V posledních týdnech se v médiích objevila řada textů o nutnosti ochrany kojení před komerčními vlivy a o tom, jak nesystematicky, často až fušersky u nás fungoval program Baby-friendly Hospital Initiative (BFHI), dokud jej nepřevzal stát. Diskuse, která se k tomuto tématu rozproudila, však často rychle změnila směr a místo systémových opatření se začalo řešit něco mnohem osobnějšího, totiž kojení versus umělá výživa. A najednou se stavěly barikády, jako by šlo o dvě nesmiřitelné strany.

Světová zdravotnická organizace (WHO) a české Ministerstvo zdravotnictví doporučují výlučné kojení po dobu šesti měsíců a jeho pokračování s příkrmy do dvou let i déle. To není ideologie, ale medicínsky podložené doporučení.

Jenže realita žen často tomuto doporučení vůbec neodpovídá — ne proto, že by ho odmítaly, ale proto, že v systému podpory zcela selháváme. Nedostatek odborné pomoci, nedobrá porodní zkušenost, tlak na výkon nebo návrat do práce, to vše ovlivňuje, jak kojení probíhá nebo čím končí. A když pak žena sáhne po umělé výživě, není to nutně její „volba“, ale řešení v podmínkách, které jsme jí nabídli.