Babišovy babské rady nikoho rodit děti nepřesvědčí

Jiří Pehe

„Pořiďte si více dětí, abyste měli důchod, zatímco ony už ne,“ dalo by se shrnout Babišovo vystoupení na bizarní Orbánově demografické konferenci. Zvlášť pikantně od něj zní podprahově podávaný argument, že imigrant se nemůže stát Čechem.

Pokud jde o populační růst v té které zemi, západní politici jsou chyceni v jisté logické pasti. Na jedné straně si mnozí stěžují, že planeta bude brzy na pokraji kolapsu, pokud bude pokračovat globální nárůst populace, na straně druhé ve svých zemích ale vybízejí občany k tomu, aby měli více dětí. Prý alespoň tolik, aby se bez migrace nezmenšoval počet obyvatel dané země.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Jinými slovy: náš národ si zaslouží, aby se populačně zvětšoval, globálně je to ale problém. V některých zemích pak dokonce slyšíme, že úbytek „našich“ bychom neměli doplňovat importem lidí z částí světa, kde se ještě pořád rodí více dětí, než kolik lidí umírá.

V podobném duchu se nyní vyjádřil i český premiér Andrej Babiš na nedávné demografické konferenci v Budapešti. Pravil, že „dobrému státu“ stoupá počet obyvatel i bez migrace.

Jaký šel, takového potkal.  Foto Daily News Hungary

V Babišově vyjádření, které je podbarveno jeho populistickým zneužíváním tématu migrace, se přitom skrývá několik logických a informačních lapsů. Chtěl nám snad český premiér říci, že Česká republika není dobrá země, a proto se v ní rodí méně dětí, než kolik lidí umírá, a musí tedy nakonec spoléhat, jak se to děje, ve svém populačním růstu na migraci? Je tedy Babiš premiérem „dobrého státu“?

Vše, co Babiš o České republice říká, přitom naznačuje, že podle jeho mínění se u nás máme — přinejmenším od doby, kdy právě on vstoupil do vysoké politiky — skvěle, a že bude líp. Jak je tedy možné, že se v tak skvělé zemi rodí málo dětí? Jak je možné že zatím nedokázal „zařídit“, aby se jich rodilo víc?

Zavádějící je i podprahový argument, že právě v dobře fungujících, tedy vyspělých zemích, není třeba spoléhat na migraci. Statistiky i trendy jsou neúprosné: skoro všechny evropské země mají porodnost nižší než dvě děti na ženu, což by stačilo alespoň k udržování počtu obyvatel země i bez migrace.

Ve většině z nich už vyzkoušeli, bez větších úspěchů, i celou řadu opatření, jako jsou různé úlevy a výhody pro rodiny s třemi a více dětmi, která na zmíněné konferenci „novátorsky“ navrhoval Babiš nebo maďarský premiér Viktor Orbán. Navzdory tomu, co by leckdo mohl předpokládat, nefunguje ani míra religiozity v té které zemi. Ani nejvíce katolické země, jako jsou Polsko, Irsko nebo Itálie, na tom nejsou lépe než zbytek Evropy.

Polsko v natalitě dokonce pokulhává za ne příliš religiózní Českou republikou. I muslimská Albánie je hluboko pod českým průměrem. Ba i v Turecku se rodí tak dvě děti na ženu, přičemž porodnost s rostoucí životní úrovní klesá i tam.

Spousta západních politiků bohužel mluví o porodnosti jako o jakémsi výrobním procesu, v němž se mají v dostatečných počtech doplňovat pracovníci pro národní hospodářství a zejména budoucí plátci sociálního pojištění. I v zemi, kde je momentálně zoufalý nedostatek pracovních sil, jako je ta naše, se přitom politici zuby nehty brání tomu, aby více otevřeli stavidla migraci.

Je zde naopak „samozřejmý“, podprahově nacionalistický předpoklad, že žádoucí je zvyšovat počet „nás“ — Čechů, Maďarů, Slováků, a tak dále. Jinak prý neobstojíme v konkurenci s jinými, naše kultura a hodnoty se rozpustí v globální polévce. Jako by o tom dnes ještě rozhodovalo, zda je „nás“ deset miliónů, nebo jen devět miliónů.

V Babišově argumentu během zmíněné demografické konference je podprahově přítomen názor, že z migrantů, nebo jejich dětí, není možné plnohodnotné Čechy „vyrobit“. Což je v podání migranta ze Slovenska, o němž se dnes zásadně mluví jako o „českém“ premiérovi či druhém nejbohatším „Čechovi“ argumentace vskutku pikantní.

Jisté je, že až na výjimky politické apely, jakož i vyšší natalitu údajně podporující sociální opatření, v zemích s vysokou životní úrovní nefungují. Nejenže zmizely ekonomické a sociální důvody, které v chudších poměrech vedly lidi k plození většího počtu dětí, ale také se zásadně mění přístup k životu.

Změnilo se i postavení žen nebo fungování rodiny, přičemž to vše není důsledkem jakési rostoucí západní dekadence, jak se to snaží portrétovat obránci tradičních hodnot. I země, které kombinují modernitu s tradiční kulturou, jako je Japonsko nebo Jižní Korea, mají nízkou porodnost.

O mnoho lépe na tom nejsou ani ekonomicky vyspělejší země Jižní Ameriky, jako je Brazílie a Argentina. A porodnost se začíná propadat i v ještě stále populačně rostoucích zemích, jako je Indie nebo Čína. Je tak docela dobře možné, že migranti ze zemí, kde je ještě stále vysoká natalita, budou brzy nedostatkovým zbožím, ačkoliv jsme zásobování temnými předpověďmi o jejich invazi, která zničí naše kultury.

