Zanedlouho oslavíme patnáct let v Evropské unii a pak si zavolíme do Evropského parlamentu. Obojí bohužel osloví jen úzký okruh osob. Zatímco kdysi jsme se do Evropy hrnuli, dnes je nám skoro ukradená. Platy se nesrovnaly, životní úroveň jen lehce, tím spíš si však všímáme rozdílů. Například v kvalitě potravin prodávaných pod stejným názvem.

Lidé necítí důvod volit europoslance. Stejně jim co chvíli někdo tvrdí, že z Bruselu přicházejí v lepším případě kraviny, v tom horším pak čiročiré zlo. I ty politické strany, které se označují za proevropské, přepadá lenost, když mají propagovat integrační proces. Nechtějí plavat proti proudu. Jestliže u východních sousedů hájí euro — coby nástroj růstu země — i Slovenská národní strana, u nás slyšíme maximálně příslib, že až to bude pro Českou republiku a její obyvatele výhodné, připojíme se k eurozóně taky. Přitom včera bylo pozdě.