↗

Je paradoxní, že zatímco stát a zdravotnická veřejnost volí spíše cestu represe, zastrašování a zostouzení či — v tom nejlepším případě — drobných krůčků typu center asistovaného porodu, co do shromažďování a třídění informací jeho úlohu do velké míry supluje občanský sektor. Foto StockSnap, pixabay

Domácí porod je v českých médiích sázkou na jistotu. Ve zprávách a diskuzích hovoří typicky lékaři odsuzující „nezodpovědné matky“ a obhajující české porodnictví za pomoci dobrých statistik perinatální úmrtnosti a vycházení vstříc přání maminek. Na druhé straně pak vystupují zástupkyně žen, komunitních porodních asistentek a lidskoprávní advokátky argumentují svobodou volby, doporučeními WHO, která podle nich mnohé porodnice nedodržují, a rizikovostí šedé zóny, v níž se aktuálně domácí porody odehrávají.

Ženy se sice mohou rozhodnout pro porod doma, ale často neseženou porodní asistentku, protože ty se účastí na plánovaném domácím porodu vystavují pokutě až milion korun. Při komplikacích a následném přesunu do porodnice se pak o průběhu porodu často mlží, což dál prohlubuje nedůvěru mezi oběma stranami.