Ačkoliv je pravděpodobné, že robotizace sníží potřebu dovážet lidskou práci, v několika příštích dekádách nebude ve vyspělých ekonomikách ještě schopna migraci plně nahradit. Jisté se také zdá být, že díky robotizaci a dalším novým technologiím poroste dál celkové bohatství západních společností, takže temné předpovědi, že pokud nezvýšíme porodnost, nebude v tom a tom roce na důchody, jsou do jisté míry jen projekcemi dnešních znalostí do budoucí reality, která může být úplně jiná.

Obecně je též zajímavé, jak se volání politiků po větší porodnosti míjí s jejich poměrně malou starostí o existenční podmínky, do nichž se mají děti rodit. Odpověď na otázku, zda je žití v podmínkách, které dnes pozorujeme obecně ve světě i v jednotlivých zemích, smysluplné, je samozřejmě velmi individuální, jisté ale je, že ve svém volání po větší porodnosti politici nic takového zpravidla nezvažují.

Nově narození jsou pro ně jen čísla, indikátory budoucího HDP. Přitom sami nadále většinově připívají k tomu, že svět je plný rizik a globálních kalamit, jež nejsou schopni řešit.

Není divu, že spoustu mladých párů nepřesvědčí o nutnosti plodit více dětí argumenty o současných demografických trendech, podle nichž nebude údajně v tom či onom roce na výplatu důchodů pro stárnoucí populaci. A pro spoustu mladších lidí, vyrostlých v globalizujícím se světě, není také příliš přesvědčivý ani „vlastenecký“ argument, že kupříkladu právě „nás“, Čechů, musí být nezbytně více než deset miliónů.

    Diskuse
    PM
    September 10, 2019 v 10.38
    Je na čase
    se trochu vážněji zaobírat dětinskou ignorací generativního pudu...bych k upoceným pokusům populistů o populismus dodal.
    JN
    September 10, 2019 v 12.53
    "Skoro všechny evropské země mají porodnost nižší než dvě děti na ženu, což by STAČILO alespoň k udržování počtu obyvatel země i bez migrace."
    Myslím, že toto tvrzení neplatí. Jde o patrně o chybu v přepisu.

    -------------------------------------------

    Možná by autor nemusel podléhat konspiračním teoriím o "podprahových sděleních", možná jde prostě o vyrovnaný důchodový účet a nikoliv o "skrytý nacionalismus".

    JK
    September 10, 2019 v 12.55
    "Obecně je též zajímavé, jak se volání politiků po větší porodnosti míjí s jejich poměrně malou starostí o existenční podmínky, do nichž se mají děti rodit."

    Toto platí především pro politiky stran, které mají v názvu "křesťanská", a samozřejmě i pro klérus: Ze všech sil bojují za ochranu dosud nenarozených, ale vůbec je nezajímá, do jakých podmínek narození na svět přicházejí, natož aby hnuli prstem pro obecné zlepšení těch podmínek. Nanejvýš se zmůžou na výběrovou a nenárokovou charitu, přičemž pravidla, komu bude ta charita poskytována, znají jen oni sami; a že by hlasovali pro zákony, které by charitu nahradily všeobecným zákonným nárokem, to pochopitelně ani náhodou nehrozí... A pak tentýž prelát, který se předtím bil jako lev v boji proti potratům, poleje svěcenou vodou nový kanón nebo jiný dokonalý stroj na zabíjení. Pěknej eklhaft.
    JN
    September 10, 2019 v 14.6
    Prelát?
    Lépe by znělo "chamtivý a bezcharakterní prelát".
    PK
    September 10, 2019 v 14.23
    Kalous zase rozjel svoji desetiminutovku nenávisti...
    PK
    September 10, 2019 v 14.35
    Všimněme si způsobu "práce" těchto lidí
    Článek je o demagogii kolegy agenta Bureše, což je nežádoucí. Je třeba odvrátit pozornost někam jinam. Od toho tady tento člověk je.

    Co se nabízí jako ideální objekt odvracení pozornosti a nasměrování nenávisti, přestože v článku o tom není ani slovo? Dřív to byli Židé, a dnes? Samozřejmě - církev, křesťané, preláti. Co jiného, že. To funguje naprosto spolehlivě.
    JK
    September 10, 2019 v 16.42
    Pavlu Kolaříkovi
    Rád bych Vás upozornil, že Vaše nepravdivé výroky o mé osobě ve Vašich dvou posledních postech, stejně jako řada dalších dřívějších výroků, s největší pravděpodobností naplňují skutkovou podstatu § 184 zákona 40/2009 Sb., tj. - pro připomenutí do Mnichova - platného českého trestního zákoníku.
    Svěcení kanónů nebo jiných strojů na zabíjení je nesmysl. Možná berete toho Haškova Švejka příliš vážně, pane Kalousi.
    JK
    September 10, 2019 v 18.31
    Jiřímu Nushartovi
    Není.
    JN
    September 10, 2019 v 18.39
    Nejsem si jist, jestli se ve Švejkovi vůbec nějaké "žehnání zbraním" vyskytuje.
    Lidé si to totiž často pletou se žehnáním vojákům před bitvou, tedy vlastně modlitbou za lidi, kteří se nacházejí v bezprostředním nebezpečí smrti (pokud oni sami s tím souhlasí). Tato modlitba nelegalizuje válku, je to modlitba za lidi, kteří možná v těch následujících okamžicích bitvy zemřou.

    Pokud jde tedy o to "svěcení kanónů", tak to je, pane Kalousi, pomluva.
    + Další komentáře