Jako Husákovo dítě mohu potvrdit, že příznivé sociální podmínky spojené s podporou rodin obecně a matek zvlášť porodnost skutečně zvyšují. Cynicky k tomu z bezprostřední zkušenosti mohu jenom podotknout, že pomáhá ty dobré sociální podmínky doplnit politickými a společenskými omezeními, uzavřením hranic a zákazem podnikání, aby lidem nezůstalo mnoho možností vyžití a usilování o úspěch mimo rodinu.

Okolnosti mého narození a důvody, proč mám tolik vrstevníků, se ovšem týkají pouze výseku středních vrstev společnosti. My, Husákovy děti, jsme se narodily ve státě, který vymýtil chudobu i negramotnost a zpřístupnil slušné vzdělání a životní úroveň všem, i dělníci a (družstevní) rolníci v něm žili na úrovni středních vrstev, tedy maloburžoazie (a pilně si v maloburžoazních životních podmínkách osvojovali maloburžoazní morálku). Data ze světa, jakož i z chudinských ghett, která se nám za třicet let budování kapitalismu podařilo úspěšně vytvořit, ukazují, že existuje i levnější cesta zvýšení porodnosti, a ta je dokonce účinnější.

V diskusích o hrozbě globálního přelidnění se ukazuje, že nejlepším nástrojem regulace porodnosti je zlepšování sociálních podmínek chudých spojené s podporou ženských práv a vzděláváním žen (a taky že růst pčtu chudých lidí vlastně ve skutečnosti žádný problém není, protože celková spotřeba zdrojů těmi chudými roste při vší populační explozi daleko pomaleji než spotřeba hrstky nejbohatších, jakkoliv těch početně spíše ubývá, ale to už je trochu jiné téma). Chudí lidé obecně mají víc dětí než lidé žijící v blahobytu, protože jednak nemají mnoho možností co dělat jiného než snažit se přežít a vychovat co nejvíc dětí, jednak potřebují mít hodně dětí, když chtějí mít naději, že aspoň některá z nich se dožijí dospělosti, a taky zpravidla nemají jiné vyhlídky na zajištění ve stáří, než že se snad o ně některé z jejich přeživších dětí na stará kolena postará. Navíc přivázat ženy na řetěz k plotně je skutečně osvědčená metoda jak z nich udělat stroje na výrobu dětí, čím méně mohou ženy studovat, čím menší mají možnosti budovat si nějakou kariéru nebo se aspoň samostatně uživit, čím více jsou existenčně závislé na manželovi a jeho rodině, tím více rodí.

Jistě by tedy mohl Andrej Babiš podpořit výstavbu školek a jeslí, a taky zákon o sociálním bydlení a zvyšování minimální mzdy i životního a existenčního minima (případně rovnou zrušení existenčního minima jakožto protiústavní kategorie, protože český ústavní pořádek zaručuje každému právo na život, nejen na pouhou existenci), mohl by podporovat investice do školství, jeho modernizaci, inkluzivní vzdělávání a cílenou podporu pro sociálně slabé rodiny, a vůbec spoustu těch krásných věcí, které by zlepšily životy nás všech, třeba i zavedení nepodmíněného základního příjmu, a v tom zlepšování životů by se mohl obzvláště soustředit na ženy a nejvíc na matky. Tím by dosáhl zvýšení porodnosti, ale stejně jen tak na dvě až tři děti na jednu ženu, a stálo by to spoustu peněz. Nebo, přesněji řečeno, omezilo by to zisky těch nejbohatších z nás, k nimž on sám patří — takže by to přímo jeho osobně stálo spoustu peněz.

O něco levněji by možná vyšlo, kdyby premiér prosadil uzákonění mnohoženství, čímž by zajistil právo každé mladé ženy na bohatého manžela a každého nově narozeného dítěte na bohatého tatínka. Ženy, které by měly problémy začít vlastenecky zodpovědně rodit ve dvaceti čtyřech letech, by se pak mohly obrátit přímo na něj, a on už by to zařídil. Musel by pak řešit problémy se zástupy sexuálně frustrovaných chudých mužů, jejichž hněv neomezuje žádná starost, co bude s jejich dětmi, a taky by se pak asi rodilo málo dětí předurčených původem v chudých poměrech k práci v nevalně placených profesích, nicméně tuto skupinu problémů by možná zvládl vyřešit podporou průmyslu 4.0, zejména vývoje pokročilých zbraňových systémů a automatizace výroby — jen se pak možná naskýtá taková všetečná otázka, k čemu vlastně bude v plně automatizované budoucnosti potřebovat tolik dětí.

Nicméně opravdu nejjednodušší, co může Andrej Babiš udělat pro rychlé zvýšení porodnosti, je uvrhnout větší část populace do chudoby. A k tomu tu zrovna máme jednu báječnou příležitost, takovou pěknou celosvětovou krizi, že?