Dvě ženy — porodní asistentka a žena, která má zájem o poskytování služeb této porodní asistentky — se obrátily na Ústavní soud a stěžovaly si, že úřady porodní asistentce nepovolily rozšířit oprávnění k poskytování zdravotních služeb také o možnost vedení porodu ve vlastním sociálním prostředí žen.

Doposud totiž platilo, že domácí porody nejsou zakázané, ale nemohou u nich asistovat porodní asistentky, které jsou odbornicemi na fyziologický porod. Pokud tak činily, hrozila jim likvidační pokuta, která byla několika porodním asistentkám — včetně stěžovatelky — v minulých letech uložena.

Stát toto omezení odůvodňoval tak, že je v zájmu bezpečí a zdraví matek i jejich dětí. Ale co jiného než přítomnost zdravotnicky vzdělané osoby by mohlo zajistit větší bezpečí? Na tuto absurditu nyní poukázal i Ústavní soud, který současné právní předpisy vyložil tak, že porodní asistentky u domácích porodů asistovat mohou.

Naopak přítomnost dul nebo jiných nezdravotníků dosud neprovázela žádná omezení a nález Ústavního soudu na tom nic nemění. Úkolem těchto osob totiž není vést porod, ale poskytovat psychickou podporu a jiné služby, ke kterým není potřeba zdravotnické vzdělání. Nález neovlivní ani možnost otevření porodního domu — zde legislativa a její výklad zůstávají stejné.

Paradoxem je, že ministerstvo zdravotnictví ve sporu vlastně vyhrálo — ústavní stížnost obou žen byla zamítnuta. Vydávání omezených oprávnění k poskytování zdravotních služeb, podle kterých porodní asistentky nemají oprávnění vést domácí porod, Ústavní soud posoudil tak, že je v souladu se zákonem.

Odůvodnění Ústavního soudu je ovšem takové, že je otázkou, zdali ministerstvo tento nález vůbec vnímá jako vítězství. Doposud se totiž k celé věci nevyjádřilo.

Podle argumentace Ústavního soudu současná právní úprava nepovažuje vedení domácích porodů za zdravotní službu. Je tak na rozhodnutí zákonodárce, zda bude, nebo nebude určité činnosti za zdravotní službu považovat a zda bude garantovat, že taková služba bude prováděna na náležité odborné, personální, technické i věcné úrovni.

Ve světle této interpretace se na domácí porody nevztahují vyhlášky ministerstva zdravotnictví, které dosud byly považovány za hlavní překážku. Domácí porody se tím dostaly do zákonem neregulované zóny.

Tato neregulovanost by však měla být příležitostí, a to především pro porodní asistentky. Nyní mohou ukázat svou profesionalitu a odbornost a za podpory svých profesních organizací asistovat profesionálně a bez hrozby sankce u domácích porodů.

Doporučila bych také, aby neustoupily z plnění požadavků, které na zdravotní péči klade zákon, jako je vedení zdravotnické dokumentace nebo získávání informovaného souhlasu od svých klientek. Fakticky totiž stále zdravotní péči poskytují, ačkoliv není regulovaná legislativou.

Ústavní soud doporučil státu, aby neignoroval problémy, které současná právní úprava přináší. Domnívám se proto, že otázka legislativy upravující domácí porody nás v blízké době čeká. Na její tvorbě by se měly podílet především porodní asistentky, které s péčí v domácím prostředí mají zkušenost.

Jaká je budoucnost domácích porodů v České republice? Na otázku, jestli domácích porodů přibude, nyní nelze odpovědět. Snad přibude komunitních porodních asistentek, které nabídnou své služby v domácím prostředí, aby ženy a děti nezůstávaly bez péče. Všechny důsledky nového výkladu Ústavního soudu se ale teprve ukážou.