Když mi před několika dny vyšla knížka Proč jsme tak naštvané?, splnil se mi sen. Práce, která vydání publikace předcházela, byla náročná, zejména co se týče vstupů, které bylo nutné zpracovat.

Nešlo jen o data, výzkumy a analýzy, kterými jsou eseje podloženy, ani o teoretickou literaturu, díky nimž jsem zjištění mohla interpretovat. Knížka je z velké části vystavěna na osobních zkušenostech a zážitcích, na spoustě vzpomínek — hezkých i traumatizujících, na důvěrných tajemstvích a intimních trápeních, jak mých vlastních, tak z mého okolí.

To vše se už samotným sdílením stalo zkušenostmi obecnějšími, společnými, a jak nás učí staré úsloví, sdílená bolest je poloviční bolest a sdílená radost je dvojnásobná radost.