V tragédii Aleppa se odráží západní předsudky a neochota k činu
Jakub EberleSilná slova na adresu Ruska a Sýrie pod dobývání Aleppa jsou často jen náplastí na špatné svědomí: Západ s USA v čele totiž ponechal syrské civilisty svému smutnému osudu.
Do záplavy děsivých zpráv a debat o dobývání syrského Aleppa vstoupila také americká velvyslankyně při OSN Samantha Powerová. V hojně sdíleném videu hovoří o popravách civilistů — včetně dětí — a říká, že by se ruská a íránská vláda měly stydět za svou vojenskou podporu režimu Bašára Asada.
Silná slova jsou ale jen pokryteckou náplastí na špatné svědomí. Západ s USA v čele totiž ponechal syrské civilisty svému smutnému osudu.
O skutečných motivacích či debatách za zavřenými dveřmi můžeme jen spekulovat. Postoje USA a evropských zemí jistě formovaly například geopolitické zájmy, ekonomické úvahy nebo vysoce rizikové výhledy případné vojenské intervence.
Ke konečnému výsledku, jehož nedílnou součástí je stěží představitelné utrpení civilních obyvatel, ale přispěly i dva širší faktory: neochota převzít zodpovědnost za globální problémy a široce rozšířené předsudky a stereotypy. To se netýká jen politiků, ale celých západních společností — včetně té české, která je nedílnou součástí nejsilnějších mezinárodních uskupení a která se mimo jiné podporou lidských práv trvale zaštiťuje.
Jedna možnost je přímá vojenská intervence, kdy jsou poraženy obě strany konfliktu a vítězná vnější moc dočasně přebírá vládu a organizuje vnitřní smíření společnosti a nalezení obecně přijatelné formy vládnutí.
Kmenové a navíc muslimské společnosti ovšem takové vnější vměšování, navíc zrovna od Západu, tvrdě odmítají.
Druhá možnost je podporovat tu část válčících, kteří stojí na straně civilistů. Samotné civilisty uprostřed války podporovat nejde, protože je to její pasivní část.
A proto jsme v Sýrii nahraní. Sunnitští civilisté masakrovaní Asadovým režimem nemají žádnou politickou a vojenskou reprezentaci, která by se dala podpořit.
Tzv. exilová vláda hotelových povalečů nikoho v Sýrii nezajímá a demokratická opozice zanikla a sunnitské civilisty momentálně zastupují pouze šílení vrahové.
V tuto chvíli je svržení Asada opozicí nepředstavitelné, protože síly, které by byly vyneseny k moci, jsou strašlivé.
Nemáme žádné páky.
Celý svět hltá Aleppo, přes často otevřené humanitární koridory atd. a nevěnuje pozornost Mosulu, kde se o nějakých humanitárních koridorech ani nemluví.
Je tomu tak i zde, což není až zas takové překvapení. Vždyť i čeští Zelení se angažují pro svrhnutí Assada.
Oni jsou vůbec zvláštně angažovaní.....
Otázka pokrytectví, nebo možná někdy až schizofrenie, se netýká pouze otázky ochrany civilistů z míst bojů. I když někde vznikne politická reprezentace, jako například v severní Sýrii, máme s tím také problémy.
https://www.theguardian.com/world/2016/dec/17/obama-presidency-defined-failure-face-down-assad-syria?CMP=twt_gu
Na druhou stranu je dost pravděpodobné, že kdyby Američané do Sýrie vlítli s vojskem, bylo by to nakonec ještě horší než Irák.
Jestli opravdu unipolarita končí a vstupujeme do multipolárního světa, dá rozum, že na všechno nebude mít Západ vliv.
Írán a Rusko by si měly velmi rychle uvědomit, že nám právě v přímém přenosu předvádějí multipolární svět, jak si ho představují oni.
A není to pěkný pohled.
Pacifisté na Západě a možná i nobelovský výbor sehráli na substrátu geopolitických změn svou roli. Obama je hezký, ale co to znamená ve světě jaksi poplatném 2. zákonu termodynamiky?
http://www.literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/23446-busajna-aaban-evropskym-politikm-se-u-jen-smjeme
Íránský fanatický antisemitismus jako doktrína jednoho z klíčových spojenců Asada samozřejmě ještě víc posílil tradiční syrské protiizraelské postoje::
"... Izrael nechce mír, chce hegemonii. Chtějí ovládat region a zničit arabské myšlení, entitu i kulturu. ..."
Snad netřeba výkladu, co se těmito slovy míní, ale pro jistotu --- můžeme vás napadnout a zničit, protože ve skutečnosti vy chcete napadnout a zničit nás a my máme právo se bránit.
Klasická Mohamedova finta.
Navíc zamčené brány mezi Íránem a Irákem a Irákem a Sýrii díky politice hlupáka Bushe padly, jak je rovněž v rozhovoru zmíněno. Takže (po vyřízení jisté sunnitské rebelie) je možno pozemní cestou pohodlně dojít z Teheránu na izraelské hranice...
No,
Izrael se asi modlí k Trumpovi.
(I když k němu ku podivu vzhlíží i Asad).
A nějaký muslimský stát v Předjordánsku, který by dokonce zasahoval až do Jeruzaléma, je tímto zcela definitivně pasé, bych řekl. To Izrael nedovolí.
Četl jsem vyjádření jednoho vědce, který tam v té době byl. Islamisté se přihnali z pouště, bylo jich hodně (jeho odhad 5 tisíc), byli naprosto nepříčetní a bestiální a nebáli se smrti (a asi taky na drogách).
Žádnou leteckou podporu nezmínil a ta se opravdu NEDÁ přehlédnout...
Na Blízkém Východě ale žijí lidé, kteří mají vlastní vůli a zodpovědnost. Je dost nabubřelé tvářit se, že bez iniciativy Západu se tam nic nehne.
Západ za situaci v Sýrii může, když intervenuje, pak zase když intervenuje málo. Co tedy má dělat? Navíc Západ je abstrakce ne osoba.
Součástí výčtu opozičních skupin jsou vedle Ahrar aš-Šám hnutí Fajlak aš-Šám (Legie Šám) s více než 4000 ozbrojenci, Džajš al-Islám, což je skupina podporovaná Saúdskou Arábií (12.000 bojovníků), Suvár aš-Šam (2500 bojovníků), Džajš Idlib (přes 6000 bojovníků), Džabhat Šamíja (3000 ozbrojenců) a Armáda mudžáhidů (8000 bojovníků). Takže doufám, že to není "ruská propaganda", ta čísla vypadají věrohodně.
Ahrar aš-Šám je součástí koalice Džaíš al-Fatah, kterou vytvořilo v roce 2015 sedm členů, přičemž tři z nich – Fronta an-Nusrá (Al-Káida v Levantě), Ahrar aš-Šám, a Jund al-Aqsa – jsou velmi podobné, nebo přímo propojené s džihádistickou Al-Káidou, mezi ostatní patří: Ajnad al-Sham (Vojáci v Levantě), Faylaq al-Sham (Legie Šám) a Jaysh al-Nasr. V současné době tvoří tato koalice naprostou většinu "moderate" opozice. Pod praporem FSA tvoří i jádro oddílů útočících s podporou tureckých tanků a letadel na Rojavu. Sekulární opozice je součástí Sil demokratické Sýrie, nebo již v podstatě není.