V souvislosti s nutnými reformami v systému zdravotní péče v České republice se mluví o zvyšování kompetencí sester a porodních asistentek. Je to dobře, neboť představují nejpočetnější skupinu zdravotnických pracovníků v evropském regionu. Pracují na nejrůznějších pozicích a jejich práce podstatnou měrou přispívá k plnění cílů, které si členské státy stanovily pro zdraví celé populace v 21. století.

Porodní asistentky musí být schopny poskytovat potřebný dohled, péči a radu ženám v těhotenství, při porodu a po porodu, vést porod na svoji vlastní zodpovědnost a pečovat o novorozence a kojence. Tato péče v sobě zahrnuje preventivní opatření, zjišťování abnormálních stavů matky či dítěte, zprostředkování lékařské pomoci a v případě neexistence lékařské pomoci schopnost poskytnout nutnou pomoc. Důležitou rolí je poradenství a osvěta v oblasti zdraví, a to nejen pro ženy, ale i v rámci rodiny či komunity. Práce porodní asistentky se skládá z předporodní osvěty a přípravy k rodičovství, určitých oblastí gynekologie, rodinného plánování a péče o děti. Porodní asistentka může vykonávat svoji práci v nemocnici, na klinice, ve zdravotnických centrech, v domovech či za jakýchkoliv dalších okolností. Cílem péče je zajistit dobré zdraví matky a dítěte s minimální možnou mírou intervence.

V zemích, kde se klade důraz na efektivitu poskytované péče a na její soulad s nejnovějšími poznatky výzkumu a vědy, jsou právě porodní asistentky ty, které pečují o ženy po čas jejich těhotenství, porodu a mateřství. Porodní asistentka má čtyři základní úkoly:

• podporovat ženu, jejího partnera a rodinu během celého těhotenství, porodu a v období, které následuje po porodu,
• sledovat ženu v průběhu porodu, monitorovat stav dítěte během porodu i po porodu, zhodnotit rizikové faktory, včas odhalit komplikace,
• je-li to třeba, provádět menší zásahy jako protržení vaku blan, nástřih hráze, pečovat o dítě po porodu,
• doporučit ženu či dítě na vyšší úroveň péče, jestliže jsou rizikové faktory zřejmé, nebo nastanou-li komplikace, které toto doporučení opodstatňují.

Porodní asistentka se zdá být nejvhodnějším a vzhledem k vynaloženým nákladům nejúčinnějším poskytovatelem, kterému by měla být svěřena péče o normální těhotenství a normální porod včetně zhodnocení rizika a rozpoznání komplikací. Zhodnocení rizika není rozhodnutím, které by bylo možné učinit jednou provždy, ale je to proces, který pokračuje během celého těhotenství a porodu. Počínající komplikace se mohou objevit v jakémkoliv okamžiku a mohou změnit rozhodnutí na zařazení ženy do vyšší úrovně péče.

Většina porodů však probíhá normálně a bez komplikací, a tedy bez potřeby intervence do průběhu porodu. Světová zdravotnická organizace definuje normální porod jako: spontánně vyvolaný, s nízkým rizikem na počátku porodu, které je neměnné během celé první i druhé doby porodní. Dítě se narodí spontánně v pozici hlavou napřed, v období mezi ukončeným 37. a 42. týdnem těhotenství. Po porodu jsou matka i dítě v dobrém stavu.

Velmi často se cituje názor, že porod můžeme nazvat normálním teprve v retrospektivě. To vedlo porodníky v mnoha zemích k závěru, že péče v průběhu normálního porodu by měla být podobná jako péče u porodu komplikovaného.

Tento koncept je nevýhodný z několika důvodů: může změnit normální fyziologický proces v záležitost medicínskou, může také bránit ženám, aby porod svého dítěte prožily svým vlastním způsobem a v místě, které si ony samy vyberou, vede k zásahům, které by snad ani nebyly nutné. Aby byl tento koncept v praxi aplikovatelný, je třeba soustředit větší počet rodících žen v jedné, technicky velmi dobře vybavené nemocnici, ovšem za cenu obrovských finančních nákladů.

Naplňování mezinárodních dokumentů v České republice

Při normálním porodu by pro intervenci do přirozeného průběhu měl existovat opodstatněný důvod. Veškerá doporučení týkající se zásahů do normálního porodu platí globálně, nejsou specifická pro určitou zemi nebo oblast. Na společném setkání v roce 1985 vydal regionální úřad pro Evropu a regionální úřad pro Ameriku Světové zdravotnické organizace (WHO) souhrnnou zprávu. Přestože od konference uplynulo již víc než čtvrtstoletí, Česká republika stále na naplnění těchto doporučení čeká.

Na 47. zasedání Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen v Ženevě v říjnu minulého roku bylo České republice doporučeno, kromě jiného, aby urychlila přijetí zákona o právech pacientů včetně reproduktivních práv žen. Přijala protokol o normální porodní péči zajišťující respekt pacientových práv a zamezení zbytečným lékařským zákrokům. Zajistila, aby všechny zákroky byly učiněny pouze se svobodným předcházejícím a informovaným souhlasem ženy. Sledovala kvalitu péče v porodnicích.

Poskytovala povinná školení o právech pacientů a souvisejících etických standardech všem pracovníkům ve zdravotnictví. Nadále zvyšovala povědomí pacientů o jejich právech. Zvážila podniknutí kroků k učinění porodu za účasti porodní asistentky mimo nemocnici bezpečnou a dostupnou možností pro ženy. Aby za čtyři roky, kdy se výbor opět sejde, mohli zástupci naší země uspokojivě odpovědět, že cíle naplňují, je dobré začít na jejich naplňování doporučení pracovat co nejdříve. Dobrým vodítkem může být 10 kroků k optimální porodní péči a Analýza právní úpravy vybraných evropských států Ligy lidských práv.

Pokud má být reforma českého zdravotnictví účinná, neobejde se bez reformy českého porodnictví. Pokud má být dostatek prostředků na vysoce kvalifikovanou péči o nedonošené děti a komplikované porody, musí se začít s diferenciací péče tak, jak je tomu zvykem v mnoha státech Evropské unie. Porodní asistentky pečující o zdravé ženy a zdravé děti mohou být řešením při hledání úspor. Porodní asistentky jsou připraveny se podílet na vytváření koncepce oboru porodní asistence v souladu s doporučeními WHO a Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen při OSN, v souladu s právními předpisy Evropské unie, v souladu s Mezinárodní úmluvou o právech v biomedicíně.