Jen na silnici se ještě potkávají všichni
Jan ŠíchaNa vojnu už se nechodí, v nemocnici si movitější platí nadstandard. Silnice je kromě hřbitova možná poslední místo, kde se potkají lidé s autem z tři tisíce s lidmi v autech za tři miliony. Pojistná pravidla by na to měla pamatovat.
Před časem jsem tady psal o tom, jak nám na naši starou dodávku přišel účet za povinné ručení za dobu, kdy nejezdila. Česká kancelář pojistitelů chtěla přes sedm tisíc korun za období od 24. listopadu 2020 do 9. února 2021, tedy daleko víc, než činí běžné roční pojistné téhož auta.
O existenci České kanceláře pojistitelů jsem do té doby nevěděl. Připadá mi jako zákonem posvěcená vymahačská agentura, ve které vám běží taxametr, o kterém nevíte.
Napsali jsme panu Danielovi Jarošovi, vedoucímu oddělení příspěvků do garančního fondu, a kromě prosby o prominutí příspěvku jsme mu dali návrh, aby zastropoval pojistné částky pro autoobludy SUV. Obludu ve městě, kde podle našeho názoru nemá co dělat, odřete natošup, je velká, v poměru ke stísněným parkovacím možnostem.
Pan Jaroš z Poštovní přihrádky 28, Opava 1, nám neodpověděl, ale ozvala se paní Veronika Škodová, která udala i své pražské telefonní číslo, za což děkujeme. Zjevně jsme měli štěstí, že jsme narazili na paní Veroniku Škodovou, protože tato žena snížila naši pokutu na 1752 Kč.
V evangeliu tuto schopnost mají apoštolové. „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu hříchy neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Jsem moc rád, že se některé důležité kompetence přesouvají na ženy, maskulinní organizace jsou dávno trapné.