Porod jako měřítko demokracie

Adéla Hořejší

Soud rozhodl, že rodičky mohou vyžadovat péči nemocniční porodní asistentky u domácího porodu. Toto rozhodnutí reaguje na stav, kdy v ČR není dostupná péče soukromých porodních asistentek. Je tedy dalším krokem ke skutečně svobodné společnosti.

Máme velké štěstí, že můžeme žít v době, v níž jsou demokratické principy považovány za hodnotu. Lidská práva a svobody jsou obsaženy v zákonech nejvyšší právní síly, jsou nezpochybnitelné. Tolik teorie. Skutečný obsah jim totiž můžeme dát pouze my, tedy každý jednotlivec, který je svým životem naplňuje a aktivně o ně usiluje. Jinak se součástí našeho života nikdy nestanou. Jsme raná demokracie a svobodu, respektive odpovědnost, nemáme tedy zvnitřněnou, musíme se jí učit, musíme ji hledat. Ukazuje se, že dvacet let vytváření rámce pro život založený na demokratických principech zatím k naplnění těchto principů nestačí; během této doby jsme byli schopni, byť leckdy s potížemi a přešlapy, definovat formální právní znaky demokracie. Nyní, když nastává čas abychom my i stát svým jednáním tyto formální znaky naplnili a dali jim tolik potřebných obsah, se ukazuje, že totalitní mechanismy stále přetrvávají nejenom v každém z nás, ale i v systému jako celku a že je snadné je následovat.

Tvůrci všech totalitních režimů vědí, že totalita ke své existenci potřebuje jedince vnitřně nesvobodné, takové, kteří podléhají davu, neboť nenesou vlastní odpovědnost a vítají tak dogmata, která jsou jim předkládána, a jednají pak, zdánlivě nevinní, se všemi hrůznými důsledky. To je také důvod, proč se všechny zločinné režimy soustředily na oblast porodnictví jako nástroje regulace lidské psychiky, která určuje následné bytí. Jak nacisté, tak komunisté dobře věděli, že když okamžik zrození odlidští, dítě oddělí od matky a přetnou tak základní existenční vazbu, vytvoří jedince bez bazální jistoty a svůj život tak může odevzdat jistotě náhradní, je snadno manipulovatelný. Návyky totalitních epoch přetrvávají v oblasti porodnictví dodnes, společnost je tradičně o jejich prospěchu přesvědčována na základě lživých informací a skrze manipulace se strachem.

V tomto ohledu a v této době lze vnímat rozhodnutí Městského soudu v Praze jako přelomové a ojedinělé. Soudní moc vyslala rodičkám a budoucím matkám jednoznačný signál, že stát stále hodlá dostát svým povinnostem, ke kterým se ústavními zákony zavázal, a hodlá jim umožnit svobodnou volbu místa a způsobu porodu. Stejně jednoznačně soud státu naznačil, že po letech ignorování legislativního zajištění domácí porodní péče a právního i faktického vytlačování péče porodních asistentek ze systému veřejného zdravotnictví, je zapotřebí se k této problematice postavit ústavně konformním způsobem. V názoru soudu nejde o to, aby rodičce poskytla péči v domácnosti nemocniční porodní asistentka, která k tomu často ani nemá potřebnou kvalifikaci, jde o to, aby samostatné a kvalifikované porodní asistentky mohly po právu péči poskytovat a aby zároveň rodičky dostaly péči, na niž mají nárok.

Stát této péči dlouhodobě brání, porušuje tak ústavní i komunitární právo a ve svém jednání je podporován gynekologicko-porodnickou společností. Porodníci zaštítění autoritou státu sledují své vlastní zájmy. Mluví o bezpečí dětí, myslí však prospěch svůj, udržení mocenského postavení. Mluví o nejlepší péči, myslí tím však svou péči. Používají jednoduché a srozumitelné věty, které společnosti, jež není zvyklá přemýšlet, dobře znějí a zbavují ji nutnosti dále se ptát. Proto přemýšlejme, ať se, parafrázujeme-li Karla Havlíčka Borovského, vratká bárka rozumu, houpající se mezi nebem pověr a mořem zvyků, nepotopí.

