Co všechno česká velvyslankyně na ČT24 o Sýrii neřekla?

Lenka Filípková, Jan Kužvart

Velvyslankyně České republiky v Sýrii Eva Filipi přebírá při interpretaci tamní občanské války propagandu Asadova režimu. To se ovšem neslučuje s postojem české zahraniční politiky vůči konfliktu v Sýrii.

„Poté, co došlo k prvním demonstracím a tak dále, prezident Asad chtěl reformy,“ řekla v Interview ČT24 velvyslankyně ČR v Damašku. Na diplomatku, která proklamuje, že má s prací v oblasti dvacetiletou zkušenost, je to asi stejně nešťastné jednání jako její fotografie s „Damašským týmem mladých dobrovolníků“. Pod daný snímek si totiž režim následně s chutí připojil komentář o tom, jak Eva Filipi vyzdvihla, nakolik si syrská omladina uvědomuje nebezpečí konspirace, které Sýrie čelí.

Přestože se Eva Filipi omluvila za své pochybení v případě setkání s prorežimními aktivisty a připustila, že si jako zkušená diplomatka měla uvědomit, o co této skupince syrské mládeže při předávání daru českému lidu skutečně šlo, po pečlivém poslechu celého rozhovoru na ČT24 tento čin zapadá do zjednodušujícího a v podstatě i jednostranného diskurzu, kterým velvyslankyně o situaci v Sýrii hovoří.

Z úst paní Filipi ani jednou během celého rozhovoru nezaznělo slovní spojení lidská práva ani politování nad činy režimu Bašára Asada, natož přisouzení jakékoliv legitimity odporu proti syrskému režimu. Navíc stojí za to se pozastavit i nad tím, jak může někdo uvěřit, že v zemi, kde probíhá občanská válka a v centru moci stále tuhou rukou vládne policejní režim, je možné, aby se k ambasádě dostavila skupinka mladých Syřanů předat dar za české setrvávání v zemi bez jakýchkoli postranních úmyslů.

Vystoupení paní Filipi je hodné kritické pozornosti už jen proto, že v něm veřejně hovořila z pozice představitelky státu, která by tedy měla mít vhled, zkušenosti a informační zdroje k tomu, aby si udělala hodnověrný obraz skutečnosti. Řada diváků tedy její stanoviska přejala coby argumentační dogma, které konečně naplno vyjádřilo „jak to je“ a stalo se důvodem, proč je třeba šmahem odmítnout snahy o změnu syrského režimu coby zahraničně-džihádistické spiknutí či pomoc opozici.

Paní Filipi například zlehčuje (v čase videa 18:54) informace Amnesty International, které mluví o nevybíravém násilí vůči civilistům ze strany režimních sil ve městě Aleppu slovy: „proč Amnesty International toto [situaci v Aleppu] považuje za vrchol brutality, to nedovedu posoudit, protože těch brutálních činů je po celé zemi bezpočet“ a komplikovanou situaci ve městě zároveň zužuje pouze na boj a vyřizování účtů provládního a protivládního kmene.

Přitom je z dostupných západních zdrojů (např. od pracovníků Human Rights Watch z místa dění) zcela zřejmé, že syrská armáda syrské civilisty, kteří před pekárnami čekají ve frontách na chleba, skutečně ostřeluje. Tímto se článek nesnaží snížit ukrutnosti, ke kterým dochází i ze strany rebelů, ale upozornit na to, že není únosné ignorovat zločiny jedné bojující strany slepým poukazováním na zvěrstva té druhé.

Jedná se o stejnou metodu účelového posouvání tématu diskuze, jako je například chvíle, kdy velvyslankyně ve své odpovědi moderátorovi (17:22) ignoruje fakt, že v Sýrii umírají tisíce lidí, a místo toho se výhradně soustředí na mediální válku vedenou proti režimu ze strany katarské al-Džazíry a saúdské al-Arabíji. Kvalita syrského zpravodajství těchto televizí je sice diskutabilní, ale řada jimi prezentovaných či obdobných informací je předkládána mimo jiné i zástupci Amnesty International a Human Rights Watch, kteří se pohybují dlouhodobě přímo na místě.

