Kdo má právo rozhodovat, kde bude žena rodit?

Petra Ali Doláková

Spor, který minulý týden rozhodoval Evropský soud pro lidská práva, se týká postavení žen. Jsou svéprávné bytosti, které mohou rozhodovat o tom, kde porodí? Zatím se zdá, že ne. Proto je i dnes důležité být feministkami a feministy.

Minulý týden skončil dlouholetý soudní spor o české porodnictví. Nešlo v něm ale o otázku kde rodit, šlo o to, kdo má právo rozhodovat o tom, kde bude žena rodit. A nešlo ani o ochranu práv dítěte. Šlo o tu starou známou otázku, zda je dospělá a svéprávná žena, nebo dokonce dospělá mladá žena, opravdu rovna muži a má mít právo rozhodovat o svém porodu a svém dítěti.

Dnešní patriarchálně a šovinisticky smýšlející jsou poučeni neúspěchem v otázkách volebních, proto již neříkají otevřeně: „Podívejte se na ně, vždyť ženy nejsou racionálními bytostmi, aby jako muž mohly rozhodovat o svých věcech či o ochraně zájmů svých dětí. Ty krásné éterické bytosti přece nemohou rozhodovat o vážných věcech. Ať jsou nadále líbeznou ozdobou svých mužů a do ničeho se nepletou.“

Raději s odkazem na to, jak odborná záležitost přece porod je, a se spikleneckým pomrkáváním odkazujícím se na zdravý rozum posluchačů, začnou hovořit o těch „bláznivých biomatkách, které pro svůj zážitek ohrožují život svých nenarozených dětí“ či se přímo začnou dovolávat souhlasného pokyvování veřejnosti , že „o ty bláznivé ženy nejde, ať si klidně rodí v lese pod smrčkem, ale chudáci jejich děti!“.

A pak vykreslí hypotetické množství dozajista mrtvých dětí z domácích porodů, ať už dokázané příkladem z jakési rozvojové země nebo z jakési neexistující české statistiky. Některý zkušený starý porodník k tomu přidá nervy drásající popis velice adrenalinového a krvavého porodu, který zachránil (nebo možná také porodu jeho zásahy zkomplikovaného, ale tak to on nevnímá), který je „vždy až do poslední chvíle tak neodhadnutelný a rizikový“.

Evropský soud pro lidská práva nám svým většinovým stanoviskem vzkázal, že práva žen zůstávají pořád až na druhém místě. Repro DR

Přitom ale nikomu nevadí ty desítky tisíc každoročně úpěnlivě plačících novorozenců rutinně poškozovaných separací od jejich matek na porodnických odděleních našich porodnic. O děti tu totiž nejde.

Jde o ženy. Jde o nás. Stát by se měl už smířit s tím, že pokud matka skutečně ublíží svému dítěti, jsou k dispozici instituty trestního práva a orgánů v něm činných. Ostatně ministerstvo zdravotnictví si na téma možného trestního postihu „domarodiček“ nechalo vypracovat právní studii, kterou ani za nic nechce dát veřejnosti k dispozici. Stát by však neměl, a to ani s odkazem na jejich blaho a bezpečnost, omezovat práva žen a šikanovat je v citlivém období těhotenství a porodu, jen kvůli tomu, aby se podvolily a poslušně porodily, jak a kde jim stát káže.

Ženská práva jsou právy lidskými

To je to, co se v naší české kotlině dosud děje. „Chcete milá mladá paní kontinuální péči vlastní zdravotnicky vzdělané odbornice na péči o těhotné a rodící, které důvěřujete? Tůdle, zaplaťte si všechno sama a neopovažujte si ‚tu čarodějnici' brát k porodu doma, nebo po ní budeme chtít statisíce pokuty. Chcete si ji přivézt do porodnice s sebou? Tak to ale nebuďte naivní, vždyť někdo cizí nám tu nebude narušovat naše pořádky. Pokud přijde, tak ať mlčí a nechá nás dělat naši práci. A že jste žádnou ve vašem regionu nenašla? Vidíte, asi o ně není zájem.“

České porodnictví vedené ponejvíce starými muži tak smí nadále ponejvíce mladým ženám často hrubě a násilnicky diktovat, jak mají svůj nejintimnější okamžik zrození nového života prožít. Nahé a zranitelné vedle bílých lékařských světel i plášťů. Manipulované a ponižované. Utvrzované v nejistotě, strachu a poslušnosti.

