Děvčata, málo nám rodíte
Šárka HomfrayPodle premiéra Babiše by ženy měly rodit víc a dříve. Pokud on a špičky českého porodnictví hodlají „maminky“ mentorovat, možná by bylo i dobré se zamyslet, zda není vina i na jejich straně.
Premiér Babiš představil projekt porodnictví 21. století spočívající zejména ve výstavbě nejmodernějšího neonatologického a porodnického centra. Na svém facebookovém profilu zveřejnil v neděli dlouhý příspěvek uvozený slovy „Z hlášení, od pana profesora Antonína Pařízka z Apolináře“.
V příspěvku se píše mnoho, zejména o výborných výsledcích českého porodnictví a neonatologie, které nehodlám zpochybňovat. Mimo jiné se v něm ale píše toto: „Rozdíl je ovšem v tom, že dítě starší matku značně duševně a fyzicky vyčerpává, a proto většinou skončí pouze u jednoho dítěte. A to je z hlediska naší země nevýhodné. Proto je třeba podporovat všemi možnými nástroji, aby ženy rodily své první dítě mnohem dříve, než dosáhnou 30. roku svého života (optimální je věk okolo 24. roku života ženy).“
Nejsem sice expertka úplně na všechno, ale o vyčerpání matek starších, matek mladších, i otců veškerého věku se už napsalo a napovídalo poměrně dost. A sama už jsem také něco odrodila, tak trochu vím, o čem je řeč.
Všechny rodiče, staré i mladé, značně duševně a fyzicky vyčerpá například následující:
- Každoroční stěhování se z bytu do bytu a zvyšující se nájem;
- Přemýšlení nad prázdnou ledničkou sólo rodiče, kterému jednou za tři měsíce přijde pět stovek „alimentů“;
- Ponocování nad spisy klientů, které kvůli péči o tříleté a čtyřleté děti, na něž nezbyla školka, není možné přes den stihnout;
- Sociální izolace na dlouhatánské rodičovské, kdy v dilematu hypotéka versus kroužek pro děti vítězí vždy to první.
Ona totiž matka dvacátnice i matka třicátnice bude v dosti jiné kondici, pokud nebude mít existenční starosti a bude se moct aspoň trochu vyspat a pobavit se ještě o něčem jiném než o příkrmech.
Nejsem příznivkyní bezuzdného honu za vyšší porodností. Domnívám se — a nejen já — že mnohem více žádoucí by bylo rodičům a zejména matkám rodičovství usnadnit a dopřát jím více jistoty a komfortu. Příklady z jiných evropských zemí ukazují, že vyšší komfort, menší míra nejistoty a slaďovací mechanismy v posledku zvýší i tu porodnost.
Zpráva●Gaby Khazalová
Babišova vláda uhnula — otci už smí k porodům. K Ústavnímu soudu putuje stížnost
Čekala bych, že pokud nejvyšší politické reprezentaci záleží na tom, kolik se zde rodí dětí, pak se bude zabývat důvody, které k současné nízké statistice vedou. Analýzy a návrhy opatření a doporučení zpracovány byly, opakovaně, premiér je má k dispozici, včetně nemalého počtu skutečných odborníků a odbornic na dané téma.
Namísto toho se buď zabývá margináliemi typu příspěvek na větší auto, nebo s potleskem sdílí varovně zdvižený prst Chief Natality Officera, který ženám vzkazuje: „Rodíte staré, rodíte málo“.
Ačkoli mám sama dvě děti, nebudu se rozhodně stavět do role expertky na české porodnictví. Ale není důvod nevěřit tvrzením žen, pro které byl první porod natolik traumatizující záležitostí, že se kvůli tomu rozhodly další dítě nemít. I přesto, že moje dva porody v pražské porodnici traumatizující nebyly, celkem rozumím tomu, proč pro někoho mohly být.
Pokud tedy špičky českého porodnictví hodlají „maminky“ mentorovat, možná by bylo i dobré se zamyslet, zda k nižší porodnosti něčím nepřispívají samy.
Nechci být impertinentní, opravdu ne. Ale pánové, tím, že ženám zkrátíte řetěz od plotny a budete jim neustále vykládat, co všechno dělají špatně a jak to mají dělat líp, a zároveň zcela pominete, že dítě mívá rodiče dva, tu porodnost co? Správně, tu porodnost nezvýšíte.
Jako Husákovo dítě mohu potvrdit, že příznivé sociální podmínky spojené s podporou rodin obecně a matek zvlášť porodnost skutečně zvyšují. Cynicky k tomu z bezprostřední zkušenosti mohu jenom podotknout, že pomáhá ty dobré sociální podmínky doplnit politickými a společenskými omezeními, uzavřením hranic a zákazem podnikání, aby lidem nezůstalo mnoho možností vyžití a usilování o úspěch mimo rodinu.
