Ze zpráv víme, že se v EU aktuálně jedná o novém obsazení postu předsedy Evropské komise, o novém vysokém zmocněnci pro zahraniční politiku a o vedení dalších institucí. Vy přitom upozorňujete, že kromě toho probíhají dnes i unikátní jednání o programu nové Komise. V čem jsou tak unikátní? Komise přeci měla vždy programové cíle, na jejichž základě ji i v minulosti schvaloval Evropský parlament.

V minulosti fungovala v Evropském parlamentu vždy velká koalice dvou největších frakcí — lidovecké a sociálnědemokratické. V praxi tak skutečná programová jednání po volbách neprobíhala. Evropští lidovci a socialisté a představitelé jejich domácích stran se spíše jen dohodli na rozdělení funkcí a jejich většina v Evroparlamentu pak Komisi schválila.

V letošních volbách přišla však lidovecká a sociálnědemokratická koalice o většinu. Proto se dohodly čtyři největší frakce, které se nevymezují proti EU negativně, to jest lidovci, sociální demokraté, liberálové a zelení, že vůbec poprvé povedou plnohodnotná programová jednání a že nová Komise se bude opírat o koalici na základě právě tohoto programu.

Jak tato jednání probíhají prakticky?

Nejprve vznikl zastřešující jednací tým, ve kterém má každá frakce dva zástupce — svoje dvě vůdčí osobnosti. Tato skupina poté definovala pět hlavních programových okruhů, přičemž ke každému z nich vznikla zvláštní pracovní skupina. V každé z těchto skupin má každá frakce opět dva zástupce.

Skupiny začaly fungovat naplno nyní 12. června. Výsledkem jejich práce má být programový mandát, který bude prezentován na summitu Evropské rady za týden.

Souběžně s tímto vyjednáváním probíhají jednání mezi zmocněnci vlád členských států. I v rámci nich mají však největší frakce svoje dvojice vyjednavačů. Čtvrtá z frakcí — moji zelení — jde zde v nevýhodě, protože aktuálně žádného předsedu vlády v EU nemá. O to více se ale snažíme využít možnost prosadit co nejvíce z programu na úrovni jednání parlamentu.

Lze již dnes odhadnout, co v programu nové Komise pravděpodobně bude?

Jednotlivé frakce jdou do jednání pochopitelně se svými prioritami. Snaží se, aby finální dohoda naplňovala programově to, s čím šly do voleb, a budou ochotny podpořit takového předsedu nebo předsedkyni Evropské komise, který se zaváže tento mandát naplňovat.

Konkrétně vzato panuje poměrně široká shoda na nutnosti ambicioznějšího přístupu k ochraně klimatu a též na přesvědčení, že je potřeba EU více demokratizovat. Například tím, že se dá Evropskému parlamentu možnost navrhovat zákony. Mnoho evropských politiků se dnes domnívá, že je možné tuto reformu realizovat i bez nutnosti otevírat a měnit smlouvy, a to formou dohody Komise a Evroparlamentu.

Vyšší shoda než dříve je také v otázkách daňových rájů a obecně daňové transparentnosti, kde je jako hlavní překážka vnímána nutná jednomyslnost rozhodování Evropské rady, přičemž některé země progresivní posun v této oblasti dlouhodobě blokují.

A v čem se názory zúčastněných stran například zásadně různí?

Pokud bych měl jmenovat jednu oblast, kde bude určitě velmi těžké najít shodu, tak to bude sociální pilíř EU. Tam se dá čekat těžké vyjednávání.