Péče porodních asistentek je pro zdravou rodičku optimální, šetrná a nejbezpečnější, jak vyplývá z rozsáhlých výzkumů našich západních sousedů. Místo lékařů je u řešení patologických stavů. Tyto závěry a praxe západních zemí jsou ignorovány, někdy dokonce popírány. Například bývalý prodavač lyží, dnes expert poslanecké sněmovny na zdravotnictví, Boris Šťastný, je toho názoru, že porodní asistentka je něco jako jeho asistentka v kanceláři, jiní vrcholní představitelé Ministerstva zdravotnictví otevřeně šíří názor, že děti patří státu. Bohužel to není tak úsměvné, jak by se na první pohled mohlo zdát, tito lidé mají moc a rozhodují o našich životech a naše životy chtějí kontrolovat. Právo je devalvováno, a to již neohrožuje jen zainteresované, ale celou společnost.

Soudkyně Městského soudu, Dagmar Stamidisová, svým odůvodněním právo narovnala, pomohla navrátit demokracii obsah. Nyní je na nás, jak s touto nadějí naložíme, a zda se jako první z posttotalitních států zařadíme po bok zemí se skutečnou svobodou.

    Diskuse (56 příspěvků)
    Eva Hájková, penzistka
    January 30, 2012 v 5.20
    Velmi podivný článek, ale nejpodivnější je na něm čas vyjití - 30.01.2012 08:00, tedy čas, který ještě nenastal. Myslela jsem si, že časy uvedené u článků vždy odpovídají realitě.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    January 30, 2012 v 11.35
    Díky článku se mi podařilo pochopit, proč jsme tak manipulovatelní. Ne, vážně čekám, že autorka sama s úsměvem vysvětlí, že se jedná o recesi, neboť "vratká bárka rozumu, houpající se mezi nebem pověr a mořem zvyků" se po přečtení tohoto zcela potopila.
    martin škabraha, autor erót-ické literatury
    January 30, 2012 v 11.50
    Souhlasím s myšlenkou domácích porodů, ale argumenty typu "Porodníci zaštítění autoritou státu sledují své vlastní zájmy. Mluví o bezpečí dětí, myslí však prospěch svůj, udržení mocenského postavení. Mluví o nejlepší péči, myslí tím však svou péči." rozhodně nepřispějí k plodné debatě na dané téma. Ne že by vůbec nešlo o mocenské souvislosti, ty tam nevyhnutelně jsou, protože jakákoliv institucionalizace čehokoliv má co do činění s distribucí moci, ale neměla by být vznášena obvinění typu "nejde vám o děti, ale o váš vlastní prospěch". To je špatně už z logického hlediska - obojí se totiž nevylučuje.

    Další nebezpečný argument je to snižování Šťastného kvalifikace - kdo z nás je opravdu plně kompetentní expert na různé věci, které se týkají našeho života? A znamená to, že na ně nemůžeme mít relevantní názor? Ostatně, právě těm doktorům se expertnost dá těžko upírat...
    DU
    David Unger, psycholog
    January 30, 2012 v 13.43
    Pozor na totalitu pseudohumanismu
    Článek vidí realitu značně černobíle, a to může být nebezpečné. Zapomíná, že totalitní mechanismy mohou (a snadno) přetrvávat i u zastánců domácích porodů. Abychom brzy nezdůrazňovali svobodné právo rodičů na týrání svých dětí a zanedbávání jejich péče. Stát přece ve svobodné a demokratické společnosti musí zajistit základní rámec toho, kde může být svobodný názor jednotlivce v rozporu s odbornými poznatky, ke kterým je často slepý a ani nemůže se v nich orientovat. Zvláště když je zaslepen módními trendy (domácí porody, kojení za každou cenu, porod přirozenou cestou za každou cenu atd.). Zde je dogmatismus a totalita přítomna výrazně, tentokrát ale vítr vane ze západu. Argumentace západní civilizací neobstojí, ta květinovou revoluci značně přepískla a dospělo to tam v oblasti zdravotní péče až do takové fáze, že byly někde i zrušeny např. "nehumánní" psychiatrické ústavy apod. Výsledkem je to, že např. nemocní schizofrenií mají svobodné právo na to se léčit či ne, přestože jim sama nemoc brání ve zdravém rozhodnutí. A tak jsou mosty a ulice plné dlouhodobě neléčených duševně nemocných lidí, kterým se u nás ještě pořád dostává péče na úkor "svobodného rozhodnutí za každou cenu".