Je důležité si uvědomit, že důvodem, pro který není možné objektivně si ověřit některé informace přicházející ze Sýrie, je skutečnost, že to byl právě režim Bašára Asada, který ze Sýrie vyhnal zahraniční novináře, aby se svět k objektivním informacím nedostal a informační válka se tak mohla pod taktovkou režimu (jakož postupně i části povstalců) plně rozjet. To nakonec tvrdí i samo MZV ČR.

Eva Filipi ve svém televizním vystoupení také používá svérázný diskurz, v němž směšuje režim a stát. V očích velvyslankyně se nestřetává opozice a režim, ale rebelové a stát, případně rebelové a „vládní síly“ (viz např. 15:00). Tam, kde moderátor hovoří o režimu, Filipi mluví o „vládě“. Nejde o slovíčkaření, protože takovéto vyjadřování prezentuje konflikt jako střet sil pořádku a zákonnosti se silami chaosu a ničení.

Při poslechu rozhovoru se tak nelze ubránit pocitu, že paní Filipi počínání režimu schvaluje, protože zajišťuje „pořádek“ před otravnými rebely. Velvyslankyně svojí rétorikou opozici upírá legitimitu vést ozbrojený odpor a popírá skutečnost, že režim svojí agresivní reakcí vůči demonstracím a posléze povstání metamorfoval v těžce ozbrojenou a brutální alawítskou milici, přičemž syrský „stát“ byl při této evoluci režimem odvržen jako břímě se všemi hrůzami, které to zbídačenému syrskému obyvatelstvu přináší.

Paní Filipi také žongluje s formulacemi z hlediska času. V jejím podání (od 15:56) v Sýrii „dlouho nic nebylo“ (že by šlo o ty dva měsíce od revoluce v Tunisku?) a pak „prezident Asad chtěl reformy“, ale než je podle paní Filipi stihl uskutečnit, tak se to „všecko zauzlilo“ a náhle tu bylo ozbrojené povstání. Podle jejích slov je vinou ostatních aktérů, že nedali Asadovi dostatek času na reformy, což dokládá například slovy: „my jsme řekli s Asadem pryč, a jak jsme si to zkomplikovali, jak se to zamotalo (25:40).“

Režim měl přitom na reformy zhruba tři čtvrtě roku, čas ale využil ke stupňujícím se represím, až se zhruba počátkem tohoto roku převážně nenásilné demonstrace změnily v ozbrojený odpor a následně občanskou válku. Sama OSN přitom režim varovala, že pokud bude ve své brutalitě pokračovat, vývoj takto nejspíše skončí.

Aby obhájila setrvávání českých diplomatů v Sýrii — ČR je jednou ze čtyř posledních zemí EU, které mají v Damašku své zastoupení (těmi dalšími jsou Rumunsko, Bulharsko, Kypr), opírá se paní Filipi o další problematická tvrzení. Podle jejích slov „Syřané jako takoví velmi vnímají, že jsme zůstali, velmi pozitivně vnímají a váží si toho.“ Dále paní Filipi k tomuto dodává, že „to vůbec neznamená pro-režimní nebo proti-režimní, to je prostě přítomnost, která je vnímána syrským obyvatelstvem velmi dobře (13:28).“

Je na místě ptát se, co vede paní Filipi k této jistotě. Není pochyb o tom, že pro-režimní Syřany to určitě těší a vykládají si to jako podporu ČR Asadovu režimu, jak jsme například mohli vidět při již několikrát zmiňovaném předávání daru za české setrvávání v zemi (viz také oficiální video). Naopak Syřané žijící v Čechách, kteří proti režimu Bašára Asada vystupují, české setrvávání v Sýrii odsuzují, a to i syrští křesťané a ti, jejichž syrské či česko-syrské rodiny v Sýrii zůstávají.

Paní Filipi se domnívá, že odcházet ze Sýrie by bylo bezvýznamné, protože „politická gesta dělati je správné, ale jedině v případě, že mají svůj dopad.“ V situacích jako je tato, kdy nelze dělat mnoho, bývají však právě takováto symbolická politická gesta důležitým vyjádřením podpory a jasného stanoviska malých aktérů, jako je ČR.

