Návrh pomoci ve výši 750 miliard euro, kterým chce Evropská komise pomoci krizí zasaženému kontinentu, u nás zatím vzbudil značně menší zájem, než by svou důležitostí vyžadoval. Mluvit o historickém okamžiku v politice často zavání frází, ale pojďme se toho pojmu v tomto případě nebát. Tento návrh je opravdu v dějinách Evropy historický. A zároveň je třeba říct, že pokud bude Andrej Babiš naši účast v tomto projektu odmítat, postaví se do řady s Klementem Gottwaldem, který jako předseda vlády odmítl účast Československa v jiném historickém projektu — v Marshallově plánu.

Poválečný plán obnovy Evropy tehdejšího ministra zahraniční USA Marshalla se výrazně podílel na západoevropském hospodářském vzestupu. Československo se do něj původně přihlásilo, po brutálním nátlaku Sovětů ale z účasti vycouvalo. Nyní to vypadá, že se o historickou šanci hodláme připravit sami. Plán Evropské komise 'Next generation EU' je přitom svým rozsahem nejméně třikrát tak velký jako Marshallův plán. A přestože jej v Evropě s nadšením nepřivítali úplně všichni a jeho jednotlivé aspekty budou předmětem komplikovaných vyjednávání, briskní odmítnutí přišlo z úst jen dvou premiérů — Babiše a Orbána.

A tady je potřeba zpozornět — a ke zpozornění vyzvat celou českou politickou scénu. Mezi vášnivými diskusemi o podílu českých potravin na trhu, aktuální situaci v Izraeli nebo státní pomoci Smartwings by totiž tento Babišův postoj určitě neměl zapadnout. Opravdu jsme na tom tak dobře, že náš premiér odmítá projekt, který mnozí označují za příležitost, která nastane jednou za generaci?

V čem plán spočívá? Evropská komise navrhuje, že si půjčí na finančních trzích peníze, a ty poté nabídne členským zemím. 500 miliard eur formou dotací, dalších 250 miliard formou výhodných půjček. Část z těchto peněz půjde do již existujících kapitol víceletého rozpočtu Evropské unie, pro využití další části se vytvoří nové projekty.

Ty budou reagovat na nedostatky, které odhalila koronakrize — například je v plánu zřízení speciální kapitoly pro zdravotnictví. Hlavním cílem je pomoci zemím Evropské unie vyhrabat se z krize, a to jak poskytnutím peněz na nápravu přímých škod, tak zejména na investice do transformace ekonomik, zejména v oblasti ekologizace a digitalizace.

Evropská unie by tyto peníze splácela třicet let, zárukou by finančním institucím byly příspěvky jednotlivých členských zemí. Hlavní odpor Andreje Babiše byl zejména proti tomu, že by Česká republika měla ručit za peníze, které půjdou i do jiných zemí. Celý plán totiž počítá, že většinu peněz získají nejvíce postižené země, ke kterým Česká republika nepatří. I tak by pro naši zemi mělo být v programu k dispozici přes osm miliard euro v grantech a přes deset miliard v půjčkách.

Návrh předpokládá také to, že si Evropská unie vytvoří i zdroje vlastních příjmů, které by postupně převzaly celou tíhu splácení a snížily závislost unie na penězích členských států. V návrzích se hovoří například o výnosech ze systému obchodování s emisními povolenkami, uhlíkovém clu nebo o možnosti zavedení celoevropské digitální daně. I proti návrhům na vlastní zdroje Evropské unie se Babiš v minulosti stavěl.

V čem jsou největší příležitosti pro Českou republiku? Zejména ve čtyřnásobném navýšení Fondu spravedlivé transformace, jehož cílem bude pomoci zemím s odklonem od uhelné energetiky. Výmluvy na to, že přechod k moderní energetice je drahý, tak téměř mizí. Pro transformaci a řešení jejich dopadů bude mít Česká republika k dispozici podle předběžných informací přibližně padesát miliard korun.

Jak ale upozornil místopředseda komise Frans Timmermans, tyto peníze nebudou k dispozici bez podmínek. Dá se očekávat, že země budou muset prokázat, že je využijí na naplňování European Green Deal. Což je další věc, proti které se Babiš vymezoval.

Podmínky, za kterých budou peníze k dispozici, jsou v tuto chvíli předmětem největší kritiky ze strany ekologických organizací. Podle nich je nedostatečně velká část balíku pomoci vyčleněná na ekologickou transformaci, návrh také nijak nemění kritizovaný způsob rozdělování zemědělských dotací v rámci Společné zemědělské politiky a také nijak nereaguje na týden starou strategii na záchranu biodiverzity.

