Připravit otce o porod je to nejhorší, s čím vláda přišla
Petr BittnerNenechme si namluvit, že každé koronavirové opatření je nezbytnou samozřejmostí. Čeští porodníci možná nevidí hodnotu v tom, aby byl otec u porodu, stačí to ovšem na to jejich přítomnost jednoduše zakázat?
Přítomnost u porodu je transcendentní, formující zážitek pro všechny v místnosti. Ustrnutí z toho, když člověk spatří první vteřinu nového života, není srovnatelné s ničím jiným v lidském životě — snad jen s tím, když spatříte ve stejné vteřině lidský život vyhasnout.
Je to událost, o níž se nepíše snadno — nedaří se vám ji plně vyjádřit slovy, cítíte vůči ní pokoru, protože víte, že vás přesahuje. Nikdy jsem nebyl a nikdy už nebudu tak blízko stát se věřícím, jako když jsem se díval svému dítěti do otevřených očí v jeho prvních vteřinách na světě.
Ale to se bavíme až o závěrečných chvilkách těžko představitelné dřiny, z níž většinu samozřejmě odpracuje žena. Ale nemyslete si, ten zážitek jsem si odmakal i já, otec u porodu. A věřím, že má zkušenost není ojedinělá.
Dlouhé hodiny jsem zajišťoval „pomocné práce“. Komunikoval jsem s lékařem a porodní asistentkou, dělal jsem ženě fyzickou oporu v jejích naučených polohách k prodýchávání kontrakcí, povídali jsme si o tom, jak věci probíhají, chystali jsme se společně jako tým na každou další hodinu, dělali důležitá rozhodnutí a překonávali krize. V jedné chvíli jsme společně dokonce usnuli. Byli jsme v tom zkrátka spolu.
Když bylo „po všem“ a mířili jsme už ve třech společně na pokoj, zavolala na nás sestřička „ták, ještě změříme tlak“. Byl jsem po dvaceti hodinách tak vyřízený, že jsem si vyhrnul rukáv a začal instinktivně pumpovat žíly. „Vy ne, tatínku.“
Nikdy jsem nebyl tak strašně unavený. A to nás přitom teprve čekala první noc s dítětem.
Je samozřejmě legrační srovnávat mou únavu s ženou vedle mě, která právě porodila dítě. Ale mou „práci“ při porodu by v mojí nepřítomnosti musel někdo odvést — porodní asistentka, anebo by na ni zbyla žena sama.
Chápu transcendentní zážitek autora a je zřejmě dnes spousta mužů a žen, kteří přítomnost otce u porodu přijala jako normu. Nechci jim tento mileniální výdobytek západní kultury brát.
Přirozené právo to ovšem není a důkazem toho mi přijde poněkud přehnaná a kolektivně hysterizující reakce proti tomuto zákazu. V době, kdy se snažíme chránit zdravotnický systém před kolapsem, kdy podniky, obchody a služby v celé státě jsou uzavřené a statisíce zaměstnanců a zaměstnavatelů čelí velmi vážným obavám z budoucnosti, kdy rodiče zápasí s tím, jak ukočírovat a vzdělávat své děti držené doma, kdy mnoho dospívajících a dospělých studentů stojí před nejistotou jarních zkoušek a tím své budoucnosti atd. atd., je opravdu velmi úsměvné vidět malicherné stěžovatelství samozvaných zástupců rodících žen a mužů na zákaz odejmutí této "třešničky na dortu" lidských práv a svobod. Všichni, kteří měly tisíckrát větší právo se proti nouzovým opatřením stěžovat, totiž zatím zvládají pokorně mlčet.
Schází mi transkulturální a transhistorický výzkum přítomnosti mužů u porodu. Nejen proto, že to beru jako módní záležitost posledních maximálně dvou desetiletí a odpuzuje mě tlak, se kterým se setkávají partneři, kteří nejsou nadšení z této dobově podmíněné normy. Nejen proto, že jsou rovněž páry, které čelí po zkušenosti muže s porodní situací sexuálním potížím. Nejen proto, že mnohé zdravotnické obory dnes čelí atakům kolonializace neprofesionály. Ale především proto, že normou přítomnosti muže u porodu začíná poněkud nebezpečná maternalizace mužské role, kterou si vůbec neuvědomujeme, o to však více je sociologicky nebezpečná. Muži by měli zůstat především muži i tím, že prostě nebudou mít přístup absolutně ke všemu dříve tradičně ženskému, co existuje.
Takže chladnou hlavu a po skončení tvrdých zdravotnických opatření v dnešní situaci, které bychom měli v tichosti respektovat, rozveďme diskusi k tomuto tématu, a opět s chladnou hlavou.
"Pokud ovšem někdo zvyšuje riziko šíření nákazy, nejsou to otcové, ale současný porodnický systém." Že někdo nebo něco zvyšuje riziko nákazy snad ještě nemusí znamenat, že někdo jiný (v tomto případě otcové) nezvyšují riziko nákazy také. Tím nechci polédovat proti přítomnosti otců při porodech za současné situace - to nedovedu relevantně posoudit. Jenom jsem chtěl upozornit na autorovu nekorektní argumentaci...
Uf, příspěvky nelze opravovat? Tak to je tedy pokrok...
Takže ne "polédovat" ale "plédovat".
nechápe, to mě nepřekvapuje.
Tahle žaloba asi nemá moc šanci na úspěch, ale jestli bude nějaká sbírka - jako byla při čarodějnickém procesu s paní Königsmarkovou, který naštěstí vyhrála - tak do ní určitě přispěju, už z principu.