Za pozoruhodný se dá také označit způsob, jakým paní Filipi přebírá rétoriku režimu s ohledem na sektářské rozpory a ochranu minorit. Zatímco křesťané jsou podle paní velvyslankyně jednotnou entitou, která stojí za režimem Bašára Asada a „naprosto nechápe, proč Evropa podporuje povstalce,“ protože alawitský systém sloužil jako „ochránce křesťanů“, Svobodná syrská armáda (FSA) je dle ní nejednotná skrumáž rebelů — „každý, kdo má v ruce zbraň, si dnes říká Svobodná syrská armáda“.

Na základě jednání části rebelů ale nelze odsoudit celou FSA ani odepřít opozici legitimitu. Navíc stejně jako je nejednotná FSA, jsou nejednotní i křesťané ve své podpoře režimu Bašára Asada. Spíše, než aby křesťané stávající režim podporovali, obávají se křesťané džihádistů přicházejících do Sýrie zvenčí a toho, co přijde po pádu režimu (především scénáře, který potkal irácké křesťany po válce v roce 2003). Považování Asada za ochránce syrských křesťanů a křesťany za jednotné těleso je mylné a odpovídá propagandě, kterou režim razí, aby se skrze sektářské rozpory a ochranu minorit udržel u moci. Asad byl a je ochráncem křesťanů a dalších minorit pouze tehdy, pokud se mu to hodí.

Na závěr se hodí citovat Syřana žijícího v českých zemích, který v reakci na vystoupení paní velvyslankyně poznamenal: „Co říct... jen to, co říkám pořád dokola. Už tam konečně pošlete nějakého rozumného člověka. Paní Filipi ve svém věku patří do staré Sýrie, kde se nic nedělo. Už rok a půl událostí v Sýrii mění celý region a česká diplomacie tam drží starou paní, která poslouchá babské řeči svých kamarádek v Sýrii, jejichž rodiny z toho zločineckého režimu profitují, a pak to vydává za diplomatický postoj České republiky.“

V tomto kontextu je třeba říci, že pokroucený a opakovaně prezentovaný veřejný výklad syrského konfliktu z úst české velvyslankyně skutečně může vyznívat jako diplomatický postoj České republiky a zastiňuje tak některé pozitivní kroky české diplomacie ve vztahu k válce v Sýrii. Pokud by česká diplomacie plně akceptovala stanoviska paní Filipi, pak by česká zahraniční politika vůči Sýrii byla blíže Rusku nežli EU.

Nevnímáme vystoupení paní Filipi jako totožné s českou politikou vůči Sýrii. Řada konkrétních kroků České republiky je totiž s interpretací konfliktu ze strany velvyslankyně v rozporu. Příkladem budiž tři miliony korun pro UNHCR pro syrské uprchlíky v regionu, tři a půl milionu korun pro ICRC na výdaje uvnitř Sýrie, dále pak nedávno vypsané humanitární dotační řízení pro pomoc syrskému obyvatelstvu určené českým občanským sdružením a pokračování programu humanitárních evakuací MEDEVAC pro státní příslušníky Sýrie, v jehož rámci již byli do ČR přepraveni první pacienti z řad syrských uprchlíků, kteří zde podstoupí léčbu.

Podle OSN a Červeného kříže je v Sýrii občanská válka, režim se chová brutálně a umírají při tom tisíce lidí. Tváří v tvář této skutečnosti jsou výroky paní Filipi stejnou fackou do tváře lidských práv jako projev premiéra Nečase o „dalajlamismu“.

Autoři jsou analytiky Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Názory v článku jsou pouze a jen autorů.

Pro dění v regionu včetně Sýrie můžete sledovat Lenku FilípkovouJana Kužvarta na twitteru.

    Diskuse
    September 25, 2012 v 10.22
    Analýza nebo filipika?
    - Jen si to představte: ta husa velvyslankyně „směšuje režim a stát“ !!
    - A navíc z jejích úst „ani jednou během celého rozhovoru nezaznělo slovní spojení lidská práva.“ !!

    Nelze se tedy divit rozhořčení autorky, která – na rozdíl od velvyslankyně – očividně má „vhled, zkušenosti a informační zdroje“.