    Argumentace výzkumy ohledně domácích porodů vázne - výzkumy prokázaly jen to, že se komplikace (nikoli ale u prvorodiček!) doma a v porodnici vyskytují se stejnou pravděpodobností. To, že stejná komplikace je doma fatální a v porodnici banální maminkám již nikdo neprezentuje. Každý zkušený (i nezkušený) lékař vám řekne, že existují během porodu situace, kdy nelze dítě zachránit, aniž by bylo okamžitě na nemocničním porodním sále. To doma nezajistíte, dopředu to nemůžete vědět a na převoz již může být pozdě. A právě k tomu potřebujeme expertní institucionální ochranu, na to si lékaře a porodnice platíme a podporujeme.

    Jsem proto proti domácím porodům, které vidím jako trochu sobeckou (a hlavně "trendy") tendenci ze strany matky vůči dítěti. Naopak, podporuji maximální humanizaci a individualizaci péče v porodnicích, sem by měly humanističtí aktivisté svou energii soustřeďovat.
    Eva Hájková, penzistka
    January 30, 2012 v 16.30
    Panu Ungerovi
    Vím, že to pravděpodobně tak nemyslíte, ale z vaší argumentace bohužel vyplývá, že svoboda jedince není možná, že se jedinec má podřídit společnosti, řízené odborníky, protože ti nejlépe vědí, co je správné. Zdá se, že jedinci, usilující o vlastní svobodu, nemohou vytvořit rozumnou společnost. Buď budou svobodní nebo bude jejich svoboda něčím omezena. Otázka zní: Kdo má právo určovat, čím bude svoboda jedince omezena? Odborníci? Trh? Názor většiny? Ani jedno z toho nemusí být pro jedince přijatelné. Co se stane se společností, v níž se velké množství jedinců nechce podřizovat?
    Mimochodem váš výrok o sobeckosti matek nemůže obstát. Některé matky si naopak myslí, že dělají pro dítě to nejlepší, co mohou udělat. Kdo je přesvědčí, že ne? A i kdyby matka chtěla svobodu hlavně kvůli sobě, proč by ji neměla mít? Není snad na prvním místě člověkem a pak teprve matkou? Opačný názor měl Konfucius, patron konzervativců.
    martin škabraha, autor erót-ické literatury
    January 30, 2012 v 16.41
    Tak že by úroveň debaty zvedl pan Unger, to se tedy říct nedá. To se musí od domácích porodů hned přejít k domácímu násilí? Nestačilo by uvažovat třeba o tom, že svobodná volba má být omezena např. tím, že rodička se může rozhodnout, jak chce, ale od jistého stupně rizika, zjištěného předporodními vyšetřeními, už je hospitalizace povinná?
    Saša Uhlová, novinářka
    January 30, 2012 v 20.56
    Odpověď nejprve paní Hájkové. Pak i ostatním
    To, že byl text zveřejněn dřív než je hodina uvedená v záhlaví, je moje chyba. Prostě selhal unavený lidský faktor.

    Co se týká diskuze k tématu článku, rozrostla se mi odpověď tak, že ji upravím pro svůj sloupek, který vychází ve středu. To ovšem nebrání tomu, abychom se tady nejprve na to téma trochu pohádali. Text, pod kterým diskutujeme, sice vychází z radikálních pozic a na ty, kteří se tématem nezabývají může působit jako za hranou, přesto se s ním ztotožňuji.

