V Polsku určí evropské volby i směřování domácí politiky
Jan ŠkvrňákV sousedním Polsku berou volby do Evropského parlamentu mnohem vážněji než u nás. Budou zde mít totiž vliv na následné volby parlamentní. Kdo v nich kandiduje a jaké má šance?
Na rozdíl od České republiky se v Polsku se evropské volby těší výrazné pozornosti politiků, médií, ale také voličů. Důvodem není důležitost evropské problematiky, ale logika domácího volebního cyklu. Eurovolby se totiž konají necelý půlrok před volbami parlamentními a výsledek parlamentního klání do značné míry předurčí.
To si alespoň myslí většina politiků a napovídají tomu i jejich zkušenosti. Minulé evropské volby u našich severních sousedů, které se konaly ke konci druhého volebního období koalice Občanské platformy (PO) a Polské strany lidové (PSL), skončily remízou právě mezi Platformou a Právem a spravedlností (PiS).
Obrat v polské politice pokračoval i v následujícím roce. V květnu 2015 málo známý europoslanec za PiS Andrzej Duda porazil obhajujícího prezidenta za PO Bronisława Komorowského a na podzim vše zpečetily parlamentní volby, kdy předvolební koalice vedená Právem a spravedlností dosáhla ve volbách na těsnou většinu v Sejmu.
Dnešní opozice tak doufá, že v evropských volbách se přehodí výhybka polské politiky zpět k liberalismu. Chápe tedy evropské volby jako počátek volební kampaně do domácího parlamentu, což naznačuje i nedávný sněm pod heslem Budoucnost Polska — Velká volba.
Důležitost voleb pro domácí politiku nepodceňuje ani vládnoucí koalice. Jeden z jejich lídrů, Adam Bielan, to na konci února přímo potvrdil v rozhovoru pro bulvární Superexpres: „Přirozeně, důležitou roli hraje volební kalendář… Dobrý výsledek v květnu bude znamenat, domnívám se, podzimní volební vítězství.“
Pod vedením nejsilnější opoziční strany Občanské platformy vznikla silná koalice opozičních stran — Evropská koalice. Ta bude obsahovat strany tří frakcí europarlamentu: lidovecké (Občanská platforma, Polská strana lidová, Unie evropských demokratů), liberální (Nowoczesna, Teraz!), sociálnědemokratické (Svaz demokratické levice, Iniciativa Polsko) a zelené (Strana Zelení). Z ostatních důležitějších stran nalevo od Práva a spravedlnosti se k Evropské koalici odmítlo připojit sociálnědemokraticky afiliované hnutí Wiosna (Jaro) a také strana Razem (Spolu), která by byla v (post)komunistické frakci GUE/NGL.
Za prvé žádná komunistická frakce v Evropském parlamentu, přesně vzato, neexistuje. Několik komunistických nebo postkomunistických stran, včetně KSČM, je členy frakce GUE/NGL, tedy Evropské sjednocené levice a severské zelené levice. GUE/NGL sdružuje všechno nalevo od sociálních demokratů, zdaleka nejen komunisty, a je to i jedna z frakcí, o nichž uvažují čeští Piráti (vedle ALDE, tedy Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, k níž v současnosti patří české ANO).
Osobně považuji za jeden z důvodů, proč v evropských volbách hlasovat pro komunisty, právě to, že v GUE/NGL se čeští komunisté dostanou do výrazně lepší společnosti, takže čím víc jich tam bude, tím větší šance, že si odtamtud přinesou domů něco, co jejich stranu promění aspoň trochu k lepšímu.
Za druhé Razem je součástí panevropské koalice Evropské jaro, sestavené DiEM25 (ta v Česku nekandiduje, Piráti nejsou její součástí, jakkoliv to v A2 7/2019 Tomáš Schejbal tvrdí). Snahou Evropského jara bude vytvořit frakci vlastní, a ke komu se připojí, pokud na založení frakce nebude mít sílu, to bude teprve řešit. GUE/NGL se nabízí jako vcelku logická volba, nicméně není mi známo, že by takové rozhodnutí padlo. Stejně tak mi není známo, že by proběhla jakákoliv jednání mezi Evropským jarem a Piráty o případné spolupráci po volbách, jakkoliv značná programová shoda — sami Piráti, pokud vím, mluví o asi 80 % programu — dává důvod považovat takovou spolupráci za logickou přinejmenším stejně jako vstup Evropského jara do GUE/NGL.
Zařadit tedy Razem dopředu do některé z frakcí Evropského parlamentu je značně ukvapené. S větší či menší jistotou lze na základě programu některá uskupení vyloučit, zejména ta nacionalistická, jejichž cílem je rozbití EU. Teprve až se zástupci Razem do Evropského parlamentu dostanou, jestli se tam dostanou, se ovšem bude rozhodovat nejen o tom, do které frakce zamíří, ale i o tom, z jakých frakcí vlastně budou mít na vybranou.
Co se týče Pirátů, ti vedle ALDE, pokud vím, nijak neuvažují o vstupu do frakce GUE/NGL, nýbrž do regionalisticko-zelené frakce s pirátským zastoupením Greens/EFA.
A u strany Razem bude nakonec stejně nejspíše jedno, do jaké frakce by se po volbách vydali, jelikož jejich preference jsou jen mizivé.
Na Greens/EFA jsem úplně zapomněl. Také proto jsem uvažoval, že sem ještě připíšu, že svou chatakteristiku GUE/NGL jako všechno nalevo od sociálních demokratů (frakce S&D, Socialisté a demokraté) bych vlastně mohl vzhledem k dědictví Blaira a Schrödera zkrátit na jediné slovo: levice. Právě o Greens/EFA se dá, tváří v tvář globální klimatické změně a dnes už naprosté jistotě, že kapitalismus ji jedině urychluje, že zelený kapitalismus neexistuje, uvažovat jako o druhém levicovém uskupení v Evropském parlamentu (zatímco S&D čeká zpátky přes střed tam, kam kdysi dávno původně měli patřit, cesta ještě notně dlouhá).
Ale abych se Pirátům nemusel hned znovu omlouvat, musím dodat, že s tou levicovostí Greens/EFA to vůbec není jisté — významná část pirátských voličů je přece jenom na slovo levice alergická.