    Inu, snad to všechno dobře dopadne, když už i „sama OSN (sic!) ... režim varovala“, a zvítězí ten správný „diskurz“. Pak se třeba dočkáme i zpráv podobných té z Libye, kterou dnes uvádí BL:

    V pátek demonstrovaly v Bengází desetitisíce tamějších občanů a požadovaly zrušení polovojenských organizací, které jejich město ovládají od loňské revoluce.
    http://blisty.cz/art/65133.html
    September 25, 2012 v 11.06
    Text má dva autory pane Kopecký. Oba jsou analytikové Asociace pro mezinárodní otázky a vhled, zkušenosti a informační zdroje jsou předpokladem jejich práce.
    September 25, 2012 v 13.26
    Petru Jedličkovi - i oběma analytikům
    1) To doufám. Jenže k tomu, aby bylo patrné, že je tento profesionální předpoklad opravdu naplněn, by bylo dobře napříště zvolit vhodnější text – více informací a méně „lidskoprávní„ propagandy („fackou do tváře lidských práv...“). –

    Oproti výtečným zde uveřejněným článkům Zory Hesové (viz také: http://zorahes.net/) představuje dnešní příspěvek hluboký (a úplně zbytečný) kvalitativní propad. Tento článek je napsán neprofesionálně a – slovy autorů – poněkud „pokrouceně“.

    2) „Pak by česká zahraniční politika vůči Sýrii byla blíže Rusku nežli EU“.

    Chtějí tím autoři snad vyjádřit
    a) že existuje nějaká jednotná a cílevědomá politika EU na Blízkém Východě (jenže jak to bylo předtím v případě Libye?) a
    b) že ruská politika politika tamtéž je ve srovnání s ní chybná a škodlivá?

    Což o to, i takový názor lze zastávat. Chtělo by to pak ale vysvětlení a odůvodnění, proč jej autor zastává.
    Existují totiž jiní analytici, kteří takový názor nesdílejí (Edward Burke, Russia is not completely wrong about Syria - http://centreforeuropeanreform.blogspot.co.at/2012/02/russia-is-not-completely-wrong-about.html)
    September 25, 2012 v 17.59
    Díky za reakci, ale ...
    ... tento text je to vyjádření názoru, komentář. Zora H. psala analýzu. Osobně je mi - a neříkám takovouto věc věru často - současná linie české diplomacie zosobňovaná kritizovanou velvyslankyní bliží, než alternativa, která prosvítá mezi řádky tohoto komentáře. Text samotný je nicméně koncipován jako reakce na ono vystoupení velvyslankyně. A zde autoři předkládají sadu argumentů, které nabízejí jiný (a zároveň jakž takž podložený) úhel pohledu. Proto zde došlo k jeho zveřejnění
    JJ
    September 25, 2012 v 19.41
    Já nevím, pořad jsem neviděl, ale myslím, že velvyslanec je přece jen diplomat... Je jasné, že Asad má asi jiné starosti, než sledovat, co řekla česká velvyslankyně v televizi ve své zemi, ale přece asi by působilo divně, kdyby paní velvyslankyně nějak hlasitě chválila rebely a haněla vládu... Pověřovací listiny předala Asadovi a ne rebelům. Až se rebelové stanou vládou, tak se kdyžtak velvyslanec vymění...
    September 26, 2012 v 12.45
    Slyšel jsem naše "diplomaty" říkat věci, které byly skutečně v rozporu s demokracií a hlavně zdravým rozumem, přesto jim to prošlo bez povšimnutí i na DR. Posuzujme politiku jednotlivých států dle vlastního uvážení a ne dle toho, co nám kdo narýsuje. Na DR bych očekával spíše fakta z obou stran, která se u nás, díky embargu, na veřejnost nedostanou. Já nechci přemýšlet o Sýrii tak, jak se to hodí Švanceberkovi a jeho šéfům, já si svůj vlastní názor chci udělat sám. Z článku vyčnívá ono "kdo není s námi, je proti nám", neboť napadení zdrženlivého postoje tím, že je pro Rusko a proti EU, se jinak vyložit nedá. Není to moudré, protože po letech fabulací a lží, je zahraniční politika EU po boku USA velmi, velmi nedůvěryhodná. A hlavně prosím žádná zprofanovaná hesla o lidských právech. Neboť ta maskují jen právo agresora pořádně si nahrabat, ostatní skutečná práva nikoho z vládců nezajímají.
    September 26, 2012 v 13.42
    Petru Jedličkovi a Luďkovi Ševčíkovi
    1) Děkuji za odpověď.

