Pamatuji si to úplně živě. Když jsem před dvěma lety, dvěma měsíci a několika dny začínala psát pro Deník Referendum, prohlásila jsem rozhodně, že se opravdu nechystám vyjadřovat k porodům… Kolega Petr Jedlička tehdy s úsměvem odvětil, že to nevadí, protože „na porody máme zřejmě nejsilnější autorskou základnu ve střední Evropě“. Jenomže nyní mám jeden porod pár měsíců za sebou, a s osobní zkušeností už moje rezervovanost k tématu tak úplně neplatí.

Předminulý týden rozhodoval Evropský soud pro lidská práva o stížnosti Šárky Dubské a Alexandry Krejzové na to, že v České republice nemohou u domácích porodů legálně doprovázet odborné porodní asistentky. České ženy jsou státem de facto nuceny rodit buďto svépomocí — tedy s větším rizikem —, anebo v porodnici, což je varianta, k níž mají často řadu opodstatněných a mnohokrát popsaných výhrad. Odborníka stát ženám při porodu doma prostě zakazuje.

Evropský soud pro lidská práva stížnost zamítl. Nicméně její podstatu akceptoval. Jak shrnula právnička z Ligy lidských práv Zuzana Candigliota, která na stížnosti spolupracovala: „Velký senát Evropského soudu pro lidská práva uznal, že nastal zásah do práva stěžovatelek na ochranu soukromého a rodinného života (čl. 8 Úmluvy), pod které spadá i právo zvolit si místo a způsob porodu. Soud vyzval Českou republiku ke zlepšení systému porodní péče tak, aby reflektoval vývoj v oblasti práva, medicíny a vědy. Soud stížnost zamítl, protože očekává, že ke změnám stát přistoupí z vlastní iniciativy, nikoliv z iniciativy samého soudu.“

Důvěra velkého senátu Evropského soudu ve zdejší poměry je dílem ohromující a dílem inspirativní. Že zde v nějaké oblasti nastanou jakékoliv změny k lepšímu z „iniciativy státu“, věří stále méně lidí. Porodnictví nevyjímaje.

Zažité zvyklosti se v českých porodnicích prostě moc nemění. Stát vše odbývá argumentem, s nímž se polemizuje jen těžko: pravděpodobnost, že u nás skončí porod smrtí matky či dítěte, je téměř nulová. Tak co…

Děsivých zážitků z porodnic bylo zaznamenáno dost. Zkusím to tedy vzít za opačný konec. Porod je od přírody spíš brutální, živočišná a extrémní záležitost, přesto jsem přesvědčená, že jej může většina žen prožít bezpečně a hezky. Jen se tomu nesmí bránit z vnější. Jsem toho příkladem.

Potkalo mě štěstí

Jedna z prvních věcí, jež mě v těhotenství překvapily, byla, že mi v mém okolí nikdo nedokázal věcně a prakticky popsat, jak porod probíhá, na co se mám připravit a jak to zvládnout. Dnes to s odstupem vidím tak, že se modernímu zdravotnictví podařilo připravit přinejmenším dvě generace žen o znalost rození.