Okolnosti mého narození a důvody, proč mám tolik vrstevníků, se ovšem týkají pouze výseku středních vrstev společnosti. My, Husákovy děti, jsme se narodily ve státě, který vymýtil chudobu i negramotnost a zpřístupnil slušné vzdělání a životní úroveň všem, i dělníci a (družstevní) rolníci v něm žili na úrovni středních vrstev, tedy maloburžoazie (a pilně si v maloburžoazních životních podmínkách osvojovali maloburžoazní morálku). Data ze světa, jakož i z chudinských ghett, která se nám za třicet let budování kapitalismu podařilo úspěšně vytvořit, ukazují, že existuje i levnější cesta zvýšení porodnosti, a ta je dokonce účinnější.
V diskusích o hrozbě globálního přelidnění se ukazuje, že nejlepším nástrojem regulace porodnosti je zlepšování sociálních podmínek chudých spojené s podporou ženských práv a vzděláváním žen (a taky že růst pčtu chudých lidí vlastně ve skutečnosti žádný problém není, protože celková spotřeba zdrojů těmi chudými roste při vší populační explozi daleko pomaleji než spotřeba hrstky nejbohatších, jakkoliv těch početně spíše ubývá, ale to už je trochu jiné téma). Chudí lidé obecně mají víc dětí než lidé žijící v blahobytu, protože jednak nemají mnoho možností co dělat jiného než snažit se přežít a vychovat co nejvíc dětí, jednak potřebují mít hodně dětí, když chtějí mít naději, že aspoň některá z nich se dožijí dospělosti, a taky zpravidla nemají jiné vyhlídky na zajištění ve stáří, než že se snad o ně některé z jejich přeživších dětí na stará kolena postará. Navíc přivázat ženy na řetěz k plotně je skutečně osvědčená metoda jak z nich udělat stroje na výrobu dětí, čím méně mohou ženy studovat, čím menší mají možnosti budovat si nějakou kariéru nebo se aspoň samostatně uživit, čím více jsou existenčně závislé na manželovi a jeho rodině, tím více rodí.
Jistě by tedy mohl Andrej Babiš podpořit výstavbu školek a jeslí, a taky zákon o sociálním bydlení a zvyšování minimální mzdy i životního a existenčního minima (případně rovnou zrušení existenčního minima jakožto protiústavní kategorie, protože český ústavní pořádek zaručuje každému právo na život, nejen na pouhou existenci), mohl by podporovat investice do školství, jeho modernizaci, inkluzivní vzdělávání a cílenou podporu pro sociálně slabé rodiny, a vůbec spoustu těch krásných věcí, které by zlepšily životy nás všech, třeba i zavedení nepodmíněného základního příjmu, a v tom zlepšování životů by se mohl obzvláště soustředit na ženy a nejvíc na matky. Tím by dosáhl zvýšení porodnosti, ale stejně jen tak na dvě až tři děti na jednu ženu, a stálo by to spoustu peněz. Nebo, přesněji řečeno, omezilo by to zisky těch nejbohatších z nás, k nimž on sám patří — takže by to přímo jeho osobně stálo spoustu peněz.
O něco levněji by možná vyšlo, kdyby premiér prosadil uzákonění mnohoženství, čímž by zajistil právo každé mladé ženy na bohatého manžela a každého nově narozeného dítěte na bohatého tatínka. Ženy, které by měly problémy začít vlastenecky zodpovědně rodit ve dvaceti čtyřech letech, by se pak mohly obrátit přímo na něj, a on už by to zařídil. Musel by pak řešit problémy se zástupy sexuálně frustrovaných chudých mužů, jejichž hněv neomezuje žádná starost, co bude s jejich dětmi, a taky by se pak asi rodilo málo dětí předurčených původem v chudých poměrech k práci v nevalně placených profesích, nicméně tuto skupinu problémů by možná zvládl vyřešit podporou průmyslu 4.0, zejména vývoje pokročilých zbraňových systémů a automatizace výroby — jen se pak možná naskýtá taková všetečná otázka, k čemu vlastně bude v plně automatizované budoucnosti potřebovat tolik dětí.
Nicméně opravdu nejjednodušší, co může Andrej Babiš udělat pro rychlé zvýšení porodnosti, je uvrhnout větší část populace do chudoby. A k tomu tu zrovna máme jednu báječnou příležitost, takovou pěknou celosvětovou krizi, že?
"Problém" nízké porodnosti se týká všech ecropských i jiných "vyspělých" zemí.
Dobrým ukazatelem porodnosti, který není ovlivněn věkovou strukturou žen, je hodnota tzv. úhrnné plodnosti žen, která udává, kolik dětí by měla žena za celé reprodukční období při porodnosti na úrovni daného roku. Podle databáze Eurostatu za rok 2018 je hodnota pro Česko 1,71 dítěte na 1 ženu, což je ŠESTÁ nejvyšší hodnota v zemích EU (první Francie má 1,88)