„Poté, co došlo k prvním demonstracím a tak dále, prezident Asad chtěl reformy,“ řekla v Interview ČT24 velvyslankyně ČR v Damašku. Na diplomatku, která proklamuje, že má s prací v oblasti dvacetiletou zkušenost, je to asi stejně nešťastné jednání jako její fotografie s „Damašským týmem mladých dobrovolníků“. Pod daný snímek si totiž režim následně s chutí připojil komentář o tom, jak Eva Filipi vyzdvihla, nakolik si syrská omladina uvědomuje nebezpečí konspirace, které Sýrie čelí.

Přestože se Eva Filipi omluvila za své pochybení v případě setkání s prorežimními aktivisty a připustila, že si jako zkušená diplomatka měla uvědomit, o co této skupince syrské mládeže při předávání daru českému lidu skutečně šlo, po pečlivém poslechu celého rozhovoru na ČT24 tento čin zapadá do zjednodušujícího a v podstatě i jednostranného diskurzu, kterým velvyslankyně o situaci v Sýrii hovoří.

Z úst paní Filipi ani jednou během celého rozhovoru nezaznělo slovní spojení lidská práva ani politování nad činy režimu Bašára Asada, natož přisouzení jakékoliv legitimity odporu proti syrskému režimu. Navíc stojí za to se pozastavit i nad tím, jak může někdo uvěřit, že v zemi, kde probíhá občanská válka a v centru moci stále tuhou rukou vládne policejní režim, je možné, aby se k ambasádě dostavila skupinka mladých Syřanů předat dar za české setrvávání v zemi bez jakýchkoli postranních úmyslů.

Vystoupení paní Filipi je hodné kritické pozornosti už jen proto, že v něm veřejně hovořila z pozice představitelky státu, která by tedy měla mít vhled, zkušenosti a informační zdroje k tomu, aby si udělala hodnověrný obraz skutečnosti. Řada diváků tedy její stanoviska přejala coby argumentační dogma, které konečně naplno vyjádřilo „jak to je“ a stalo se důvodem, proč je třeba šmahem odmítnout snahy o změnu syrského režimu coby zahraničně-džihádistické spiknutí či pomoc opozici.

Paní Filipi například zlehčuje (v čase videa 18:54) informace Amnesty International, které mluví o nevybíravém násilí vůči civilistům ze strany režimních sil ve městě Aleppu slovy: „proč Amnesty International toto [situaci v Aleppu] považuje za vrchol brutality, to nedovedu posoudit, protože těch brutálních činů je po celé zemi bezpočet“ a komplikovanou situaci ve městě zároveň zužuje pouze na boj a vyřizování účtů provládního a protivládního kmene.

Přitom je z dostupných západních zdrojů (např. od pracovníků Human Rights Watch z místa dění) zcela zřejmé, že syrská armáda syrské civilisty, kteří před pekárnami čekají ve frontách na chleba, skutečně ostřeluje. Tímto se článek nesnaží snížit ukrutnosti, ke kterým dochází i ze strany rebelů, ale upozornit na to, že není únosné ignorovat zločiny jedné bojující strany slepým poukazováním na zvěrstva té druhé.

Jedná se o stejnou metodu účelového posouvání tématu diskuze, jako je například chvíle, kdy velvyslankyně ve své odpovědi moderátorovi (17:22) ignoruje fakt, že v Sýrii umírají tisíce lidí, a místo toho se výhradně soustředí na mediální válku vedenou proti režimu ze strany katarské al-Džazíry a saúdské al-Arabíji. Kvalita syrského zpravodajství těchto televizí je sice diskutabilní, ale řada jimi prezentovaných či obdobných informací je předkládána mimo jiné i zástupci Amnesty International a Human Rights Watch, kteří se pohybují dlouhodobě přímo na místě.