Až dnes si umím konečně živě představit, jak debata o volebním právu žen kdysi vypadala. Musela být velmi podobná té dnešní porodnické. S mnoha odkazy na selský rozum a spikleneckým pomrkáváním. Zásadní otázka, zda má žena mít stejná práva jako muž, je totiž dodnes pořád stejně nezodpovězena. Proto je stále potřeba feminismu jako hnutí prosazujícího radikální ideu, že žena je muži rovna.

V den vydání rozsudku se ty ženy, které se nechtějí podvolit šikaně státu, sešly před ministerstvem zdravotnictví, aby ukázaly, že se té radikální ideji rovnosti nehodlají vzdát. Foto Saša Uhlová, DR

Evropský soud pro lidská práva nám svým většinovým stanoviskem vzkázal, že práva žen zůstávají pořád až na druhém místě. Že v situaci, kdy stát naprosto zdravým vícerodičkám diktuje, kde smí porodit, když de facto zakazuje domácí porody, nezasáhne. České ženy si budou muset svá práva vydobýt samy.

V den vydání tohoto rozsudku se některé z těch odvážných rebelek, které se nechtějí podvolit šikaně státu, sešly před ministerstvem zdravotnictví, aby ukázaly, že se té radikální ideji rovnosti nehodlají vzdát. Uvidíme, co bude potřeba, abychom svá práva prosadily. Zda budeme muset chodit do ulic s kuchyňskými válečky nebo nahými ňadry, abychom ledy prolomily.

Pro začátek bude alespoň potřeba narovnat tu pokřivenou otázku — nejde totiž vůbec o to, zda rodit doma, nebo v porodnici. Jde o to, kdo o tom má právo rozhodnout. O to, že jedině žena samotná si zvažuje pro a proti místa a typu péče pro svůj porod a vybírá si je, netlačena úřednickým šimlem ani lékařskou lobby. O to, že je dostatečně racionální, dostatečně dospělá a dostatečně svéprávná, aby byla zodpovědná a plně schopná hájit zájmy své a svého dítěte. A má ho také nejvíce v srdci i na paměti. Více než anonymní stát. Tuto její schopnost nesmí nikdo znevažovat a toto její právo jí nesmí nikdo brát.

Ke svému rozhodování musí mít každá žena volně dostupné všechny relevantní informace. Jako třeba ty ÚZIS tajené statistiky výsledků porodnické péče jednotlivých porodnic, za které získal letos od veřejnosti anticenu „Zavřeno“, a jejichž zadržováním tento úřad napomáhá pokračování nevědeckých a škodlivých postupů stále ještě „standardních“ v mnoha českých porodnicích.

A třeba časem si i česká veřejnost uvědomí, že za otázku rovnosti žen stojí bojovat tak jako za demokracii. Ona totiž ženská práva jsou právy lidskými a z nich musí každá opravdová demokracie vycházet. A třeba se nás potom, nejen žen, sejde před ministerstvem zdravotnictví nebo před úřadem vlády několik tisíc. A pak už ty ledy povolí dozajista.

