Kdo se bojí demokracie, nesmí na summit

Miroslav Jašurek

Odmítnutím systému spitzenkandidátů a podporou nominace Ursuly von der Leyenové na post předsedkyně Evropské komise jsme se prostřednictvím premiéra Babiše zakopali ve špatném příkopu a hloupě připravili o vliv.

V nadcházejících pěti letech bude Evropa rozhodovat o tom, jak intenzivně chceme bránit klimatické krizi, zda mají nové evropské státy spíše dobíhat ty starší, nebo zda se západní země (nejen) při pohledu za lamanšskou úžinu semknou k rychlejšímu růstu a zároveň úprku od těch pomalejších.

Do čela řídícího orgánu, který by nás měl nelehkým územím globálních a mezinárodněpolitických výzev provést, nominovali evropští premiéři a prezidenti po těžkém vyjednávání německou ministryni obrany Ursulu von der Leyenovou. Pokud na to evropští poslanci přistoupí, bude její mandát stejně nečitelný jako kompromis, ze kterého toto jméno vzešlo. A pro Českou republiku to doopravdy neznamená nic dobrého.

S mandátem Ursuly von der Leyenové čekají Českou republiku ještě méně pochopitelné kompromisy a menší pochopení pro potřeby malých států. Foto Arno Mikkor

Nejprve si připomeňme, odkud vlastně jméno šedesátileté političky CDU většina z nás zná. Média o ní spekulovala jako o pravděpodobné nástupkyni německé kancléřky a toho času předsedkyně křesťanských demokratů Angely Merkelové v době, kdy se chystala oznámit konec své vnitrostranické kariéry. Nakonec dali němečtí lidovci přednost Annegret Kramp-Karrenbauerové a na Ursulu von der Leyenovou se dočasně pozapomnělo. Do začátku července, kdy se sešly hlavy států, aby „sladily notičky“ před klíčovým volebním hlasováním čerstvě zvolených europoslanců.

Český premiér Andrej Babiš jel na zmíněný summit v zásadě se dvěma požadavky: aby Evropa opustila systém spitzenkandidátů a aby se předsedou Evropské komise nestala nizozemská hvězda evropských voleb, socialista a dosavadní místopředseda Evropské komise Frans Timmermans.

Ponechme teď stranou legrační fakt, že předseda vlády vydává za národní zájem požadavek, aby se v čele evropské exekutivy neocitl partajní kolega několika ministrů, kteří zasedají v jeho vlastní vládě. Odpor proti tomu, aby na nejvyšší post v Evropské komisi měli nárok lidé, kteří předtím úspěšně vedli kandidátku ve volbách do europarlamentu, má totiž mnohem zásadnější následky.

Zpátky k nikým nevoleným úředníkům

×
Diskuse
JP
July 5, 2019 v 12.51
"Zájem na tom, aby Evropská unie fungovala demokraticky" - on je tu především zájem na tom, aby tato instituce fungovala efektivně. A to je principiálně zcela jiný pojem, nežli ta demokracie.

Evropská unie - to stále ještě není nijak homogenní útvar, kde by bylo možno bez dalšího akceptovat vládu - relativního - vítěze ve volbách. Evropská unie je stále ještě konglomerát suverénních států, a velice rozdílných státních národů, které mají značně rozdílné zájmy. A tyto zájmy je nutno respektovat, vyvažovat, harmonizovat.

Zkrátka: demokracie opravdu není řešením pro všechny případy a všechny situace. A tak ta efektivita vládnutí leckdy zatlačí do pozadí demokracii. Což ovšem zdaleka neplatí jenom na úrovni mezinárodní.
JK
July 5, 2019 v 16.29
Josefu Poláčkovi
Co to je "efektivita vládnutí"?
Efektivita vládnutí? Dosahování záměrů vládce bez zbytečných nákladů.
MP
July 5, 2019 v 22.10
Nečitelný mandát?
Proč by měl být Leyenové mandát nečitelný? Byla řádně navržena a pokud ji parlament řádně odsouhlasí bude nastolena zcela legální cestou. Čtyři země, bohužel včetně ČR, využily svoji stávajícími pravidly určenou pozici. Nelíbí se mi, co udělaly, ale právě podmínkou demokratického vládnutí je respektovat i to, co se nám nelíbí, pokud se to odehrálo řádnou legální cestou. To, že politici často dělají pitomosti a že demokratická politika je vyvažování, prosazování a smiřování dílčích (egoistických) zájmů, nemá s čitelností a legitimitou mandátu nic společného.
JP
July 6, 2019 v 11.00
Efektivita vládnutí? - Jak už jsem napsal, ve hře je celá řada (značně rozdílných) zájmů, jde o to tyto zájmy pokud možno sladit, aby celý tento konglomerát fungoval pokud možno bez velkých otřesů. Demokratický (tj. většinový) způsob tohoto vyrovnávání zájmů je jenom jeden možný způsob; kabinetní (zákulisní) dohody jsou způsobem jiným. A ne vždy se dá předem rozhodnout, který z těchto způsobů bude v daném smyslu efektivnější (účelnější).
JP
July 6, 2019 v 11.12
P.S. Ten samý princip platí ostatně nejen v politice mezinárodní, ale stejně tak i v politice vnitrostátní. Sice se tu navenek neustále hraje velké divadlo o "demokracii", o vládě lidu; ale v reálné praxi je tento lid držen od výkonu reálné moci co nejdál, to by byl pro efektivní výkon moci příliš labilní a nevypočitatelný faktor, kdyby opravdu měl "vládnout lid". Nehledě k tomu, že jednobarevná vláda (která by tedy reprezentovala alespoň většinu tohoto "lidu"), je daleko spíše výjimkou nežli pravidlem.

Takže nakonec daleko větší roli nežli ta demokracie hrají právě ta zákulisní jednání, faktické vyrovnávání těch či oněch (partikulárních) zájmů. Není to příliš demokratické, ale zato je to efektivní.
Ano, demokracie v "efektivitě vládnutí" zrovna příliš nevyniká.