To je ovšem z českého pohledu opravdu detail. Jak se může přesvědčit každý, kdo sleduje evropskou politiku, mnohé návrhy Evropské komise, které jsou z progresivních nebo ekologických pozic terčem kritiky, jsou v kontextu toho, co je realitou v České republice vlastně mnohem ambicioznější, než na co se zmůže zdejší vláda.

A stejně je to i s plánem na pomoc po koronakrizi. Andrej Babiš, protože mu absolutně chybí jakýkoli širší pohled a na politiku se dívá pouze pohledem vlastních příjmů, kritizuje, že by se měla Česká republika zavázat k teoretickému ručení ve větší výši, než z balíku může získat. K tomuto pohledu ještě Babiš přidává nechutný výsměch, jenž více poškozené země obviňuje z neschopnosti.

Premiér ale naprosto nechápe, že prosperita České republiky je založena na prosperitě celé Evropské unie. Pokud si zákazníci v Německu, Francii, Itálii nebo Španělsku nebudou kupovat naše výrobky a služby, budeme na tom špatně. Což i mimochodem uvědomuje i Polsko a Slovensko, které plán vítají. Druhdy vzývaná jednota zemí V4 je pryč.

S žádným konkrétním návrhem ale Babiš na evropské plénum nedorazí. Jediný rozdíl oproti Orbánovi je tak asi jen v rétorice, protože maďarský lídr si k odmítnutí ještě přidal zhodnocení, že návrh je „perverzní“ a stojí na ním George Soros. Našly by se přitom v Evropě země, které mají konkrétní připomínky a tyto jim budou sloužit jako vyjednávací karty v následné sérii summitů, na kterých se lídři zemí EU budou muset shodnout na finální podobě.

Patří mezi ně například pobaltské země, které by jen nerady viděly, že se nenavyšuje rozpočet na obranné projekty. Mezi kritiky sdílení dluhu hraje prim tak zvaná frugal four (spořivá čtyřka) - Rakousko, Nizozemí, Finsko a Dánsko. Ale i od rakouského kancléře Kurze zaznívá kritika v tom směru, že si dovede představit jiný poměr mezi půjčkami a granty, tedy neodmítá projekt jako celek. Odpor spořivých zemí byl navíc dlouhodobě posilován postojem Německa, které o žádném sdílení odpovědnosti nechtělo ani slyšet.

To se ale nyní zásadně změnilo. Co stojí za obratem Angely Merkelové? Za zásadní změnou jejího politického postoje je více příčin. Určitě si německá kancléřka uvědomila, že rok před koncem jejího posledního funkčního období je vhodný čas pokusit se zapsat do historie. A jako nejsilnější země v Unii má Německo výraznou odpovědnost za reakci celého bloku na bezprecedentní krizi.

Svůj vliv měla i generační výměna v německé hospodářské politice. Schäubleho nahradil sociální demokrat Olaf Scholz, hlavním ekonomem ministerstva financí se stal progresivní Jakob von Weizsäcker a do důležitých pozic se dostali i další ekonomové a ekonomky, kteří mají na roli Německa odlišný názor, než jaký panoval donedvávna.

Tito lidé připravili podhoubí pro změnu postoje CDU/CSU, kterou pak akcelerovaly stoupající preference Zelených. Ti považují evropskou solidaritu za samozřejmost a přísná politika „černé nuly“, kterou držel bývalý ministr financí Schäuble, jim je cizí.

Stejně tak je zřejmé, že obchodní vazby zejména na Itálii jsou pro Německo velmi výrazné, a není v jejich zájmu ji nechat dále zadlužovat, nebo dokonce padnout — k tomu by pomoc, která by se sestávala pouze z půjček, určitě směřovala. A změnu kurzu nakonec veřejně podpořil i veterán Schäuble: „Půjčky místo grantů, to je kámen namísto chleba,“ nechal se slyšet. Že by přece jen krize z roku 2008 přinesla ponaučení?

I z těchto posunů je zjevné, že nejbližší týdny a měsíce určí nejen to, jak Evropská unie zareaguje na koronakrizi, ale také pomůžou formovat budoucnost unie jako celku. Stejně tak, jak Marshallův plán na čtyřicet let pomohl zformovat prosperitu západní části Evropy a vynechal z ní ty země, které se nepřipojily. I proto by český postoj k plánům Evropské komise měl patřit na přední stránky novin a odpovědné politické strany zprava doleva by se za něj měly jasně postavit.

Andrej Babiš má díky svým kauzám potenciál zůstat v historii naší země zapsán na desítky způsobů. Pokud ale způsobí rozvrat takto zásadní příležitosti, budiž mu s plnou odpovědností připsána role druhého Klementa Gottwalda. S tou přitěžující okolností, že tentokrát se na Sověty vymluvit nepůjde.