Je to doma. Vše nejlepší, Ivano!

Saša Uhlová

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti porodní asistentky Ivany Königsmarkové, která byla odsouzena za údajné pochybení u plánovaného domácího porodu. Pěkný dárek k narozeninám.

Ústavní soud zrušil rozsudek nad porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou, který dostala v důsledku vedení komplikovaného domácího porodu v červenci roku 2009. Dítě po dvaceti měsících života zemřelo.

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×

Obecné soudy podle nálezu Ústavního soudu nekriticky přijaly závěry znaleckých posudků lékařů, kteří vznášeli nepřiměřené nároky pro vedení porodu v domácnosti, které prakticky vedení těchto porodů vylučují.

Problém spočíval především v tom, že souzena nebyla ve skutečnosti Ivana Königsmarková, ale domácí porody jako takové. K těm se v obecné rovině v nálezu ÚS uvádí mimo jiné toto:

Nelze zajisté vyloučit, že i klidně probíhající fyziologický porod se může rychle změnit; předpokládat všechny možnosti a reagovat na ně v poměrně značném předstihu by de facto muselo vést k naprostému vyloučení možnosti tzv. domácích porodů.

Tu Ústavní soud připomíná, že moderní demokratický a právní stát je založen na ochraně individuální a nedotknutelné svobody, jejíž vymezení úzce souvisí s důstojností člověka. Tato svoboda, jejíž součástí je i svoboda v osobních věcech , které člověk činí, je doprovázena určitou mírou přijatelného rizika.

Právo na svobodnou volbu místa a způsobu porodu - z hlediska rodičů - je limitováno jen zájmem na bezpečném porodu a zdraví dítěte, tento zájem však nelze vykládat jako jednoznačnou preferenci porodů ve zdravotnických zařízeních.

A máme to doma. Rozhodnutí vyvolalo řadu reakcí, protože domácí porody, byť jsou v tuzemsku okrajovou záležitostí, v západoevrospkých zemích jsou považované za normální, u nás vzbuzují velké emoce. Představa, že porod není pod absolutní kontrolou zdravotníků, řadu lidí irituje. A to i těch, kteří jsou v jiných otázkách svobodomyslní a individuálními svobodami se rádi ohánějí.

Nejhloupější komentář napsal nikoli překvapivě Jiří X. Doležal, kterému se však zřejmě nevědomě povedlo zasáhnout jádro sporu. Radí ženám, aby nerodily doma, protože doma rodí gorily. Jako příklad uvádí případ porodu gorily Kamby v pražské ZOO, která přetrhla pupeční šňůru a bez císařského řezu by nebylo možné mrtvé mládě dostat z těla matky.

Představme si, že by gorila Kamba rodila v gorilí porodnici. Jakým způsobem by gorilí porodníci zařídili, aby si pupeční šňůru nepřetrhla? Přivázali by jí ruce? Tak jako mně přivázali lidští porodníci během porodu nohy? Nebo by ji pro jistotu svázali celou? A víme, zda by se to odehrálo stejně, kdyby rodila opravdu doma?

Představa zoologické zahrady jako domova je totiž fascinující. Doležal zřejmě neslyšel nikdy nic o tom, že se zvířata v zajetí hůř rozmnožují a některé druhy dříve umírají. Vědci si například lámou hlavu nad tím, proč v zajetí předčasně uhyne až třetina lidoopů. Nejčastější příčinou jsou srdeční choroby. Opice těmito závažnými nemocemi trpí, i když mají zdravou stravu, dostatek pohybu a podstupují pravidelná vyšetření. Proč jim sakra ta péče nevyhovuje a klidně si umírají? Je to prostě záhada nad záhadu.

A podobná záhada je porod. Nelze si racionálně říct, že porodím bez problému. Nelze ženu donutit, aby se cítila bezpečně, začala okamžitě vylučovat oxytocin a bez problému porodila. Není to otázka racionálního rozhodnutí. Celé je to takové iracionální a zvířecí, a to je přece odporné. Ale i o neracionáních záležitostech lze diskutovat racionálně s vědomím, že součástí našeho života jsou i momenty, které nelze naprosto kontrolovat. K takovým momentům patří všem známá smrt, ale také porod.