    2) Vyslechl jsem před chvílí vyjádření Václava Klause po jeho vystoupení v OSN. -- Abych použil Vaši formulaci:

    "Osobně je mi - a neříkám takovouto věc věru často -" tento postoj Václava Klause (Libye, Kypr, Kosovo, Syrie...) bližší než kecy všech těch, kdo se ohánějí "mezinárodním společenstvím".

    (Bylo typické, že Klausovy výroky si Radiožurnál nechal okomentovat od jakéhosi celou věc úlisně rozmělňujícího /"kdyby psal esej..."/ komentátora ČRo6 - ti většinou nezklamou - představují ryzí "His Master´s Voice".)
    September 26, 2012 v 15.28
    Pánové, díky za poznámky, beru je na vědomí. S děním v Sýrii je jinak ještě ta potíž, že z obou stran informace unikají stále selektivně a téměř je nelze ověřit. Přijde mi, že v rámci toho, co žádá pan Ševčík, nelze ani dnes napsat o moc více, než napsala Zora H. před měsícem a půl tady (http://denikreferendum.cz/clanek/13705-povaha-valky-v-syrii)
    August 29, 2013 v 9.21
    do roka a do dne --- ??
    Doporučuji k přečtení precisní rozbor Oskara Krejčího:
    http://www.blisty.cz/art/69845.html
    August 29, 2013 v 9.23
    Co na to české ministerstvo zahraničí?
    Rakousko odmítlo poskytnout letadlům NATO, které mají zaútočit na Sýrii, povolení k přeletu přes rakouské území. Podle údajů rakouského ministerstva zahraničí se Rakousko nebude podílet na jednání o povolení těchto přeletů přes území Rakouska. Rakouské politické strany se jednohlasně vyslovily proti vojenskému úderu proti Sýrii bez mandátu OSN.
    (http://www.blisty.cz/art/69870.html)
    August 29, 2013 v 11.40
    Přemýšlel jsem nad tím, proč jde Západ opět bojovat na straně svého nepřítele. Došel jsem k těmto závěrům:
    1. Má totiž potřebu mít jasného nepřítele i za cenu, že jej stvoří a živí. S ním se daleko lépe vládne, díky němu se lehce manipuluje s veřejností - dají se upozadit velké zlodějiny, omluvit obrovské výdaje na obranu, kterými si někdo maže kapsu atd. Ve své podstatě by mírový a klidný život byl pro jisté a značně velké podnikatelské kruhy katastrofou, ba přímo krachem. Žijí přece z obrovského válečného byznysu.
    2. V době, kdy je tu silná Čína a obnovené Rusko, je třeba světu ukázat, že Západ ještě není na kolenou.
    Smutné je, že BO se proflákl. Nechtěli jsme Bushe a máme tu jeho imitaci, jen s tmavší kůží. Něco takového, jako když nechceme Nečase a dostaneme za něj Babiše. Tento systém je bohužel takhle nastaven, v případě, že hrozí revoluce, se instaluje nový "spasitel", který ovšem bude dál provádět neoliberální politiku, jen s vlídnější maskou.
    Jen, jak parafrázuji Hrabala, co bude s tó demokració? Je vůbec možné režimy, které páchají největší zločiny proti lidstvu, což neoprávněné války jistě jsou, nazvat demokratickými? Tohle mají být ty demokracie, které se musíme ještě učit, demokracie pěstované staletí, jako pověstné anglické trávníky?
    Já se nedomnívám, že demokratický je režim, který sice občas dovolí občanům v místních referendech zastavit výstavbu spalovny, ale nenechá je mluvit do skutečně důležitých věcí, jako jsou vyhlášení válek, sanace bank atd.atd. A jestli mi někdo bude tvrdit, že demokratické je to, že proti tomu mohu protestovat, má odpověď zní - blahoslaveni chudí duchem, neboť jejichž jest Království nebeské. Možnost protestu bez jeho účinku je na oné.
    August 29, 2013 v 21.13
    AMO
    Zajímavý je už rozšířený nadpis, kde autorka údajně nevládní organizace AMO, požaduje po paní velvyslankyni vládní názor.Vzhledem k tomu, že se za celý rok AMO nevyjádřili k otázce totalitních praktik Turků vůči 15-ti milionům Kurdů , jejich trvalou likvidaci jak fyzickou tak kulturní, tak na mne nepůsobí jako specialista na blízký východ. Taková témata se takové organizaci asi nehodí do krámu.Naopak paní velvyslankyně mne mile překvapila svým úhlem pohledu na rozdíl od stálého papouškování americko-britského postoje našimi tzv. nevládními odborníky a instantní TV.
    ??
    August 30, 2013 v 9.05
    Napsal jsem to jinde, ale tady se to hodí.
    "Trestný úder proti Sýrii" je jen krásný eufemismus pro demonstraci arogance moci, v situaci, kdy není znám viník.
    A dále. Pokud si položíme prostou otázku komu to poslouží, dostanene se na "cynické pole" geopolitických mocenských zájmů. Stručně . USA dnes díky těžbě plynu a brzo i ropy z břidlic, ztrácejí zájem o Blízkovýchodní zdroje. Už dnes je patrné, že jejich přítomnost v zálivu je spíše politický zájem. Nadále je však na ropě a plynu z této oblasti závislá Čína, která je považována za nejvážnějšího potenciálního soupeře USA. Vyvolání chaosu v této oblasti, může být nejlevnější způsob, jak omezit přístup Číny k těmto zdrojům a omezit, či zpomalit tak čínskou expanzi. Řeči o potrestání viníka (nevíme kdo to byl) se tak jeví jako pustý cynický výsměch morálce. Samozřejmě finanční a geopolitické zájmy morálku nemají. A dvě perličky. Tuto špinavou geopolitickou hru , rozjíždí nositel Nobelovy ceny míru Obama. "Válka je mír". Orwel se musí v hrobě tetelit blahem. A druhá ? AMO jistě zcela "správně" požaduje od velvyslance vyjádření "správného" postoje České republiky. Pikanntní ovšem je, že mezi donory AMO je uvedeno velvyslanectví USA. Inu čí chleba jíš, toho píseň zpívej.
    MK
    August 30, 2013 v 10.54
    Pane Kolaříku
    milý jmenovče,

