Bylo nebylo, byli jeden otec a matka, kterým se narodilo dítě a několik hodin po porodu zemřelo bez cizího zavinění, přičemž místo porodu nemělo na jeho úmrtí vliv. Pokud by se to nestalo doma, neocitl by se příběh jejich ztráty na stránkách všech médií v zemi. Jejich žal by nebyl veřejně propírán, jejich rozhodnutí by nesoudil každý, komu se zamane. Při neštěstích tohoto druhu, pokud se odehrají v nemocnici, jen všichni pokývají hlavou, že se to stává.

Přecitlivělí vrazi dětí

V zásadě lze názory odpůrců plánovaného porodu doma shrnout do pár bodů: Matka „domarodka“ sobecky upřednostňuje pohodlí před bezpečím svého dítěte. Většinou jde o alternativně laděné bláznivé přecitlivělé esoteričky, které jsou zmanipulovány porodními asistentkami, jimž jde především o zisk. Primárně takové ženy biomatky usilují o zážitek a jakousi pofiderní svobodu, o zdraví svého dítěte se vůbec nestarají, protože jsou zaslepeny jakýmisi mystickými bludy. Vyzdvihují své pocity a psychickou pohodu nad riziko komplikací. Jejich partneři nezastupují správně svou mužskou roli a nechají se od svých žen zmanipulovat. Takoví lidé jsou v podstatě vrazi dětí.

Všechny jsme to v porodnici vydržely...

Pokud čtete diskuze pod kterýmkoliv článkem na toto téma, dozvíte se od přispívajících dále typicky například toto: „Porodila jsem (jednou nebo vícekrát) v porodnici a přestože těhotenství bylo bezproblémové, můj porod se zkomplikoval a lékaři mně a mému dítěti zachránili život. Nikdy bych neriskovala porodem doma, mé dítě mělo obtočenou pupeční šňůru a nepřežilo by. S péčí personálu jsem byla spokojená, nemohu v rámci jejich vytíženosti očekávat nic nadstadardního, pobyt na šestinedělí není hotel, a dá se vydržet. Porod zkrátka není procházkou růžovým sadem a očekávání zážitku z porodu ohrožuje dítě.“