„Zachránit diesel“, hlásal před evropskými volbami plakát krajně pravicové Alternativy pro Německo v jedné z prvních bavorských vesnic, kousek za Rozvadovem. Vesnice to je úhledná. Problémy má podobné jako venkov v celé vyspělé Evropě. Mladí odcházejí do města. V posledních deseti letech zavřel řezník i pekař. Do hospody už se musí přes tři obce a neví se, kdo hospodu udrží, až šenkýř půjde do penze.

V hospodě každý ví, že automobilový průmysl začíná stagnovat a hodilo by se mu, kdyby si celý bohatý svět kvůli emisním normám musel vyměnit auto. V hospodě každý ví, že dieselový motor vydrží víc než benzinový, a vůbec je prima. Bližší místní dieselová košile než globálně klimatický kabát. Krajní pravice tu zabodovala.

Iliberální demokracie

V novém vydání časopisu Lettre International píše Jacques Rupnik o „iliberální demokracii“. Vynález Viktora Orbána z roku 2014 měl ambici dát program všem, kdo odmítají otevřenou společnost a liberální demokracii. Kam vede v očích Viktora Orbána nebo Práva a spravedlnosti v Polsku liberální demokracie? K rozkladu evropské společnosti založené na křesťanských hodnotách, k vládě samozvaných elit a k pokroku, kterému málokdo rozumí a jen úzká vrstva z něj profituje.

Výsledkem liberální demokracie je chaos a dekadence, výsledkem iliberální demokracie je vláda silné ruky, kterou si lidé sami zvolí, protože pochopili, že jinak přijdou o všechno, co je jim drahé, neboť to nikdo neochrání. Iliberální demokracie počítá s demokratickou většinou. Získává ji populistickou politikou, která jednou zachraňuje diesel, jindy národní čest.