Vládní koalice nepodpořila dostupnější péči porodních asistentek, přestože to slíbila ve svém programovém prohlášení. Sněmovna odmítla změnu, která by ženám umožnila přístup k hrazené péči i mimo nemocnici. Český stát opět nebyl schopen zareagovat na odborná doporučení ani na závěry Ústavního soudu: přizpůsobit legislativu skutečným potřebám žen a ukončit systémovou nerovnost v oblasti porodní péče.

Malý krok k důstojnější a dostupnější péči pro ženy v těhotenství a po porodu byl na dosah ruky. Poslanecká sněmovna měla možnost schválit změnu § 18 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Šlo o jednoduchou úpravu, která by umožnila hradit péči porodní asistentky bez nutnosti předchozího schválení lékařem.

Slib ve vládním programovém prohlášení byl přitom jednoznačný: „Podpoříme ženy v jejich volbě poskytovatele péče v těhotenství, při porodu i po něm tím, že zpřístupníme péči porodních asistentek…“ Ve volebním programu původní koalice PirSTAN se přímo uvádí: „Zavedeme hrazení péče porodní asistentky z veřejného zdravotního pojištění bez nutnosti indikace lékařem.“ Zůstala prázdná předvolební hesla. Z hnutí STAN jen dva poslanci hlasovali pro svůj programový závazek, dvacet šest poslanců a poslankyň se hlasování zdrželo. K přijetí změny chybělo dvaadvacet hlasů.

Český porodnický systém čelí dlouhodobé, dobře zdokumentované kritice. Ženy si stěžují na absenci informovaného souhlasu, rutinní zásahy a nedostatek respektu. Tento fenomén, známý jako porodnické násilí, se s oblibou bagatelizuje, má ale vážné a dlouhodobé důsledky — včetně poporodních depresí a dlouhodobé ztráty důvěry žen ve zdravotní péči.

Evropský soud pro lidská práva i Ústavní soud upozornily na to, že český stát musí přizpůsobit legislativu vědeckému pokroku a skutečným potřebám žen. Dostupná péče porodní asistentky je běžně zavedená v řadě evropských zemí. Dlouhodobě ho doporučuje i Světová zdravotnická organizace.

Technokratické zdravotnictví s kořeny v minulém režimu

Žena, která chce mít porodní asistentku při porodu nebo během šestinedělí, třeba při potížích s kojením, dnes musí zaplatit 20 až 30 tisíc korun ze svého. Péče je tedy dostupná jen těm, kdo si ji mohou dovolit.

Přitom ženy v obtížnějším sociálním a ekonomickém postavení jsou obecně méně informované, trpí horší dostupností zdravotnické péče a nezřídka jsou vystaveny větší psychické zátěži spojené s rodinnou situací. Právě pro ně a pro jejich děti by péče porodní asistentky, osvěta a podpora mohly znamenat rozhodující změnu v tom, jak úspěšně projdou touto zásadní životní etapou.

Systém však nadále reprodukuje nerovnost a veřejné zdravotní pojištění selhává ve své základní roli — zajistit rovný přístup ke zdravotní péči.

Stát dnes sice umožňuje porodním asistentkám samostatnou činnost, ale současně blokuje jejich přístup k úhradám z veřejného zdravotního pojištění mimo nemocnici. Nadbytečná kontrola je reliktem zastaralého, centralizovaného, paternalistického systému, který nerespektuje právo žen rozhodovat o svém těle a nemíní uznat porodním asistentkám jejich odbornou způsobilost, profesní status a přístup do zdravotnického systému, kam nade vší pochybnost patří.

Jde také o projev systémového znevýhodnění žen. Péče poskytovaná převážně ženami jiným ženám je v českém zdravotnictví považována za méně důležitou. Podle ÚZIS tvoří ženy většinu odborníků v gynekologii a porodnictví, ale v profesních strukturách, které mají evidentně nepřiměřený vliv na ministerstvo zdravotnictví, dominují muži.

Bez změny § 18 zákona o veřejném zdravotním pojištění, kterou Sněmovna odmítla, zůstanou porodní asistentky „mimo systém“, pokud poskytují péči mimo nemocnici nebo bez souhlasu lékaře. A právě proto nemůže v České republice vzniknout podle evropských standardů síť autonomních porodních domů a center vedených porodními asistentkami — ani samostatných, ani přidružených k nemocnicím.

V zemích jako Velká Británie, Nizozemsko či Německo jsou porodní domy běžnou a plně integrovanou součástí zdravotnického systému. Nabízejí bezpečné, důstojné prostředí, kde se fyziologický porod považuje za normu a kde se minimalizují zbytečné zásahy. Výsledky jsou přesvědčivé: méně komplikací, vyšší spokojenost žen, lepší výsledky pro děti a nižší náklady pro zdravotní systém.

Každá žena — bez ohledu na sociální postavení nebo místo bydliště — by měla mít tuto možnost volby a právo rodit v bezpečí a úctě. Respekt k důstojnému porodu je nedílnou součástí respektu k lidským právům.

Rozhodnutí Sněmovny je smutné i v širším kontextu. V době, kdy vláda deklaruje podporu rodin a řeší nízkou porodnost, nedokáže udělat ani základní krok ke zpřístupnění respektující porodní péče. Je čas přestat mluvit o právech žen jako o abstraktní hodnotě. A začít podle toho hlasovat.