    článek (stejně jako příspěvek, který vás zaujal) je rok starý, pan Zizler ho jenom vzkřísil svými příspěvky. Také mě to zmýlilo, ale šťastnou náhodou jsem tuto léčku včas prohlédl.
    MK
    August 30, 2013 v 10.55
    Ještě omluva
    panu Zilzerovi, špatně jsem si přečetl jeho jméno.
    ??
    August 30, 2013 v 16.43
    Otázka pro slečnu Filípkovou.
    Fackou do čí tváře je tahle zpráva?

    http://czech.ruvr.ru/2013_07_13/Metody-nacistickeho-Nemecka-v-kalifornskych-veznicich/

    Je to náhoda, že Obama získává pověst amerického Hitlera?

    http://vtipy.netroof.eu/item/13137/podobnost-ciste-nahodna/

    Máme vůbec ve světle dnešních událostí zazlívat Hitlerovi útok na diktátorské Stalinovo Rusko ? Neměli bychom spíše "ocenit tuto kladnou část jeho životopisu" ? Je obranou národních zájmů USA útok na stát na druhé straně zeměkoule, který 80% Američanů není schopno najít na mapě ? Je bezprecedenčním aktem agrese odmítnutí podepsat bezpodmínečnou kapitulaci?
    ??
    August 30, 2013 v 16.47
    p.s.
    Slečno Filípková, nespolupracuje náhodou AMO s Člověkem v tísni ?
    S tou geblsovskou propagandistickou agenturou ?
    August 31, 2013 v 9.13
    slyšel jsem někde zajímavou otázku -
    Kdyby se případně zjistilo, že chemické zbraně použili rebelové, budou je Američané bombardovat ?!
    August 31, 2013 v 9.53
    "budou je Američané bombardovat ?!"
    Nemusíte mít obavy. Tohle se přece nikdy "nezjistí" i kdyby se to nakrásně tisíckrát zjistilo.
    A znovu kladu otázku - jsou demokratické státy, které páchají válečné zločiny, což neoprávněné války jistě jsou?
    Pan Kuchejda klade otázky ohledně financovánía spolupráce organizací. Já se ptám - je možno nazývat nezávislou organizací tu, která není financována jen z vlastních zdrojů? Tohle lze samozřejmě vztáhnout i na mediální svět, kde se to dá rozšířit na vztah majitel - zaměstnanec.
    + Další komentáře