Hrdina prvního dějství bitvy se zákeřným koronavirem, plukovník Roman Prymula, na jehož hrudi brzy zacinká nejvyšší ze státních metálů, byl v pondělí jmenován vládním zmocněncem pro vědu a výzkum ve zdravotnictví. Opozice říká, že se jedná o trafiku. Premiér Andrej Babiš, který někdejšímu předsedovi Ústředního krizového štábu místo nabídl, oponuje, že on trafiky nikomu nedává, neboť „není tradiční demokratická strana“.

Spor lze ilustrovat rozvedením a doplněním výroku, jenž je připisován americkému básníkovi Jamesi Whitcombu Rileymu. Vypadá to jako kachna, kejhá to jako kachna, plave to jako kachna, ale když tomu řeknete kachna, tak se hrozně rozčilí, že to prý není žádná kachna, ale zachránce českého národa, který právě přemluvil slovutného odborníka, aby zůstal ve službách státu a nepodlehl nabídkám k návratu do zdravotnického byznysu.

Plukovník měl totiž původně namířeno pryč z ministerstva zdravotnictví, protože se údajně nesnesl s jeho stávajícím šéfem Adamem Vojtěchem. Ten si po nástupu do úřadu vymínil, že všichni náměstci musejí získat bezpečnostní prověrku, což se Prymulovi za více než rok nepodařilo a z neúspěchu obviňoval právě svého nadřízeného. Prý šlo o účelovku. Ministr se ho měl bát, neboť si na rozdíl od něj nebyl s to získat důvěru veřejnosti.

Ačkoli by se nabízelo jednoduché řešení spočívající ve výměně neschopného Vojtěcha za populárního Prymulu, premiér se rozhodl ponechat si oba. Svého původního nominanta na ministerský post se nechtěl vzdát, aby si nepokazil obraz schopného manažera. Epidemiologa nemínil pustit proto, že se v koronavirové krizi — alespoň dle průzkumů veřejného mínění — osvědčil a třeba ještě přijde v budoucnu k užitku.

Že ve své podstatě vytvořil zárodek stínového kabinetu vůči vládě, jíž předsedá, Babišovi zřejmě nikterak nevadí. Hlavně když neklesá voličská podpora a politické hnutí ANO si před ostatními drží náskok o parník. A kdyby se náhodou ukázalo, že lidem se nápad se zmocněncem zalíbil, lze bez obtíží vytvořit i další. Třeba takový Karel Havlíček by z fleku mohl dělat zmocněnce pro průmysl, obchod i dopravu.

Možná však premiérovi při tahu Prymulou nešlo jen o vlastní prospěch — byť je to téměř nepředstavitelné — a skutečně dbal o veřejné blaho. Zákonně nedostatečně upravené odchody politiků i vysokých státních úředníků z veřejného do soukromého sektoru totiž představují skutečný problém, neboť ti si s sebou vedle četných kontaktů odnášejí mnohdy i důvěrné informace, jež jejich novým zaměstnavatelům dávají nefér výhody.

Nejedná se přitom o jakési české specifikum. Transparency International EU, která před třemi lety efekt otáčivých dveří, tedy přesuny veřejných funkcionářů do byznysu, zmapovala, upozornila, že po volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 se třicet procent poslanců, již neobhájili svá bruselská křesla, začalo věnoval lobbingu. A stejnou cestou se vydal i každý druhý bývalý evropský komisař.

Kauzu plukovníkovy trafiky proto neradno odbýt pouze řečmi o Kocourkově, jak činí opozice, ale uchopit ji jako podnět k úpravě příslušných zákonů, jež by přesněji vymezily podmínky za jakých se mohou veřejní funkcionáři dávat do služeb soukromého sektoru. Není totiž jediného dobrého důvodu, aby tak mohli činit bez jakýchkoliv překážek o omezení. Politika a státní správa přeci nemá sloužit jako přípravka pro budoucí vysávání státní kasy.