Pro úspěšný porod je naprosto zásadní, aby se žena cítila v bezpečí. Bez toho pocitu se to většinou bez komplikací neobejde. I kdyby se všichni pseudoracionalisté postavili na hlavu. Proto může být za jistých okolností pro ženu bezpečnější rodit doma. Samozřejmě při zachování určitých pravidel. K těm například patří i to, že samostatné porodní asistentky mají jasně vymezený prostor určený legislativou. A to se v České republice neděje. Za odpírání péče ženám a dětem u porodu doma se bude Česká republika v září zodpovídat před Evropským soudem pro lidská práva.

Uvidíme, jak to dopadne. Zatím jsme díky rozhodnutí Ústavního soudu vykročili správným směrem. Ivaně Königsmarkové sice nikdo roky zmařené po soudech nevrátí, ale ve světle středečního rozhodnutí získávají nový smysl. Ten den jí bylo právě šedesát let. Chtěla bych jí touto cestou pogratulovat a poděkovat za to, že mi zavolala, když jsem během těhotenství ležela v porodnici, kde mě považovali za narkomanku a nikdo se se mnou nebavil.

Nikdo mi první dny nevysvětlil, proč tak strašně krvácím. Když jsem se ptala, všichni jen odvraceli hlavu, dívali se jinam. Ležela jsem tam a myslela jsem si, že umírám. Když mi Ivana Königsmarková zavolala a vysvětlila mi, co se zřejmě stalo, dost se mi ulevilo. I když jsem se v těch dnech s možnou smrtí smířila, bylo mi líto mých dětí. Ivaninu hypotézu po několika dnech vyslovil i jeden mladý lékař. Škoda, že jich tam nebylo takových víc. Nebo možná škoda, že jsem neměla svou porodní asistentku, které bych hned mohla zavolat. Třeba právě Ivanu Königsmarkovou.

    Diskuse
    Dopadlo to, jak to dopadlo, a asi je to tak správné.
    Zkušenost s přivázanýma nohama a lhostejnosti okolí při krvácení musela být nemilosrdně silná.
    (počítám, že to přivazování nohou je kvůli usnadnění přístupu, řečeno nešikovně)
    Jsou to veliké obrazy - svázanost a nelidskost institucí. I ten malý obrázek nad textem je svým způsobem veliký.
    Ale přesto mě trochu znepokojuje, že se to příiš hrotí - není přece jen dost důležité, aby tady lékaři byli pro každého?
    Jak to, že to co má sloužit, stojí jakoby proti?
    DU
    August 31, 2013 v 11.50
    Přijatelná míra rizika?
    Je otázkou, zda zbytečná smrt dítěte nebo jeho matky je "přijatelnou mírou rizika, která doprovází svobodu člověka."

    Pokud se domácí porod nebude konat v blízkosti a za připravenosti specializovaného porodního sálu (do několika desítek vteřin, max. jednotek minut), což z 99% nelze zajistit, je v podstatě na základě možností současné medicíny maximálně bezpečný domácí porod vyloučen. Je s podivem, že názory a zkušenosti odborníků jsou neustále zpochybňovány pod nálepkou omezování svobody nebo finančních zájmů. Zeptejte se jakéhokoli zkušeného porodníka na jeho pocity při úmrtí dítěte nebo jeho matky při porodu.
    August 31, 2013 v 20.15
    Míra rizika
    Jeden můj kamarád, o dva roky mladší než já, zemřel v jednatřiceti letech na aneurysma. Bez varovných příznaků, bez jakýchkoliv bolestí se náhle uprostřed konference zhroutil a přivolený lékař konstatoval smrt: praskla mu výduť aorty, mrtev byl okamžitě. Kdyby býval chodil denně (možná i týdně nebo měsíčně by bývalo stačilo) na kompletní vyšetření ultrazvukem, mohl ho zachránit chirurgický zákrok, který je pro dnešní chirurgy hračkou.

