Těsně před evropskými volbami v pátek 24. května představil v A2larmu Martin Bouda mladé evropské hnutí Volt. V jeho textu je několik velmi pěkných míst, zároveň však vedle křečovité snahy vymezit se vůči mírně staršímu DiEM25 obsahuje i chyby, které by s ním hnutí Volt, jestli chce být skutečně pro Evropu přínosem, raději nemělo sdílet.

Hrubě zkreslený hanlivý způsob, jakým Martin Bouda píše o DiEM25, nasvědčuje, že Volt není nic jiného než anti-DiEM25, další „středopravicová“ iniciativa na obranu stávajícího řádu, podobná španělským Ciudadanos, již vznikli jako anti-Podemos. Martin Bouda ovšem kupodivu také vyjadřuje obdiv k Evropským zeleným a kritizuje ty české za jejich pravicovou úchylku, což by zase ukazovalo, že ve chvílích, kdy mluví jako obhájce nejlepšího ze všech možných světových řádů bez alternativy, zkrátka asi jako Martin Bursík, tak činí především z nevědomosti.

Snad tedy například ve chvíli, kdy vyzdvihuje jako hrdinu evropské integrace Maria Draghiho, opravdu jen neví, jak Evropská centrální banka srazila na kolena Řecko uzavřením jeho bank. Navíc přitom jednala v rozporu se základními smlouvami EU a zatím úspěšně vzdoruje úsilí vynutit si na ní aspoň zveřejnění dokumentu (tzv. Greek Files), který dokazuje, že si nezákonnosti svého postupu byla předem plně vědoma.

Podle svědectví Janise Varufakise byl jediným, kdo při jednáních Řecka s Trojkou projevil aspoň trochu snahy Řecku pomoci místo je zničit, Emmanuel Macron, tehdy ještě ministr financí socialistické vlády. Nebude náhoda, že ze všech plánů pro budoucnost Evropské unie, o kterých jsou zatím její představitelé na nejvyšší úrovni ochotni mluvit, jsou právě ty Macronovy nejlepší — a mají na té nejvyšší úrovni nejmenší podporu.

Drobná historická neznalost, pokud jde o nadnárodní evropská hnutí, je proti tomu prkotina. Nejsou jen Evropští Zelení, existuje také Evropská pirátská strana (PPEU), Strana evropských socialistů (PES), Strana evropské levice nebo Evropská strana lidová (EPP), i když ta se snadno plete s frakcí v Evropském parlamentu. Všechno jsou to sdružení stran z jednotlivých států a na českých Zelených vidíme, že ani v rámci Evropských Zelených neprosazují všechny členské strany zcela jednotný program.

DiEM25 — a po jejich vzoru zřejmě i Volt — se od všech doposud činných evropských stran liší tím, že vzniklo od základů jako hnutí celoevropské, má celoevropskou strukturu a celoevropský systém demokratického rozhodování a prosazuje jednotný program pro celou Evropu. Historicky první přitom ovšem ani zdaleka není.

Myšlenka založit namísto tradiční politické strany omezené hranicemi státu internacionálu — nikoliv pouze evropskou, ale rovnou celosvětovou — pochází od Karla Marxe. Například dnešní francouzská Socialistická strana si původně říkala Francouzská sekce Dělnické internacionály (SFIO). Už Marx před 150 lety jasně řekl, byť ne přímo dnešním jazykem, že žádné politické hnutí v rámci jediného státu nemůže účinně vzdorovat moci nadnárodních korporací.

Horší je to s neopatrným vyjadřováním Martina Boudy, které budí dojem, jako by Volt byl stranou věkové diskriminace. Opravdu je tím hlavním, co Evropa potřebuje, generační změna? Vážně je Volt stranou pouze pro mladé? DiEM25 je každopádně otevřeno lidem jakéhokoliv věku a jeho cílem je zajistit rovná práva všech lidí, bez ohledu na věk i cokoliv jiného.

Hrubým omylem, navíc takticky vysoce nebezpečným, protože dělá z Voltu snadný cíl pro národovce, je pak představa, že hlavním posláním Evropské unie je chránit nás před námi samými, rušit chybná rozhodnutí našeho státu, vnucovat nám správné věci, které bychom ponecháni sami sobě na pospas uvnitř svého provinčního malého státu odmítli. Před námi samými nás může chránit jedině osvícená diktatura.

Usiluje snad Volt o takovou diktaturu moudrých bruselských úředníků? Nebo si představuje, že demokratickou Evropskou unii bude ovládat jakýsi mytický osvícený evropský lid, který je moudřejší než omezený lid zaostalé České republiky, a vnutí nám, českým barbarům, blahodárnou civilizaci demokratickou většinou?

Demokratická Evropa, o jakou usiluje DiEM25, nás před námi samými chránit nemůže, protože Evropa, jak ji DiEM25 vidí, jsme my. Budeme mít Evropu takovou, jakou si ji uděláme, a jestli náhodou jsme hloupí, nebo dokonce zlí, asi si ji zkazíme; DiEM25 nicméně věří, že jsme schopni rozeznat, co je pro nás dobré, a vládnout si demokraticky sami ku všeobecnému prospěchu. Taková víra je ostatně základem demokracie.

Demokratická Evropa nám umožňuje spojit síly, například v kosmickém programu. Také nám umožňuje vlastnit společně celou Evropu, po které můžeme volně cestovat, ne jenom v menší skupince blíže příbuzných jedinou její část, jediný národní stát. Bránit se v ní můžeme ne proti sobě navzájem, ale proti vnějším nebezpečím, jako jsou velmocenské hry USA, Ruska a Číny, ve kterých tito tři velcí hráči nestojí o čtvrtého rovnocenného partnera, a proti nebezpečím globálním, jako je klimatická změna.