Stálý předseda Evropské rady, předseda Evropského parlamentu, guvernér Evropské centrální banky, vysoký zmocněnec EU pro zahraniční politiku a zejména předseda Evropské komise — to jsou klíčové pozice, o jejichž obsazení se vyjednává v Bruselu intenzivně už týden a ještě nejméně měsíc bude.

Letošní jednání jsou přitom jiná než dřívější, vedená tradičně po volbách do Evropského parlamentu co pět let. Pozorovatelé si všímají, že vyjednavači čelí hned několika zásadním dilematům.

„Při obsazování čelných postů se vždy zohledňuje — vedle názorů kandidátů a dosavadní zkušenosti s nimi — i proporční hledisko. Předseda Komise nebývá například ze stejné země jako předseda Evropské rady. To stejné platí pro Banku či pro Parlament. Svoje zastoupení musí mít staré i člensky mladší státy, sever i jih EU a také různé politické proudy. Důležitý je rovněž kompromis mezi zástupci států a evroposlanci,“ hlásil v závěru minulého týdne ve vysílání Deutsche Welle její bruselský zpravodaj Georg Matthes a pokračoval:

„Tentokrát ale nebude v Evropském parlamentu klasická velká koalice. A v řadě zemí jsou nejpopulárnější strany, které dosavadní směřování EU odmítají (...) Udrží si hlavní instituce EU proporčnost svého vedení i přesto, nebo bude dána přednost čistě prounijnímu táboru a efektivitě? To je otázka, na níž teď čekají všichni odpověď.“

A Dave Keating z France 24 zase na začátku tohoto týdne připomněl: „Během minulých evropských voleb se prosadil koncept spitzenkandidátů, tedy respektování nepsaného pravidla, že předsedou Komise se stane vůdčí postava kandidátky té skupiny evropských stran, která volby vyhraje. Letos však tlačí zvláště jižní křídlo EU vedené Francií a Španělskem jiné kandidáty (...) Z dílčího hlediska jde o běžný politický střet, který se vyřeší vyjednáváním. Z hlediska povahy unijní politiky ale jde o moment, který je významný jak pro vztah řadových Evropanů k evropským volbám, tak pro vztah občanů k EU obecně.“

První bude šéfkomisař

Post předsedy Evropské komise, která řídí každodenní chod EU a připravuje legislativu, je z uvedených funkcí vůbec nejvýznamnější. Právě o šéfkomisaři se proto vyjednává teď především. Spitzenkandidátem vítězné skupiny evropských stran — to jest evropských demokratů a lidovců — byl letos bavorský evroposlanec Manfred Weber. Za něj teď lobbuje zejména německá kancléřka Merkelová.