    Jiný můj kamarád, stejně starý se mnou, zemřel před dosažením čtyřicítky na infarkt. Stalo se mu to uprostřed Prahy a stačil si mobilem zavolet záchranku, ale stejně zemřel ještě před jejím příjezdem. Kdyby ho infarkt býval postihl v nemocnici, na dosah operačního sálu, mohli ho zachránit.

    Existuje řada dalších rizik, která závažně ohrožují život člověka, pokud se nezodpovědně pohybuje mimo nemocnici. Nemluvě o takových hazardérech, kteří se odvažují chodit třeba do lesa.
    August 31, 2013 v 20.53
    Lékař — nepřítel pacienta
    Lékaři i sestry se chovají k pacientům čím dál nepřátelštěji. To je výsledek pravicových reforem zdravotnictví.

    Kapitalismus nutí každého, včetně lékařů a sester, usilovat o co největší zisk. Pokud je lékař placen za výkony, není v jeho zájmu, aby pacient byl zdráv. Také není v zájmu lékaře poskytnout pacientovi tu nejlepší péči, ale tu péči, na které on nejvíc vydělá. Do toho zasahují zdravotní pojišťovny, parazitický mezičlánek, jehož cílem je vybrat od pojištěnců co nejvíc a vyplatit lékařům co nejméně. V zájmu lékařů je pak poskytovat tu péči, kterou jim pojišťovna proplatí, například přestat léčit, když naplní smluvní limit, a tlačit na pacienta, aby si od nich nakoupil co nejvíc nadstandardu za hotové.

    Prvním krokem ke zničení našeho zdravotnictví bylo už zavedení zdravotních pojišťoven, velkým skokem pak uzákonění regulačních poplatlů, které učí pacienty platit a lékaře vybírat peníze. Vzorem kapitalistického zdravotnictví je zdravotnictví USA, hrdiny kapitalistické práce v Česku jsou zubaři.

    Většina zdravotnického personálu jedná do značné míry v rozporu se svým ekonomickým zájmem: jsou to naši nepřizpůsobiví občané, kteří si vzali do hlavy, že nám budou pomáhat, ať to stojí, co to stojí. Představa přizpůsobivého lékaře, který dělá důsledně to, co se mu nejvíc vyplatí, je děsivá. Míra nepřizpůsobivosti má však své meze a tlak systému je silný. Kdo by jednal důsledně v zájmu pacienta, byl by rozdrcen.

    Jestliže chceme, aby lékaři byli našimi přáteli, musíme se stát miliardáři a platit si rodinného lékaře, nebo snad raději celou rodinnou nemocnici, nejlépe po starém čínském způsobu, kdy lékař bere plat za každý den, kdy je jeho pacient zdráv. Anebo musíme odstranit kapitalismus, přinejmenším ze zdravotnictví.
    August 31, 2013 v 21.47
    Data versus dojmy
    Úvahy zda nějaké riziko pro matku či dítě je přijatelné nebo ne jsou pro situaci kolem domácích porodů bezpředmětné. Je to proto, že neporovnáváme rizikovou a bezrizikovou metodu. Ve skutečnosti v tomto případě porovnáváme dvě velmi podobně rizikové metody. Jak opakovaně ukazují různé studie, existují rozsáhlé skupiny nerizikových rodiček u kterých rozhodnutí k domácímu porodu ke zvýšenému riziku nevede.

    Například zde:
    Outcomes of planned home birth with registered midwife versus planned hospital birth with midwife or physician

    http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19720688
    DU
    September 1, 2013 v 8.37
    Pane Macháčku,
    bylo by vhodné oddělit Vaše dojmy a představy od faktů. Lékaři nejsou placeni za výkony. Lékaři v nemocnicích dostávají fixní plat + hodinové přesčasy (často 100 nebo 150 hodin měsíčně). Takže jsou finančně motivováni stejně jako státní zaměstnanci. Praktičtí lékaři dostávají paušální platbu za pacienta v kartotéce. Ambulantní specialisté jedou z části na výkony, z části na paušály.