    Diskuse (16 příspěvků)
    Luděk Ševčík, OSVČ
    November 21, 2016 v 12.44
    Pro mě za mě si můžou ženy rodit kde se jim zachce.
    Pokud se jedná o jejich zdraví, je mi vcelku jedno, když si jej kvůli své potrhlosti zničí. Jsou koneckonců většinou dospělé.
    Mě ale jde o zdraví novorozence. Ten nenese vinu za svou matku a tak by o něj mělo být postaráno co nejlépe.
    Tady se opět, jak zde bývá často zvykem, manipuluje pojmem právo a svoboda. Pod praporem jakéhosi boje za ženská práva a dokonce i demokracii. Houbeles!
    Akorát se zde nadřazuje jedno právo nad právo druhé. Právo matky na potřeštilost je nadřazována právu dítěte na zdraví a život.
    Nepotřeštění chápou, které právo má přednost.

    Jiří Procházka, psycholog
    December 16, 2016 v 13.16
    Porodnictví v ČR
    "Porodnictví v ČR je na špičkové úrovni v akutní, medicínské a zásahové oblasti. V případech, kdy situace vyžaduje lékařský nebo operativní zákrok. Jsme tedy odborníky na tzv. sekundární péči.
    Péče o těhotnou ženu se zde zaměřuje hlavně na hledání patologií. Od toho se také odvíjí celý koloběh vyšetření.
    Podle WHO je však 60–80 % porodů normálních a nekomplikovaných. A ty spadají do primární péče, kterou zajišťují kvalifikované porodní asistentky. Důraz je kladen hlavně na podporu zdraví a prevenci.
    Primární péče v ČR však v podstatě neexistuje a autonomní profese porodních asistentek není státem podporovaná.
    Ve vyspělém světě je přitom systém porodnictví na porodní asistenci přímo postaven!
    Jsme na špičkové úrovni medicínské. Proč nechceme být na světové špici i v porodní asistenci?"

    http://www.jakjinak.info/inspirujeme/porodnictvi-v-cr/
    Jiří Procházka, psycholog
    December 16, 2016 v 13.17
    Anežka Jutwen Michnová (23 listopad v 20:46)
    "Nechápu, proč si odpůrci domácích porodů myslí, že dotyčné matky upřednostňují své pohodlí před zdravím dítěte. To si opravdu myslí, že celých devět měsíců nosily dítě a jen se těšily na to, až ho budou moct poškodit tím, že porodí mimo nemocnici?

    Naopak - ženy, které volí tzv. alternativní porody, jsou většinou také ženy, které si vyhledávají co nejvíce informací, na základě kterých se rozhodují.

    Představa, že bych se jako nastávající matka rozhodla na základě jednoho článku v časopise a zkušenosti sousedky a neprovedla bych rešerši ohledně výhod a nevýhod domácích porodů, statistik atd., je naprosto absurdní.

    Žena, pokud dítě chce, ho chce přivézt na svět v co nejbezpečnějším prostředí. Fakt nechce, aby se dítě, na které se těšila, někde udusilo nebo cokoli jiného.

    Domarodičky a další tzv. alternativní matky ve většině případů o dítě pečují už během těhotenství, dodržují všemožná doporučení ohledně stravy, pohybu, čtou mu atd. (neříkám, že všechny, ale z mé zkušenosti jsou tyto věci propojené).

    Je naprosto směšné si myslet, že žena, která svému dítěti pouští Bacha, ho chce poškodit nebo dokonce zabít. A to ani nevědomě, taková žena si zjistí, jaké má možnosti, jaký je její stav a zda se slučuje s porodem mimo zdravotnické zařízení a v případě, že by riskovala, raději porodí v nemocnici.

