerkou? Cokoli, co umožní oběma stranám pokračovat bez zhroucení nebo úplného výpadku, protože tohle není situace na pár dní a nejspíš ani pár týdnů.

Pokud nejste zaměstnanci, ale děláte na sebe, snažte se zachovat si klienty, ale šetřete síly. Opět platí, že nejde o vaši krizi ale krizi nás všech. Klienti pochopí delší dodací lhůty nebo jiné výpadky, jen jim to vysvětlete předem. Budujte komunitu, když to půjde, a věřte, že až vše opadne, lidé se k vám zase vrátí.

Organizace práce musí odpovídat mimořádným podmínkám. Mně se osvědčilo pracovat brzo ráno a pozdě do večera a během dne na chvíli usnout. Je to udržitelné? Není. Funguje to teď a na nějakou dobu? Funguje.

Pokud druhý rodič také pracuje z domova, rozdělte si směny a střídejte se. Práci si dělte do menších částí, průběžně si dělejte různé poznámky a sledujte své procesy, protože kdykoli se může stát, že budete muset všeho nechat a řešit nějaký problém.

Vezměte si občas dovolenou. Může se to zdát zbytečné, protože stejně budete doma, ale pár dní, kdy na práci nebudete muset myslet vám ušetří síly. Dovolenou si naopak šetřit nemusíte, protože přiznejme si to — letos v létě zkrátka nikam nejedeme. Naopak, pokud — jako já — trpíte takovým specifickým FOMO, že nestíháte zkonzumovat všechen ten online kulturní obsah, který se nesen na vlně společenské solidarity a hledání nových možností objevil, taková dovolená u online prohlídek světových muzeí může být opravdu příjemným zpestřením.

Co se týče relaxace — pokud si každý večer po náročném dni otevřete víno nebo rozbalíte čokoládu, mějte se na pozoru. Tohle bude na dlouho, návyk vzniká rychle, dávky se zvyšují téměř nepozorovaně, a o rizicích, která z toho plynou, se myslím rozepisovat nemusím.

Nemůžete všechno

Nesrovnávejte svou situaci se zdravotníky, lidmi ze sociálních služeb nebo s prodavači a prodavačkami. Opět platí, že současná situace je krizí nás všech. Oni jsou v první linii, vy jste v týlu, zkrátka máme každý jiné úkoly. Nemějte pocit, že si nesmíte ani postěžovat, protože jiné profese jsou na tom mnohem hůř a vy si vlastně sedíte doma a berete plnou mzdu.

Péče o děti je práce jako každá jiná, byť špatně ohodnocená, ale velmi důležitá. Tím, že se o ně staráte, umožňujete někomu jinému starat se o děti těch zdravotníků. A tím, že stále pracujete, udržujete aspoň kousek ekonomiky v chodu, a to je neméně důležité.

Nevyčítejte si, že nestíháte šít roušky nebo dobrovolně nakupovat starším lidem v okolí. Zase platí — vaše úkoly jsou jiné. Pokud můžete, pošlete nějaký finanční příspěvek. Objednejte si jídlo ze sociálního podniku, který nechce své zaměstnance vyhnat na ulici. Nakupte něco ze zásob textilní společnosti, která místo výroby ty roušky šije.

Pečujte o svůj vztah

Pokud jste — podobně jako my — doma s dětmi a na home office oba rodiče, nastavte si pravidla a oba je dodržujte. Teď skoro více než kdy jindy musíte fungovat jako dobrý tým. Děti vás budou potřebovat nejen kvůli jídlu a školní látce, ale i kvůli omezenému sociálnímu kontaktu, jejich kamarádi jim už nejspíš teď dost chybí.

Oba svou prací zajištujete mimo jiné i příjem rodiny, a proto musíte na práci toho druhého brát ohled stejně jako na tu svou. Počítejte se stresem a komunikujte, neduste nic v sobě, protože konfliktu nezabráníte. Připravte se na to, že čas ve dvou teď skoro nebude, ale nebude to tak věčně. A ještě jednou zopakuju to, co v tomto kontextu považuju za nejdůležitější — nastavte si pravidla a dodržujte je.

Až tohle všechno opadne, a ono to jednou opadne, zajdeme na oběd a uděláme nějakou konferenci. Zatím práci zdar a té domácí, placené i neplacené, zvláště.