↗

Vlna solidarity a znovuobjevený pocit sounáležitosti ukázaly kolektivní síly, které by nám mohly ukázat směr, jak krizi zvládnout. Potrvá totiž dlouho a hrozba sklouznutí do strachu, úzkosti a paranoie bude narůstat. Foto FB Česko šije roušky

Díky pandemii jsme si ověřili, že Češi jsou schopni nebývalé solidarity i ochoty zastoupit nepřipravené státní instituce. Symbolem občanského vzepětí je bavlněná rouška. Ač hygienicky je její význam jen omezený, společenskou roli má obrovskou.

Pomocí kousku látky vysíláme jednoduchou zprávu: jsme v tom spolu a chráníme se vzájemně. Šijí je venkovské důchodkyně i exkluzivní módní značky. Nosí je influenceři, politici i stavební dělníci u nás před domem.

Roušková solidarita ukazuje společnost, která si uvědomuje svou propojenost a závislost jednoho na druhém. Alespoň načas tak vzdoruje desetiletí postupujícím procesům individualizace, které přetrhaly vlákna pospolitosti ve jménu jedinečnosti každého z nás. 

Pokud se ale potvrdí předpovědi, podle kterých může pandemie trvat dlouhé měsíce či dokonce roky, pak může solidarita brzy vyprchat. Naopak nás čeká období extrémního stresu a řešení bolestných dilemat, v nichž půjde o životy.

Kdy jde o život?

Krize si obvykle představujeme jako intenzivní, brutální, ale relativně krátká vybočení z ustáleného rytmu všedního dne. I vysoké ztráty či hluboké utrpení mohou být snesitelné, pokud se po nich svět rychle vrátí do normálu. Měsíc se dá v karanténě vydržet.

Pokud se ale potvrdí modely, které počítají s vrcholem epidemie až v létě a jejím dozníváním pak třeba další rok či déle, dostáváme se do mnohem složitější situace. Protahování výjimečných opatření přináší zásadní náklady, avšak naše připravenost je snášet může být s každým týdnem těžší.