Bylo nebylo, byli jeden otec a matka, kterým se narodilo dítě a několik hodin po porodu zemřelo bez cizího zavinění, přičemž místo porodu nemělo na jeho úmrtí vliv. Pokud by se to nestalo doma, neocitl by se příběh jejich ztráty na stránkách všech médií v zemi. Jejich žal by nebyl veřejně propírán, jejich rozhodnutí by nesoudil každý, komu se zamane. Při neštěstích tohoto druhu, pokud se odehrají v nemocnici, jen všichni pokývají hlavou, že se to stává.

Přecitlivělí vrazi dětí

V zásadě lze názory odpůrců plánovaného porodu doma shrnout do pár bodů: Matka „domarodka“ sobecky upřednostňuje pohodlí před bezpečím svého dítěte. Většinou jde o alternativně laděné bláznivé přecitlivělé esoteričky, které jsou zmanipulovány porodními asistentkami, jimž jde především o zisk. Primárně takové ženy biomatky usilují o zážitek a jakousi pofiderní svobodu, o zdraví svého dítěte se vůbec nestarají, protože jsou zaslepeny jakýmisi mystickými bludy. Vyzdvihují své pocity a psychickou pohodu nad riziko komplikací. Jejich partneři nezastupují správně svou mužskou roli a nechají se od svých žen zmanipulovat. Takoví lidé jsou v podstatě vrazi dětí.

Všechny jsme to v porodnici vydržely...

Pokud čtete diskuze pod kterýmkoliv článkem na toto téma, dozvíte se od přispívajících dále typicky například toto: „Porodila jsem (jednou nebo vícekrát) v porodnici a přestože těhotenství bylo bezproblémové, můj porod se zkomplikoval a lékaři mně a mému dítěti zachránili život. Nikdy bych neriskovala porodem doma, mé dítě mělo obtočenou pupeční šňůru a nepřežilo by. S péčí personálu jsem byla spokojená, nemohu v rámci jejich vytíženosti očekávat nic nadstadardního, pobyt na šestinedělí není hotel, a dá se vydržet. Porod zkrátka není procházkou růžovým sadem a očekávání zážitku z porodu ohrožuje dítě.“ 

↗

Pouze bezpečím dítěte se zaštiťují obránci současného stavu porodnic. Psychika zřejmě neexistuje. Foto Iva Ch. Růžičková

Zašít hloupou vagínu

Dočtete se ale i například komentáře, z nichž přímo čiší surovost a nenávist, jako třeba výkřik jednoho diskutéra, že domarodícím ženám by bylo třeba zašít vagínu. Opakuje se také, že pokud zemře dítě rodičům, preferujícím domov před zdravotnickým zařízením pro porod, je to v pořádku — alespoň se prý hloupost nemůže geneticky šířit. Zřejmě nikoho ze spravedlivě rozlícených nenapadne, jak by se v obdobně těžké situaci pod tlakem médií sám cítil a jak dokonale pomáhá rozjet sekundární trauma.

Labilní gorily pod smrčkem

Mediální obraz české domarodičky je utvářen jak publicisty, tak odborníky. Říká se jim „sluníčkářky“, „gorily“, „batikované přírodňačky“, „lesany“ a dokonce „pravdoláskařky“. — Zatímco Antonín Doležal, legenda našeho porodnictví, razí heslo k „Domácímu porodu ani za milion“, poslanec Boris Šťastný radí nespokojeným ženám s úrovní českého porodnictví, aby rodily klidně pod smrčkem. Porodník Jozef Záhumenský se domnívá, že ženy, usilující o intimitu porodu, jsou psychicky nenormální. Populární sexuolog Radim Uzel je roztrpčen názorem, že některá žena může pociťovat porod v nemocnici jako znásilnění a argumentuje tím, že za jeho porodnické praxe ho mnoho žen pokopalo a pokousalo.

Čtenost nade vše, i nad etiku

Domácí porod v titulku jednoznačně výborně prodává přibližně stejně jako slovo Rom, jak bez skrupulí popsal Petr Novotný v dokumentu Dělníci bulváru. Domácí porod je zárukou divoké diskuze pod článkem o několika stech komentářů. Porod hýbe naší společností a také ji rozděluje obdobně jako za minulého režimu stranická příslušnost, každý z nás má svůj specifický názor a mezi diskutéry funguje princip Kdo nerodí s námi, rodí proti nám.

Každý si může plivnout, a to zadarmo

Zatímco všichni spravedliví občané naší vlasti si mohou vylít své frustrace a negativní emoce kydáním hnoje v internetových diskuzích na adresu rodičů, kteří zažívají nepopsatelné po ztrátě dítěte z tohoto úterý, tito se nemohou nijak bránit. Další a další rodiče, kteří zvolili podle svého nejlepšího vědomí a svědomí pro příchod svého dítěte domov proto, aby ho chránili, jsou uráženi, vysmíváni a jsou za zlosyny a psychopaty. Čím je způsobena tato kolektivní slepota? Proč ženy například z Německa, pokud se rozhodnou rodit doma, rodí bez povšimnutí médií a v případě komplikací a převozu do porodnice je lékaři ošetří bez urážek a řečí o nezodpovědnosti?

Holandské sanitky

Čeští novináři zřejmě v této oblasti nemají vůli k objektivitě, někdy ani k elementární slušnosti. Neboť co jiného než hnusné rýpání v ráně rodičů je zdůrazňování nebezpečí porodu doma v souvislosti s tragédií, při které volba místa porodu neměla žádný vliv? Pokud novinář skutečně prozkoumá motivy žen porodit doma a popíše je, riskuje, že bude sám označen za nabatikovaného sluníčkáře. Pro zoufalou podinformovanost tak v myslích našich spoluobčanů mimo další bludy stále existují holandské sanitky, díky kterým je v Holandsku porod doma bezpečný (v té sanitce je zřejmě operační sáleček a tým porodníčků, kteří vyskákají v případě potřeby).

České jointy

Největší „zásluhy“ v xenofobním chápání otázky domácích porodů má z řad publicistů jednoznačně Jiří X Doležal. V zájmu svaté války za ochranu dětí, které ohrožují jejich matky volbou rodit mimo zdravotnické zařízení, se exhibuje minimálně od roku 2009, kdy Reflex uveřejnil jeho neautorizovaný rozhovor s Ivanou Königsmarkovou. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva i našeho Ústavního soudu je potřeba v případě novinářů postupovat zdrženlivě při hodnocení jejich projevů jako trestných činů, takže jeho konání zůstává pouze hluboce za hranicí etiky, vkusu a novinářské profesionality a nikoliv trestným činem podněcování k nenávisti ke skupině obyvatel a k omezování jejich práv. — Protože o práva rodičů se zde jedná a zakázat tato práva by byl skutečný návrat do středověku.