    Současná situace v porodnictví je totiž taková, že sama pro sebe nyní považuji porod doma za bezpečnější variantu. A to jsem dříve věřila doktorům tak, že jsem při prvním těhotenství ani nevěděla, že mám v břiše kromě dítěte také nějakou plodovou vodu. Nepovažovala jsem za nutné se informovat, měla jsem zato, že to porodníci za mě nějak vyřeší, že to přeci vědí nejlépe. Až srážka s realitou českého porodnictví mě přivedla k tomu, že jsem si o daném tématu něco přečetla a začala se informovat. V případě mých dvou porodů vznikly komplikace právě proto, že jsem rodila v porodnici. Doma by se to nestalo. Kdyby zde mohly pracovat samostatně PA (ať už v porodnicích nebo v domácnostech) zlepšila by se přirozeně i péče v porodnicích.

    Srovnání s týráním a zanedbáváním péče je zajímavá, protože vyvolává otázku, co to vlastně zanedbávání péče a týrání je. Na to mají různí lidé odlišné pohledy. Osobně mi třeba nevadí, chodí-li něčí děti po bytě nahé, jsou špinavé a myjí se jen občas, zato doslova trpím, když vidím nějaké rodiče nutit své děti do jídla. (Čímž vůbec nenaznačuju, že bych ty děti rodičům odebírala, jen si myslím, že to pro ty děti není dobré.) Řada lidí by to ale třeba vnímala právě naopak.

    Odvolávání se na odborníky je sice cesta možná, ale v reálu to dopadá tak, že si každý najdeme toho svého odborníka, který podepře naše stanovisko. Takže je můžeme buď vytahovat z rukávu nebo se pokusit diskutovat o věcech, které se nás bytostně týkají na základě svých vlastních znalostí a zkušeností.
    Eva Hájková, penzistka
    January 30, 2012 v 21.19
    Mně připadá názor, že by žena neměla rozhodovat o tom, kde bude rodit, stejný jako ten, že nemůže rozhodovat o svém těhotenství. Prostě něco nepředstavitelného. Věřím také paní Uhlové, že poměry v porodnicích, zejména těch pražských, jsou šílené. Vím to od snachy.
    To, že stát se záměrně snaží udržet nad porody kontrolu, je sice také pravda, ale nesmysl je, že by to bylo z těch důvodů, které uvádí autorka. Ať už šlo o kterýkoliv stát.
    Eva Hájková, penzistka
    January 30, 2012 v 21.25
    Jinak jsme otevřeli ještě jeden problém - kdo má větší právo rozhodovat o výchově dětí - zda rodiče nebo stát. To je taky zajímavé
    Luděk Ševčík, OSVČ
    January 31, 2012 v 8.24
    Paní Hájková to vše řeší zákon. I když zákony nejsou dokonalé, přesto aspoň něco. Já souhlasím s panem Ungerem. V podvědomí některých rodičů je stále smyšleka, že když se jedná o jejich potomka, pak je tento vlastně jejich majetkem a podle toho s ním zacházejí. Vystavují jej zbytečným životním a nemalým zdravotním rizikům. Stačí se podívat na web, jak rodičové, zpitomělí všelijakými léčiteli a hoaxy jsou schopni odmítnout základní očkování a další, lékařsky osvědčené léčebné postupy. V praxi to bývá pak tak, že nějaká kamárádka, jejíž lékařská praxe spočívá v tom, že má jen o něco starší dítě, je pro matku větší autoritou, než lékař, který studoval a vlastně studuje pořád a má dlouholetou praxi. Ohánět se svobodou jednotlivce je klišé. Nárok na svobodu nemají jen rodiče, ale i dítě. Tím, že s ním budou rodiče nezodpovědně zacházet, mu žádnou svobodu nedá.
    + Další komentáře