    Systém povinného zdravotního pojištění zavedený kancléřem Bismarckem v úspěšné snaze snížit sílu dělnického hnutí tím, že jim vyjde vstříc, byl zaveden dávno před ekonomickým rozvojem USA. Jde o dva naprosto odlišné systémy. Máte ale pravdu v tom, že pojišťovny jsou hlavním nepřítelem systému (ne tedy lékaři) a na našem zdravotnictví v podstatě parazitují, protože je nikdo neomezuje, ale naopak.

    Rozdíl mezi tím, zda ve 40 náhle umře někdo na infarkt a úmrtím dítěte při porodu jsou dva. Porod jako rizikovou událost lze předvídat. Nenarozené dítě navíc nemá dostatek možností se o svá práva na život a zdraví postarat, chodit na pravidelné preventivní prohlídky, volit si bezpečnější metodu porodu, než tu méně bezpečnou.

    Již několikrát jsem tu psal, že neporovnáváme dvě stejně rizikové metody, jak píše pan Krušina, ale někdy se statisticky nepřiměřeně srovnává stejně četný výskyt komplikací doma a v porodnici, zcela bez ohledu na následky. Doma mohou být fatální, v porodnici banální. To, že jsou rozsáhlé skupiny nerizikových rodiček neznamená, že obětujeme ty rizikové.

    Zbavme se projekcí o útlaku ve zdravotnickém systému, protože bez minimálních pravidel, které tam každá rodička musí respektovat, tento systém nemůže vůbec fungovat. Potom se klidně můžeme vrátit k novorozenecké úmrtnosti 10-20% jako před sto a více lety.
    JH
    September 1, 2013 v 20.5
    Projekce o útlaku
    Toto geniální vystižení věci mě tak nadchlo, že jsem o něj musel podělit. Zkusil jsem vysvětlit své ženě, které v nemocnici dítě po porodu na půl dne sebrali, že to je jen její projekce o útlaku, protože jde o základní pravidla, díky nimž systém funguje. Neúspěšně. Co jsem udělal špatně?

    Malý průzkum mezi mladými ženami v naší rodině:
    L., čtvrtý měsíc, 3 dítě - bude opět rodit v porodnici v Kutné Hoře, dítě bylo po porodu odebráno asi na pět minut, kdy je prohlédl lékař, jejími slovy "... což bylo tak akorát, abych se vzpamatovala. Celkově velká spokojenost."
    S., bude se vdávat - "Doma nebudu rodit v žádném případě."

    Koukám, že ve Švýcarsku se s tím nemazlí, pane Hájku.
    JH
    September 2, 2013 v 20.44
    Bohužel, pane Morbicere,
    tato neblahá zkušenost pochází z ČR, konkrétně z pražské Nemocnice Na Bulovce. Jistě to není všude stejné (slyšel jsem i dobré příběhy, jako vy) a je dost možné, že se za těch necelých pět let i Bulovka zcivilizovala.
    Uděláte-li si krátkou rešerši příběhů domácích porodů na http://www.pribehyproivanu.cz/, nejspíš zjistíte, že valná většina žen se k porodu doma rozhodne po předchozí stresující zkušenosti v porodnici. Kdyby všechny zkušenosti byly stejně pozitivní, jako měla L., domácích porodů by nejspíš bylo mnohem méně. Jenže nejsou. Vyhýbat se stresu při porodu a po něm je normální a vlastně i celkem rozumné ze zdravotního hlediska.
    September 3, 2013 v 10.51
    A je tu pane Hájku ještě jeden faktor, který ovlivňuje rozhodování žen ohledně domácích porodů. Jsou to internetové hoaxy. Ty dnes dokáží přebít zkušenosti rodičů a prarodičů a vystavit tak rodičku i dítě nadměrnému riziku. A to nejen v oblasti porodů. Z metod, které jednu dobu praktikovala má dcera k vnučce, jsem šílel. Naštěstí se časem přesvědčila, že "naprosto přežité" zkušenosti rodičů a prarodičů jsou pro vnučku viditelně prospěšnější, než "rady" kamarádek z netu. Ale člověka až mrazí, k jakým neštěstím, díky těmto laickým radilům, může docházet. A bohužel také dochází.
    + Další komentáře