    Odpůrci či kritici domácích porodů dělají z žen nesvéprávné blbky, které se rozhodují na základě neověřené informace "jedna paní povídala" a naprosto odmítají připustit, že tzv. alternativní matky, rodící doma, jsou vzdělané, že o tématu něco ví a že je pro ně dítě stejně důležité jako pro matky, které rodí v porodnici."
    Luděk Ševčík, OSVČ
    December 16, 2016 v 17.25
    Mnoho slov.
    A nechaly by se ony "alternativní vzdělané ženy" operovat v reálně septickém a nevybaveném prostředí svých domovů?
    Nenamlouvejme si, že ony "alternativní vzdělané ženy" nejsou ovlivněny šarlatány, že se nevezou na nějaké módní vlně. Jinak by tak strašně neriskovaly.
    Opakuji, že pokud by riskovaly jen své životy, je mi to šumák. Ale děti za potrhlost svých rodičů nemohou.
    Jiří Procházka, psycholog
    December 16, 2016 v 17.37
    Ona "módní vlna" je v jiných zemích standardem porodní péče
    Velký senát Evropského soudu pro lidská práva uznal, že nastal zásah do práva stěžovatelek na ochranu soukromého a rodinného života, pod které spadá i právo zvolit si místo a způsob porodu. Soud vyzval Českou republiku ke zlepšení systému porodní péče tak, aby reflektoval vývoj v oblasti práva, medicíny a vědy. Stížnost zamítl, protože očekává, že ke změnám stát přistoupí z vlastní iniciativy, nikoliv z iniciativy samého soudu.

    Britská Národní zdravotní služba jde ještě dál – doporučuje zdravým, takzvaným nízkorizikovým vícerodičkám, aby zvolily místo nemocnice raději porodní centrum nebo vlastní domov, protože z pravidelně aktualizovaných výzkumů vyplynulo, že je to pro ně bezpečnější.

    Nikdo soudný netvrdí, že spor se vede o to, zda je lepší dítě rodit v porodnici, nebo doma. Spor je o to, zda své dítě může s podporou porodit matka, která je za něj bytostně zodpovědná, nebo musí nechat odrodit ho lékaře/ku (vyzbrojené oxytocinem). Pokud chce žena sama porodit své dítě a nebýt zbavena o tuto kompetenci, je to možné i v porodnici, ale musí si za to značně připlatit. Změna přístupu je přitom mnohem více otázkou ochoty nežli peněz.

    http://denikreferendum.cz/clanek/24161-porody-a-neslo-by-to-kompromisem
    Jiří Procházka, psycholog
    December 16, 2016 v 17.48
    Statistiky a kontext
    Nejde o to, že by porod v porodnici jednoduše byl bezpečnější a méně rizikový, než porod doma, to je zjednodušené a vytržené z kontextu. A navíc jednak je potřeba mít statistiky o rizikovosti domácích porodů, které nemáme, pak je manipulativní se na ně odvolávat, a jednak naopak máme statistiky o porodní péči v nemocnicích a jejích rizicích a včetně poškození rodiček, ale ty zase Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR tají. Dle statistik dostupných je 60-80% porodů přirozených a proto není odůvodnitelné všechny porody brát jako rizikové a medikalizovat je, vyžadovat nutnost lékařské péče. Naopak statistiky z porodnic ukazují, že porody vedené v porodnici vykazují zásadně vysoké číslo porodů nepřirozených s nadměrným počtem lékařských intervencí.

    Luděk Ševčík, OSVČ
    December 16, 2016 v 19.34
    Co je to za právní termín "bytostně zodpovědná"?
    Většina operací slepého střeva je také neriziková a jistě by šla provést i v domácích podmínkách. Přesto se provádějí v nemocnicích. Je to logické. Proč by normálně uvažující člověk měl riskovat? Obzvláště v případě narození dítěte. Tam se přece už nejedná jen o něj. Tady musí jít sobectví stranou.
    Jiří Procházka, psycholog
    December 16, 2016 v 19.43
    Medicinalizace
    O tom je celá ta diskuze… zda k porodu dítěte přistupovat jako k operaci.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    December 16, 2016 v 20.39
    Ne. Je o tom, zda zvážit možná rizika, která tu bezesporu jsou.
    Zda upřednostnit právo dítěte na život a zdraví před nebezpečnými experimenty matky.
    Jiří Procházka, psycholog
    December 16, 2016 v 22.10
    Nechybí kompromis?
    Pokud je volba mezi tím pojmout porod jako lékařský zákrok, operaci, anebo jako nebezpečný experiment, pak tu něco chybí…
    + Další komentáře