Ústavní soud na středečním veřejném ústním jednání vyhověl ústavní stížnosti porodní asistentky Ivany Königsmarkové, která byla odsouzena za údajné pochybení u plánovaného domácího porodu. Případ další stíhané porodní asistentky Zuzany Štromerové přitom ukazuje, že trestní represe již není reakcí na údajné pochybení jedné porodní asistentky, nýbrž systémové tažení proti samostatným porodním asistentkám propagujícím přirozené porody.

Soudci Ústavního soudu shledali porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces a porušení principů trestního práva. Obecné soudy nekriticky přijaly závěry znaleckých posudků lékařů, kteří vznášeli nepřiměřené nároky pro vedení porodu v domácnosti, které prakticky vedení těchto porodů vylučují. Soudci naznačili, že v daném případě nebylo jednoznačně prokázáno, že stěžovatelka spáchala trestný čin.

Liga lidských práv připomněla, že v případě další odsouzené porodní asistentky Zuzany Štromerové nešlo o plánovaný porod doma, nýbrž o akutní péči u překotného porodu rodičky, kterou měla původně doprovodit k porodu do nemocnice. Porod skončil narozením již mrtvého dítěte.

Podle soudu pochybila tím, že v předporodním období komunikovala s klientkou po telefonu a spoléhala na její subjektivní sdělení ohledně zdravotního stavu, aniž by ji vyšetřila a doporučila jí odjezd do nemocnice. Podle oficiálních statistik podobně před porodem v 39. týdnu těhotenství z neznámých příčin zemře asi pětadvacet dětí ročně, vše při porodech v nemocnicích.

Experti z Ligy lidských práv tvrdí, že případy obou porodních asistentek mají společné rysy zejména ve třech ohledech. Prvním je hledání viníka za porod v domácím prostředí s nepříznivým výsledkem za každou cenu, přestože k těmto tragédiím dochází přes všechno vybavení i v porodnicích a ze zahraničních studií vyplývá srovnatelný výskyt komplikací doma i v nemocnici, kterým nelze zabránit a které statisticky v určitém promile případů nastávají.

Dalším společným rysem obou případů je podle Ligy lidských práv popření práva na spravedlivý proces — založení dokazování výhradně na názorech lékařů — odpůrců domácích porodů a „konkurentů“ porodních asistentek, odmítnutí důkazů obhajoby a nevypořádaní se s nimi, především odmítnutí odborných vyjádření jiných porodních asistentek, jejích profesních organizací a zahraničních odborných standardů pro vedení porodu doma.

Za třetí rys obou případů experti považují nezohlednění faktu, že volba porodu doma a rozhodnutí neodjet do porodnice je právem rodičky, které neučinila porodní asistentka, nýbrž naopak poskytnutím péče snižuje rizika této volby.

„Z vyjádření zahraničních porodních asistentek vyplývá, že telefonické konzultace jsou běžnou součástí péče a pokud nic nenasvědčuje komplikacím nebo rozběhlému porodu, není vyšetření rodičky nutné,“ zdůraznila Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.

Připomněla, že i čeští lékaři běžně poskytují konzultace po telefonu a nejsou za to kriminalizováni. „V případě porodních asistentek se používá jiný metr — objektivní odpovědnost za nepříznivý výsledek porodu bez ohledu na zavinění,“ dodala k případu právnička Ligy lidských práv.

Kromě trestního stíhání zastrašuje stát soukromé porodní asistentky likvidačními pokutami, pokud by chtěly poskytovat péči u porodů mimo zdravotnické zařízení. Za odpírání péče ženám a dětem u porodu doma se bude Česká republika v září zodpovídat před Evropským soudem pro lidská práva.